Monika (68): Dojal mě dopis z minulosti, který jsem našla po deseti letech. Konečně vím, že mě otec měl rád

Rodinné příběhy: Dojal mě dopis z minulosti, co jsem našla po deseti letech. Konečně vím, že mě měl otec rád
Zdroj: Pexels

Monice zemřel před deseti lety otec, s nímž měla komplikovaný vztah. Při vyklízení sklepa ale našla dopis, který ji pohladil po duši.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 22. 07. 2025 07:00

Matka mi zemřela v době, kdy jsem chodila na střední školu. Otec věčně pracoval na montážích, takže jsem ho celé dětství vídala jen o víkendech.

Komplikované rodinné vztahy mě poznamenaly

Když matka onemocněla, otec změnil zaměstnání a staral se o ni. Uvědomila jsem si, jak mi doma vadí. Nebyla jsem zvyklá mít ho pořád doma. Celý můj život se za námi stavoval jen o víkendech, a najednou řídil domácnost, úkoloval mě a byl neustále s matkou. Cítila jsem se odstrčená. Když byl otec na montáži, spala jsem s matkou v posteli já. A najednou jsem se musela odstěhovat do svého pokoje.

Za necelý rok matka zemřela a já byla zmatená. Odešel mi člověk, který byl pro mě bytostně důležitý. V bytě jsem zůstala s někým, kdo pro mě byl skoro cizí. Naučili jsme se vedle sebe žít, a jak jen to bylo možné, vdala jsem se. Po maturitě jsem chtěla vlastní domácnost a vzala si prvního kluka, který se chtěl ženit. Ani zamilovaná jsem nebyla.

Otec za námi jezdil každou neděli

Brzy jsem se stala dvojnásobnou matkou a ukázalo se, že můj otec chtěl být členem naší rodiny. Každý týden přišel v neděli odpoledne na kávu, hrál si s dětmi a občas nám dal peníze na přilepšenou. Nedokázala jsem mu odpustit, jaké dětství jsem s ním měla, ale nechtěla jsem děti ošidit o dědu. Bylo na nich vidět, že ho mají rády, a věděla jsem, že je důležité, aby měly prarodiče.

Když mi bylo necelých šedesát, otec zemřel. Náš vztah byl celý život divný. Z otcovy strany jsem nikdy nezaregistrovala jediné láskyplné gesto a nikdy jsme nezavedli řeč na matku. Neměla jsem sílu přebírat jeho osobní věci. Nacpali jsme je s manželem do sklepa a otcův byt pronajali. V době jeho smrti už měly moje děti zajištěné bydlení a vnoučata byla ještě relativně malá. Věděla jsem tak, že se nám otcův byt jednou bude hodit.

Dopis na rozloučenou mi otevřel oči

Před měsícem se rozhodlo, že se nejstarší vnučka do bytu nastěhuje. Oslavila 20. narozeniny a chtěla se osamostatnit. Rozhodla jsem se, že je na čase vyklidit i sklep. S manželem jsme oblékli montérky a vyrazili vykonat práci, do které se nám vůbec nechtělo. Fotky a drobnosti jsme naložili do auta s tím, že je přebereme doma. Oblečení jsme hodlali rovnou vyhodit. Jen jsme se dívali do kapes, abychom nevyhodili i peníze.

V hromadě košilí jsem našla obálku. Myslela jsem, že v ní budou peníze. Jenže sotva jsem ji otevřela, vykoukl na mě dopis. Přečetla jsem si ho a rozbrečela se. Napsal mi ho otec. Stálo tam, jak moc mě má rád, jak moc si vždy přál dceru a jak moc ho mrzelo, že měl tak časově náročnou práci. Psal, že je rád, že alespoň finančně zajistil rodinu, a těšilo ho, že jsme s matkou měly hezký vztah. Děkoval mi za vnoučata i za to, že jsem ho přijala do rodiny. Tak přeci mě měl otec rád. Bude se mi jednou umírat o trochu lehčeji.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová

Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová

Související články

Další články