
Patricie vždy chtěla děti, přesto se jí to před čtyřicítkou zatím nepovedlo. Mnozí si myslí, že sama z různých důvodů po dětech netouží. Ona ale jen nepoznala správného muže a tvrdí, že je jich minimum.
Děti jsem si přála, ale realita je krutá. Dnešní muži doma nehnou prstem a ještě si myslí, že se jim budou ženy klanět za to, že platí nájem. Chtěla jsem parťáka pro rodinu, nenašla jsem ho a viním z toho matky našich třicátníků. Muži by měli pochopit, že starat se o děti a domácnost je i jejich práce. Naprosto chápu klesající porodnost.
Předsudky a zase předsudky
„Ta si nechce zkazit postavu. Hlavně že má kariéru.“ Slyšela jsem už ohledně svého bezdětného stavu mnoho. Nikoho ale nenapadá, že realita může být někde jinde. Všichni mají představu, že se mohou k vašemu životu vyjadřovat. Přitom vědí příliš málo o tom, jak dnešní ženy s dětmi všechno oddřou a pak jsou akorát nemocné.
I hodná tetička dokáže být vlezlá a říkat vlastně otřesné věci. „Pospěš si, holčičko, ať pak nelituješ. Život bez dětí nemá smysl. Byla by škoda, kdybys to nezažila a stala se z tebe zapšklá baba.“ Nechápu, kde berou lidi dojem, že vědí, jak na tom opravdu jsem. Kariéra ani postava mě vážně netrápí.
Já jsem chtěla děti vždycky. Těšila jsem se, až budu mít rodinu, vozit kočárek a starat se o ratolesti. Měla jsem vymyšlená jména a s každým svým partnerem jsem o tom dokonce mluvila. Jenže jsem pokaždé včas vyhodnotila, že to není pravý tatínek. Ne, nejsem vybíravá, jak si myslí moje rodina a kamarádky.
Neschopnost dnešních mužů
Ondřej byl společenský typ, chtěl hodně cestovat. Když jsem navrhla po dvou letech, že si pořídíme dítě, zrudl. Pak z něj vylezlo, že nechce přijít o cestování s kamarády. Třikrát do roka se někam hnali na kolech nebo na motorkách a pak z toho další měsíce žili. Uvědomila jsem si, že s takovým člověkem bych byla na vše sama.
Pak tu byl Olda, který doma nehnul prstem. Vydělával dost peněz, ale neměl v úmyslu po sobě umýt hrníček nebo zvednout ponožku. Dlouho jsem čekala, že kvůli mně se začne snažit. Rodinu moc chtěl, ale já nemám v plánu se doma starat o malé děti a ještě posluhovat pánovi, co je sám jako dítě. Petr mi zas rovnou řekl, že mě neuživí a musela bych na mateřské pracovat a přispívat na nájem.
Jako by nepochopil, že výchova jeho dítěte není nějaký můj koníček nebo výstřelek. David mě podvedl v době, kdy jsme se o dítě začali snažit a Jirka tvrdí, že se svět žene do záhuby. S Jirkou žiju teď a vlastně s ním částečně souhlasím, ale asi se stejně rozejdeme. Záhuba přichází v podobě mužů, kteří nechtějí nic řešit a mít zodpovědnost. Ano, jsou výjimky, co se opravdu zapojí a rodina funguje. Prostě jsem jen potkala nevhodné typy pro děti.
Nebudu dělat kompromisy
„Ber, co je, kdyžtak se pak rozejdete,“ radí mi máma. Mně se taková varianta vůbec nelíbí. Zakládat rodinu s tím, že mi dotyčný zcela nesedí a budu pak sama, je tragédie. Takoví jsou pak ještě schopní strojit scénu ohledně střídavé péče, aby se pomstili. To už mi dává větší smysl sehnat si dárce spermií. Snažím se blízkým vysvětlit, že nejsem zpovykaná a zhýčkaná. Chci prostě někoho, kdo bude vychovávat dítě spravedlivě napůl a nehodí to celé na mě.
Nehodlám rodit dítě někomu, kdo mě nechá doma samotnou a půjde si po práci do hospůdky, o víkendu na výlet a ráno do fitka. Ještě bude očekávat, že po celodenní výchově a úklidu budu vděčná, že mi koupil jídlo do lednice a zaplatil nájem. Pánové, to je samozřejmost, proberte se. Ani nemám v úmyslu svého přítele přemlouvat a dávat mu ultimáta. Zkrátka tu máme generaci špatně vychovaných mužů a jejich matky ať se chytnou za nos a nehází vinu na nás.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




