Milena (47): Starší kolega mě naháněl a obtěžoval. Styděla jsem se někomu svěřit

Patřím do generace dětí, které vyrůstaly za socialismu, bez mobilních telefonů, bez internetu a bez informací. A tomu odpovídalo i naše chování a rozhled.

Markéta (53): Moje nová kolegyně mi pije krev. Každý den se musím přetvařovat

Moje první zaměstnání jsem brzy ukončila

Hned po maturitě jsem nastoupila do velké firmy na pozici administrativní pracovnice. Byla jsem štíhlá blondýnka a neměla jsem nouzi o nápadníky. Ať už z řad spolužáků, nebo kamarádů. Ale já se nechtěla vázat. Chtěla jsem pracovat a být chvíli sama sebou. V té době totiž bylo běžné, že se moje spolužačky vdávaly ihned po maturitě a ve dvaceti byly matkami.

To jsem nechtěla. Necítila jsem se na to. Neměla jsem potřebu s někým chodit, natož aby mi tikaly biologické hodiny. Děti mě spíše děsily. Jejich pláč, vztek a hlasitý projev. Navíc jsem konečně měla peníze. Z první výplaty jsem pozvala rodiče na slavnostní večeři do nejlepší restaurace a hned v létě jela na dovolenou k moři. Poprvé a Španělsko mě uchvátilo.

Klára (28): Dala jsem mu druhou šanci a on mi znovu zlomil srdce. Byla jsem hrozně naivní

Byla jsem naivní holka

Byla jsem naivní. Socialistická výchova, kdy se nám rodiče moc nevěnovali, nebyl přístup k informacím, a byli jsme oproti dnešní mládeži hloupí a naivní. Příliš slušní a bojácní. Neuměli jsme obhájit sami sebe. A to se mi stalo osudným. Ve firmě si mě vyhlédl postarší kolega. Líbila jsem se mu. Byl ženatý a od prvního dne jsem ho zařadila do škatulky „slizoun“.

Jenže postarší kolega mě doslova obtěžoval na každém kroku. Kdykoliv jsem šla do archivu, narazila jsem na něj. Kdykoliv jsme byla v místnosti u kopírovacích strojů, objevil se tam. A často se snažil stát těsně u mě nebo mě políbit. A já, jak jsem byla mentálně nevyzrálá, byla jsem zmatená, zaskočená a hlavně jsem se styděla.

Ivana (43): Přítel se mnou prakticky nemluví. Klidně se týden neozve a pak mi ještě vynadá, že volám

Nakonec jsem dala výpověď a utekla pryč

„A jak se má manželka? A děti? To máte štěstí, že máte spokojenou a fungující rodinu,“ stáčela jsem hovor pokaždé, když mě kolega někde překvapil. Můj stud, že si někdo všimne, že mě postarší kolega nahání byl tak silný, že jsem radši podala výpověď. Nikomu jsem ve firmě nic neřekla. Neuměla jsem to ve svých dvaceti letech vyřešit. Styděla jsem se někomu svěřit.

Špatně se choval jednoznačně kolega, ale já byla ta, která měla obavy z toho, že mě někdo odsoudí za nevhodné chování. Dneska se divím tomu, jak pitomá jsem byla. Když vidím své mladé kolegyně, které mají sebevědomí nepřiměřeně vysoké a jsou odbornice na manipulaci, byla jsem v jejich letech hloupá husička. Trvalo mi mnoho let, než jsem objevila své sebevědomí. Dnes bych s postarším kolegou udělala krátký proces. Tenkrát jsem holt byla dvacetileté nevyzrálé dítě.

Vladimír (33): Vzal jsem syna na vandr a těšil se na společné chvíle. Projevil absolutní nezájem

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].