Mirka (42): Třídní učitel mého syna mě uhání. Je mi to dost nepříjemné, ale bojím se, co mé odmítání způsobí

Když jsem šla druhý školní den na první třídní schůzku, byla jsem lehce nervózní. Syn se do školy dostal jen tak tak, má několik „dys“ a silné brýle. Na základní škole nebyl, mírně řečeno, příliš oblíbený. Netušila jsem ale, že odejdu s úplně jinými starostmi.

Na třídních schůzkách jsem si sedla proti katedře a uvolila jsem se dělat zástupce pro SRPŠ. Třídní učitel, který po mně neustále pokukoval, si mě pak po skončení odchytl. Nejdřív pochválil syna – myslím, že ani netušil, o kterého chlapce se jedná – a pak začal lichotit mně. Brala jsem to jako zdvořilost, jenže tím to neskončilo. Hned druhý den si u syna zjistil, že se rozvádím, a začal mi psát zprávy. Sice slušné, ale i tak se cítím v pasti.

Ilona (27): Kvůli poměru s učitelem jsem málem nedostudovala vysokou školu. Byla jsem pro něj jen jedna epizoda

Jedna schůzka nestačila

Další den mi učitel napsal, zda bych se za ním v pátek ještě jednou nestavila kvůli volbě do školské rady. Neviděla jsem v tom problém. Čekal na mě ve třídě, byl galantní, přinesl mi kávu a já brzy pochopila, že nešlo o volby, to jsme mohli vyřídit telefonicky, ale o něco jiného…

Nemluvil o škole, ale o sobě – že má vlastní byt, chatu, auto... Poslouchala jsem na půl ucha a horečnatě přemýšlela, jak zmizet a neurazit. Nakonec mě vysvobodil telefon. Sháněl mě syn, zapomněl si klíče. Při rychlém odchodu mi pak oběma rukama dlouze tiskl ruku a vpíjel se mi do očí. Musela jsem se mu vysmeknout, jinak bych neodešla. Bylo to velice nepříjemné.

Adéla (35): Manžel našel dceři nového učitele matematiky. Když ho přivedl k nám domů, málem jsem omdlela

Začal být dotěrný

Měla jsem pravdu! Už druhý den mi napsal: „Doufám, že vás neurazím, ale byla by škoda vidět se jen na třídních schůzkách. Myslím, že bychom společně mohli vymyslet pro děti spoustu vylepšení.“ Zdvořile jsem poděkovala za důvěru a napsala, že pokud mě něco napadne, dám mu vědět. Nakonec jsem zmínila i to, že čas na další schůzku bohužel nemám. Myslela jsem, že vše pochopí jako zdvořilé odmítnutí.

On mi ale ihned napsal: „Váš syn mi o všem říkal... Chápu, že rozvod je časově i emocionálně náročný, sám jsem si tím prošel a nabízím vám proto rameno k vyplakání.“ Ta slova jsem četla několikrát, poslední věta byla již přes čáru! Ten muž začínal být dotěrný. Navíc mi syn řekl, že se na mě stále vyptává. Začala jsem mít kvůli synovi strach. Co když mu mé odmítání ublíží? Byla jsem tak ráda, že ve škole zapadl!

Jitka (37): Můj student mě chtěl zničit. Rozšířil pomluvy, že mám poměr s kolegou

Syn nic netuší

Návrhů a různých zpráv přibývá. Odpovídám obezřetně, anebo vůbec. Cítím, že brzy budu muset tomu muži naprosto bez obalu napsat: „Nezlobte se, nepište mi, nemám zájem!“ Ale jak se to odrazí na synovi? Tyto typy mužů bývají mstiví.

A tak neustále odepisuji, mažu, zase odepisuji – a pořád nevím, co je správně. Syn je ve škole spokojený, moc bych si přála, aby to tak zůstalo. Po peklu, co prožil na základce, by si to zasloužil.

Další příběhy ze života →

Aleš (44): Začal jsem si s učitelkou svého syna. Zjistil jsem, že mě tajně známkuje a dostávám černé puntíky, když něco nesplním

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].