Facebook
Instagram
Patrik má svou matku rád, ale je z ní často nešťastný. Je totiž strašná drbna. Co ví, to pošle dál, a co neví, to si domyslí. Patrik se tak nemůže matce s ničím svěřit.
V mládí jsem si tohoto povahového rysu své matky nevšímal, ale poslední dobou se mi stalo pár nepříjemných situací a uvědomil jsem si, kdo za tím vším stojí. Moje matka.
Matka všechny informace o mně roznesla po vesnici
Po vysoké škole jsem se odstěhoval od rodičů. Pronajal jsem si byt a šetřil na akontaci, abych si mohl vzít hypotéku. Když jsem byl na návštěvě u rodičů, bavili jsme se o mém životě. Popravdě jsem odpovídal na jejich dotazy. I ohledně výše platu, výše nájmu a svých představ o budoucnosti. Měl jsem za to, že všichni chápeme, že tyto informace jsou důvěrné. Bohužel jsem to tak vnímal jen já a otec. Jak jsem později zjistil, matka všem na vesnici ihned zprostředkovala, jak na tom jsem.
A co neví, to si vymyslí. Takže se mi stalo, že jsem šel do místního obchodu a prodavačka mi řekla, že bych se měl vrátit k rodičům a najít si práci na vesnici. Prý bych ušetřil za nájem. „Tvoje maminka říkala, kolik platíš. To je strašná pálka, Patriku,“ usmála se na mě prodavačka. A najednou se zpoza regálu ozvalo: „Ale vždyť má vysoký plat. To mu ještě dost zbyde.“ Připadal jsem si tam absolutně nahý. Všichni o mně vše věděli a já ty lidi ani neznal.
Řekl jsem mamce, ať o mně nikomu nic nevykládá
Bouchly ve mně saze a hnal jsem se domů. Rozrazil jsem dveře a matce vynadal. Cítila se dotčeně. Urazila se a vůbec nechápala, co udělala. Vždyť jsem jí to řekl a ona neudělala nic špatného. „Jen ať každý vidí, že život ve městě není jednoduchý,“ bránila se matka. Asi hodinu trvalo, než jsem se na zahradě uklidnil. Stále jsem si opakoval, že rodiče si nevybíráme a jediný, kdo to s námi myslí upřímně a dobře, jsou právě oni. Nepomohlo to.
Možná díky sousedovi, který na mě přes plot zakřičel: „Nazdar, Patriku, mamka říkala, že máš psa. Hele, musíš ho nechat očkovat. Mamka říkala, že s ním nechodíš k veterináři.“ To byla poslední kapka. Došel jsem domů a před otcem, aby byl svědkem mého chování, jsem si to s matkou vyříkal. „Mami, nepřeji si, abys o mně něco vykládala po vesnici. A už vůbec si nepřeju, aby sis něco vymýšlela. Jak jsi přišla na to, že nechodím se psem k veterináři?“ zeptal jsem se.
Matka se za nos nechytla a drbe dál
Z matky vypadlo, že mě nikdy neslyšela o veterináři mluvit Z toho usoudila, že k němu nechodím. Zlobil jsem se. „Mami, děláš ze mě idiota. Jasně, že chodím k veterináři a pes má veškerá očkování. To jsi nemohla říct, že nevíš? To mě rovnou musíš stavět do pozice, že k veterináři nechodím?“ zuřil jsem. Ne, nepadlo to na úrodnou půdu. Matka se urazila. Je na mně, abych vedl hovory jen na formální úrovni a věřil, že si matka nebude vymýšlet něco, co mě poškodí.
Zajímalo by mě, co všechno a kde všude vykládá. Chudák otec, tomu musí pískat v uších neustále. Bohužel vesnice je jiná než město. Lidé k sobě mají blíž a zajímají se o sebe. A starší generace zkrátka miluje drby. Věřím tomu, že někdo řekne nějakou základní informaci a hlouček drben z toho postaví naprosto jiný příběh. Okoření ho, zveličí a pak roznese do všech koutů. A smutné na tom je, že matka není ochotna se nad sebou zamyslet a připustit si, že chybovala ona. Smekám pomyslný klobouk před otcem, že tento matčin nešvar zvládá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
