Herec Ilja Racek byl známý odporem ke komunistickému režimu, jejž se nebál dávat najevo, přestože si kvůli tomu udělal spoustu nepřátel. Říkal tomu "vzájemná neobliba". Byl vyslýchán StB, sloužil u nechvalně známých Pomocných technických praporů a odmítl podepsat Antichartu.
Ilja Racek (24. června 1930 - 2. srpna 2018) byl dlouholetým členem hereckého souboru Divadla na Vinohradech. Mohli jsme ho vidět ve filmech Kdo chce zabít Jessii?, Vrchní, prchni nebo Upír z Feratu. A nesmíme zapomenout ani na seriály, jako Četnické humoresky nebo Arabela se vrací.
Válkou poznamenané dětství Ilji Racka
Dětství prožil Ilja Racek v pražském Karlíně, kde ho také zastihla zpráva o atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Následovaly domovní prohlídky, během nichž musel Ilja přinést ke kontrole svou vzduchovou pistoli.
Na konci války byl herec svědkem toho, jak Němci zavraždili u školy otce jeho kamaráda. To bylo poprvé, co uviděl na vlastní oči mrtvého člověka. A také tragicky přišel o kamaráda, který ukradl protitankovou střelu a odpálil si ji přímo do těla.
Ilja Racek se ocitl v hledáčku StB
Iljova matka byla kovaná komunistka. On však její nadšení nesdílel. Ba naopak.Mohla za to nepříjemná příhoda se spolužákem z konzervatoře. Ten se zamiloval do dívky, jež se s rodinou snažila emigrovat. Kamarádovi se to paradoxně podařilo, zatímco dívku při pokusu zatkli.
„A on se jako rytíř ve stříbrné zbroji rozhodl ji vysvobodit. Vrátil se a navštívil mě doma. Já mu říkal, ať se jde, blbec jeden, přihlásit, že ho stejně chytí. Nešel. Pochopitelně ho zatkli a mě taky, za to, že jsem nehlásil jeho návštěvu,“ vyprávěl Ilja pro Paměť národa.
Podle estébáků se dvacetiletý herec paktoval s emigranty. Vyfasoval za to důtku, což byl poslední stupeň před vyloučením ze Svazu mládeže. V tu chvíli si Ilja myslel, že je z nejhoršího venku. Ale nebyl. Po pár dnech se v jeho podnájmu objevili pánové v kožených kabátech. Odvezli ho na výslech, kde mu řekli, že si už nikdy nezahraje. V tu chvíli se mu zhroutil svět.
Říkali mu, že pokud bude donášet, může se to změnit. To ale Ilja razantně odmítal. „Měl jsem z toho nervy. Táhlo se to týdny. Jednou jsem dostal v kavárně hysterický záchvat, převrhl jsem tam kafe, pak mě nechali na pokoji,“ svěřil se.
Ilja Racek odmítl podepsat Antichartu
Na vojně Ilja Racek doufal, že se dostane k Armádnímu uměleckému sboru jako jeho četní kolegové, místo toho mu oznámili, že nastoupí k obávaným Pomocným technickým praporům. Díky intervenci matky-komunistky byl nakonec přeřazen do jiného útvaru, kde ovšem vojáci nesměli nosit zbraně.
Po vojně působil Ilja v Divadle E. F. Buriana, pak přešel na Vinohrady. To pro něj byla významná událost. Velký skok kupředu. Tvrdil, že se přesunul mezi hereckou elitu. Později ale přišlo na přetřes podepsání Anticharty, které neustále odmítal. Následovaly výslechy, výhrůžky, že nebude dostávat role. „Já už to stejně měl polepené předtím. Ve vzájemné neoblibě s bolševikem jsem žil léta. Neustoupil jsem, oni taky ne,“ shrnul Ilja Racek, kterého sice z divadla nevyloučili, nedostával už ale zdaleka tolik filmových a televizních rolí.
Na otázku Pamětí národa, zda má nějaký vzkaz pro další generace, odpověděl: „Nechtějte, abych si vymýšlel moudra. Život musíme žít takový, jaký nám byl dán. Na nás je jen, jak se v něm dokážeme orientovat a rozhodnout.“
Na herce Ilju Racka se můžete podívat v seriálu Zlá krev dnes v 15.40 na ČT1.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Ilja Racek
Paměťnároda.cz: Ilja Racek