V komunistickém žaláři čekala Marii Zhofovou dřina a mrtvé krysy v mléce. Manžela mučili pomocí elektrické boty

Byl to Jaromír Vrba, výše postavený člen Světlany, který byl zrovna na útěku. Při pokusu o zatčení postřelil policistu, sám také dostal zásah. Po několika dnech dorazil do hájovny tatínka paní Marie Zhofové, hajného Karla Štrbíka. Marie Vrbovi vyhověla a splnila mu jeho přání, že napsala dopis určený jeho ženě. Tím se ale připravila o šest let klidného života.

Vzpomínky pamětnice Libuše Durdové: Ve 14 letech musela do služby, dětské sny si nikdy nesplnila

Žalář v Uherském Hradišti, kde cela připomínala kobku

Jaromíra Vrbu následně paní Marie se svým tatínkem odvedla do dalšího úkrytu, který se nacházel v Pulčíně (nyní část obce Francova Lhota). Zhruba za týden se ocitli ve vězení. Zatkli je 14. června 1949, putovali do žaláře v Uherském Hradišti. Jiným slovem toto zařízení nešlo pojmenovat. Vyšetřovatelé zde byli velmi brutální, Marie musela na výslech čekat celý týden. Ten trávila v cele připomínající kobku. Byly tam tři postele, jeden stůl, dvě židle, umyvadlo, záchod a kamna. Nejhorší byl hlad. Spolu se spoluvězeňkyněmi dostala každé ráno takzvaný komisárek, s nímž se musela podělit. A k tomu kávu.

Později se od kuchaře dozvěděla, že její otec leží v nemocnici. Jakýmsi zázrakem se jí podařilo přesvědčit vyšetřovatele, aby jí povolil návštěvu. Tehdy se viděli naposledy, Karel Štrbík podlehl těžkým zraněním, které způsobilo mučení během výslechů.

Pamětnice Štěpánka Jarůšková: Coby šestiletá skončila v internačním táboře se svastikou na hlavě. S bratry se setkala až po 20 letech

Marie Zhofová byla propuštěna díky amnestii v roce 1955

U soudu paní Marii Zhofovou odsoudili ke dvanácti letům vězení, odseděla si půlku. Prošla několika věznicemi, v Pardubicích se seznámila s herečkou Jiřinou Štěpničkovou, konečná byla ve slovenských Želiezovcích. Nebylo tam dost jídla, žádná hygiena, jen nepředstavitelná dřina na lánech s tabákem a řepou.

Díky známosti se nechala přeložit do kuchyně. Jenomže to bylo jako šlápnout z bláta do louže. Vstávalo se ve tři hodiny ráno, aby se zatopilo v kotli. V kádi na mléko plavali břichem vzhůru obrovští potkani. Naštěstí se dostala ven na amnestii, psal se 15. srpen roku 1955.

Hildegarda Sedlářová přežila zvěrstva nacistů i Sovětů: Kvůli dobrému skutku se bála každého zabouchání na dveře

Budoucí manžel poznal muka vynálezu Ludvíka Hlavačky

Komunistický žalář zažil i Mariin pozdější manžel Bohumil Zhof. Ten měl tu „čest“ vyzkoušet si elektrické boty, které vymyslel Ludvík Hlavačka, vedoucí úřadovny StB v Uherském Hradišti. Bohumil se do jejich hledáčku dostal kvůli rozšiřování protirežimních letáků. Byl členem katolické tělovýchovné organizace Orel.

Přišli si pro něho o půl desáté dopoledne, 27. prosince 1948. Odvezli ho na zámek do Vsetína, kde pracovala hradišťská StB. Nejprve vše probíhalo v klidu, pak mu ale najednou přikázali, ať se zuje a lehne si na připravenou železnou postel, kde ho připoutali. Pak ho začali obušky mlátit po patách, dokud neztratil vědomí. A to nebyl zdaleka konec. Později musel dělat dřepy, a tak ho znovu přivázali, pustili mu tam, dle jeho slov, elektřinu. A to byla ona elektrická bota. Do obuvi vyslýchaného se umístila „želízka s dráty“, do nichž pak pouštěli proud. Po roce a půl těžké práce v uranových dolech ho poslali do Pomocných technických praporů.

S Marií se seznámil ve své rodné vesnici Hovězí na Valašsku, oba měli stigma vězňů. Takoví lidé měli často problém sehnat práci. Stranili se jich i jejich známí a přátelé. Nejdůležitější pro ně bylo, aby již žili a dožili ve zdraví a v klidu. Paní Marie zemřela v roce 2023. Její manžel Bohumil o rok dříve.

Zdroje informací:
Paměťnároda.cz: Marie Zhofová
Magazín.paměťnároda.cz: Potkani v kádi na mléko a elektrické boty