Nahlédli jsme do pracovny Báry Nesvadbové, která slouží i jako příležitostná ložnice: Většinu svých knih píše v noci

Bára Nesvadbová, která zdědila vlohy ke psaní po svém tatínkovi Josefu Nesvadbovi, se s uzarděním v pořadu Vítejte magazínu Lifee.cz přiznala: „Vědecko-fantastická literatura, neboli sci-fi, není právě moje parketa,“ a pak dodala, že má pro knihy slabost a čte všechno možné.

Dalibor Janda nás pozval do své pracovny: Prozradil, kam všude se musí fanynkám podepisovat a exkluzivně pro Lifee.cz zazpíval

Bára Nesvadbová miluje detektivky

Čeho si všimneš, když přijdeš k někomu do bytu úplně poprvé?
Díváš se na moji knihovnu, viď… Sleduju, co lidi čtou a které knihy si nechávají, protože pro ně mají cenu. Ale je to dáno mojí profesí, já literaturou žiju a nekonečně ráda čtu.

Umíš se knih zbavovat, abys jimi nebyla zavalená?
Umím, právě na to jsem vymyslela náš projekt Mezi řádky. což jsou neziskové kavárničky, kde zaměstnáváme lidi s mentálním a kombinovaným postižením, ve Středočeském kraji je jich už 16. A Jmenují se Mezi řádky proto, že v té první, která je ve Štefánikově ulici, skončila sci-fi knihovna po mém tátovi a další ji doplnili. Najdete tam třeba Ray Bradburyho a další slovutné autory sci-fi.

Prý miluješ především detektivky...
Miluju a Bibianka se tomu směje a říká: „Ty maminko, ty, která jako zachraňuješ mouchy a vynášíš málem komáry z pokoje, tak si pak čteš o těch mordech.“ A protože dělám nedělní čtení na Instagramu, tak potřebuju spoustu nových knih a vždycky, když jdu do knihkupectví, si říkám: „Ne, nesmíš.“ A to jde teda třeba o novou Olsonovou nebo tak něco. „Ne, ne, to ne. Prostě musíš si vzít tu literaturu, která něco naučí.“ A pak jedu a opravdu úplně pokoutně si na Zbraslavi pro tu tu detektivku dojdu, že jo, a tím si zničím celý den a celou noc, protože má 500 stran a musím ji přečíst.

Skrytá profese herečky Míši Dolinové: Z ložnice řídí svoji agenturu a vymýšlí role pro kamarádky

Postavy v knihách se Báře Nesvadbové občas vymknou

Říkala jsi, že nejraději píšeš dole u toho krásného stolu, kde máš počítač?
Píšu rukou, proto ji mám tak zničenou. Mám reálně i mozoly. Myslím si, že ten neurotransmitter, prostě to spojení jako hlava–ruka, je jaksi intimnější, bližší. A když píšu knihy o lásce a o vztazích, tak tu blízkost k tomu potřebuju. Když ale píšu novinářský knížky, třeba jsem psala povídání s Aničkou Hogenovou, což je teoložka, fenomenoložka, skvělá ženská, tak jsem dokázala psát do kompu. Ale knížky o vztazích a o intimitě, na to potřebuju ruku, a o tom, o takový tý posedlosti třeba, tak to neumím, no. To já potřebuju ruku.

Co tvoje divadelní hry?
Dělám Láskyplné večery, s klavíristou Ivo Kahánkem a s Lenkou Novou. A ve spolupráci s Danielou Špinarovou budeme dělat, doufám, divadelní představení podle mé poslední knížky, Karikatury muže.

Jakým způsobem píšeš? Máš osnovu předem danou v hlavě, nebo si ji napíšeš? Anebo máš začátek, třeba řekněme úplně primitivně: Dva se potkají a bude se vyvíjet nějaký vztah a vůbec sama nevíš, jak to skončí, a sedneš si a díky spojení mezi mozkem a tužkou píšeš a píšeš a čekáš, co bude?
Většinu knih jsem psala v noci, protože během jsem dělala redakční práci a práci pro Be Charity. Měla jsem tři roky, přísahám ti, absolutní blok, nějak mi ta fantazie nefungovala. A pak jsem odjela do Florencie, kde Bibiánka studovala, a tam jsem Karikaturu muže začala psát. Jednotlivé povídky jsem měla rozplánované, ale některé postavy se mi vymkly. Třeba jsem nesmírně toužila napsat happy end, fakt jsem chtěla, aby tahle knížka, protože je o těžkých vztazích, skončila dobře, no a nepovedlo se mi to.

Klára Vytisková nám ukázala svůj domácí hudební koutek: Tady koncertuje se svými dětmi

Kočky si u Báry Nesvadbové dávají do nosu

A co Bibi? Píše?
Ano. Dokonce teď měla divadelní hru na festivalu French. Studuje divadelní vědu, je to dobrý, protože si o tom můžeme spolu povídat. Zrovna teď psala esej na Hedu Gablerovou v režii Nebeského a na semiotickej a syntaktickej rozbor a mně najednou došlo, jak je jak bylo krásný číst z toho Čtyřlístku, když byl malá, a jak je báječný s ní mít teď intušáckou konverzaci.

Bibi tu už nebydlí, zato tu máš hromadu zvířat… Kolik jich máš?
Teď málo. Teď sedm, pět koček a dva psy. Ale byla doba, kdy jsem jich měla mnohem víc! To bylo tak zvláštní. Když jsem se do tohohle domu nastěhovala, začaly sem chodit kočky, jako kdyby se sem stahovaly. A přitom já nikdy kočku neměla, ani jsem nikdy po kočce netoužila. Můj tatínek byl alergik a kočky jsme ani nemohli mít.

Asi si s takovou smečkou zažíváš veselo!
Jednou jsem nemohla spát a dole něco píšu, slyším divné zvuky a říkám si: „Jasně, jsou tady duchové, to je prostě úplně jasné...“ A byly to kočky, pořádaly venku kočičí mejdany. A teď si povídaly, různě na sebe mňoukaly a setkávaly se támhle dole na terase. Dokonce zavedly organizovanou kriminální činnost. Jednou jsem upekla kuře, dala jsem ho na balkón a kočky si ho shodily a zřejmě se nějak navzájem tím mňoukáním pozvaly a dávaly si společně do nosu.

Co dalšího se ještě ve videoreportáži z pracovny Báry Nesvadbové dozvíte:

• Kdo dal knihy do kavárničky Mezi řádky
• Jakou literaturu Bára Nesvadbová čte
• Kolik napsala knih
• Jak se jmenoval podcast, podle kterého vznikla kniha
• O čem podcast pojednával

Na fotografie z krásného domu Báry Nesvadbové se můžete podívat v naší galerii.