Facebook
Instagram
Milan byl po rozvodu dlouho sám. Pak potkal Julii, o patnáct let mladší krásnou citlivou ženu. Milan doufal, že v ní našel svou budoucí životní partnerku. Bohužel zájezd do Londýna odhalil labilní povahu nové přítelkyně. Styděl se za její chování tak moc, že se s ní ihned po návratu domů rozešel.
Julie mě okouzlila. Byla nádherná. Jemně ženská. Smyslná. Cítil jsem, že jí musím být oporou. Byla tak zranitelná.
Nová přítelkyně uměla vzbudit mé ochranitelské pudy
Když jsme byli v kině, uměla plakat dojetím. Asi po měsíci randění jsem večer usnul a neodpověděl jí na zprávu. Druhý den ráno mi volala, a když jsem jí vysvětlil důvod mého odmlčení, v mobilu jsem slyšel nejkrásnější vyznání v životě: "Lásko, už mi to nikdy nedělej. Strašně jsem se o tebe bála. Umřela bych, kdyby se ti něco stalo."
Nikdy mi nikdo nic tak hezkého neřekl. Ani bývalá manželka, se kterou jsem byl deset let. To byla prostě Julie. Empatická žena, která se nestyděla projevit své city. A tím mě dostala. Při intimnostech hlasitě prožívala každý moment. Cítil jsem se jako samec. Bývalá manželka měla jen jeden orgasmus. Julie jich měla několik. Jednou dokonce po sexu ležela a plakala: "Lásko, nikdy jsem nezažila nic tak krásného."
Vše má svou cenu, i partnerčina křehká povaha
Když jsme spolu chodili asi čtyři měsíce, spadly mi růžové brýle a vnímal jsem, že Julie nezvládá běžné stresové situace. Byla prostě křehká. Rozhodilo jí skoro vše. Někdy mě překvapilo, co vše jí dokázalo vyvést z rovnováhy, ale převážně mi přišla roztomilá. Rozkošně teatrální. Já byl ten pan rozvážný a ona byla plná emocí. Během minuty se dokázala smát i plakat.
K narozeninám jsem ji pozval do Londýna. Aby zažila plavbu trajektem přes Lamanšský průliv, jeli jsme na poznávací zájezd autobusem. Už po hodině jízdy jsem poslouchal nářek, jak je cesta dlouhá. Po pár hodinách jízdy byla o mě opřená a bědovala, že cestu nepřežije. Na trajektu jí bylo zle a plakala vyčerpáním. Ráno jsme dorazili do Londýna a ihned nás čekal náročný celodenní program. Všichni účastníci zájezdu ho bez problému zvládli. Až na Julii. Přede všemi předvedla dva hysterické výstupy na téma, jak je unavená.
Hysterie přítelkyně pohřbila náš začínající vztah
To, co pak Julie předvedla cestou zpět, mě doslova vyděsilo. Obdivuji vyrovnanost lidí, kteří seděli okolo nás v autobuse. Julie se nejprve ke mně přitulila a neustále mi dokola opakovala, že cestu nevydrží. Já ji musel hladit ve vlasech, aby zůstala relativně v klidu. Po čase si Julie sedla na své sedadlo a začala koleny rytmicky strkat do opěradla sedadla před sebou tak silně, až paní nadskakovala. Julie, i když jsem ji žádal, aby se uklidnila, rozjela své emoce na maximum.
Střídavě si lehala do uličky, začala si nahlas zpívat a vykřikovala, že chce spát a nejde jí to. Byl jsem v šoku a strašně jsem se styděl. Všem jsem se kolem nás omlouval a snažil se Julii uklidnit. Nešlo to. Byl jsem rád, když jsme vystoupili z autobusu. Dovezl jsem Julii domů. Druhý den jsem ji navštívil. Chovala se jakoby nic. Jenže já měl jasno. Už se nikdy nechci stydět tak jako v tom autobuse. Rozešel jsem se s ní. Už je to pár týdnu a stále mi od Julie chodí zprávy plné nenávisti.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
