Olga (55): Odmítám být šedá myška. Manžel mi zkritizoval líčení, já mu ale ustupovat nehodlám

Příběhy o životě: Odmítám být šedá myška. Manžel mi zkritizoval líčení, já mu ale ustupovat nehodlám
Zdroj: Unsplash

Olga se po padesátce rozhodla více experimentovat s barvami a nebála se ani červené rtěnky. Okolí přijalo změnu s nadšením, její starší manžel na to má však jiný názor.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 01. 06. 2026 13:00

Můj muž je starý a konzervativní. Přesto jsem nečekala, že mi zkazí radost, když se před ním objevím v červené rtěnce. Myslím, že tomu nerozumí a nehodlám poslouchat jeho názor o tom, že v mém věku už je na rtěnku pozdě.


Nikdy jsem nebyla na barvy

Jak už to tak někdy bývá, v mládí jsem si neužila to, jak jsem byla hezká. Nikdo mě moc nechválil a parádění šlo mimo mě. Nosila jsem sportovní oblečení, vychovala tři děti a do zrcadla jsem se moc koukat nestíhala. Nicméně dnes, když vidím fotky, musím uznat, že jsem byla kočka.

Manžel to musel vědět, bral si mě jako mladou holku a sám měl přes pětatřicet. Docela mě štve, že mi nikdy neskládal poklony. „Mami, ty jsi byla krásná, pořád jsi,“ opravila se nedávno dcera u fotky. Už je mi přes padesát a vzhled řeším snad ještě méně. Ne, že bych se o sebe nestarala. Udržuji se v kondici a chodím každý měsíc ke kadeřnici. Odvahu ale nemám a na barvy už vůbec ne.

Přitom jsem vždy obdivovala ženy, co se barev nebojí. Moje kamarádka mi udělala barevnou typologii a já se rozhodla zaexperimentovat. Koupila jsem si barevné alespoň doplňky. Brýle, šátky, náhrdelníky a lak na nehty. Zkusila jsem také rtěnku a k mému překvapení jsem zjistila, že mi jde rudá k modrým očím a tmavým vlasům moc pěkně.


Prokoukla jsem

I v obyčejné modré košili jsem s červenou rtěnkou vypadala jako někdo jiný. Hranaté brýle, perly na krku a připadala jsem si jako francouzská filmová hvězda. Vůbec nevadí, že mám vrásky a sem tam šediny. Vlastně to k tomu perfektně sedí. V práci to ohodnotili tak, že jsem prý prokoukla.

Vypadáš, jako nějaká šéfová, už žádná šedá myška!“ tvrdila kolegyně. Souhlasila jsem s ní. Zamlouval se mi můj nový vzhled. Jen jsem se obávala, co na to řekne můj konzervativní manžel. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že se před příchodem domů odlíčím. Ale pak jsem si řekla, že nemám co ztratit. On si také oholil knír, aniž by to se mnou konzultoval.

Můj muž na mě mluvil asi deset minut, aniž by se na mě vůbec podíval. To mě zarazilo jako první. Pak se zmínil o tom, že je třeba posekat zahradu a na chvíli se na mě zmateně zahleděl. Jakoby zapomněl, kde je a kdo jsem já. Svraštil obočí a pak pokračoval v monologu. Myslela jsem si, že si snad ani ničeho nevšiml, no to by byl vrchol!


Už se nemám zřejmě o nic snažit

Pak mi ale u večeře řekl, že tahle barva už není dávno pro mě. „Na tohle už jsme za zenitem, má drahá,“ uchechtnul se. Je pěkné, že použil množné číslo. Přesto mě ale pekelně urazil a já se jen tak nedám. Kdyby moji snahu o vylepšený zevnějšek ignoroval, asi by mi to ublížilo.

Jeho názor, že jsem na červenou rtěnku stará, mě ale zvedl ze židle. Za všechny ženy po padesátce. Nebudu poslouchat starého chlapa, co mi nikdy ani nepochválil účes nebo šaty. Sám je za zenitem a ještě uvidí, že já se tam rozhodně nechystám.










Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! u Davida Mattioliho

Vítejte! u Davida Mattioliho

Související články

Další články