Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Víkend na Šumavě měl být idylou se starými přáteli. Jenže přítomnost dávné lásky, která je dnes ženou nejlepšího kamaráda, změnila výlet v dusné drama.
Všechno vypadalo naprosto dokonale. Glamping uprostřed šumavských lesů, vůně jehličí, luxusní stany a parta z vysoké školy, kterou jsem neviděl několik let. Sešel jsem se tam se svým nejlepším kamarádem Vojtou, jeho ženou Eliškou a pár dalšími lidmi. Vojta byl vždycky bavič a Eliška… Eliška byla ta holka, se kterou jsem kdysi doufal v něco víc. Ona si ale vybrala Vojtu a já se s tím smířil. Zůstali jsme přáteli. Aspoň jsem si to tehdy myslel.
Vzpomínky na staré časy
Dorazili jsme v pátek odpoledne, vybalili se a hned začali vzpomínat na studentská léta. Vojta chrlil jeden vtip za druhým, smáli jsme se historkám, jak jsme se kdysi ztratili na hřebenech Krkonoš, a já po dlouhé době cítil naprostou bezstarostnost.
Jenže když jsem se podíval na Elišku, usmívala se jinak. Nedívala se na svého muže, ale na mě. Její pohled se na mém obličeji zastavil o chvíli déle, než bylo zdrávo, což ve mně vyvolalo mírné znepokojení.
Procházka plná náznaků
Druhý den ráno jsem se šel sám projít do tichého lesa. Eliška mě však brzy doběhla a přidala se ke mně. Začala si stěžovat, že jí Vojta připadá v poslední době nepřítomný, a mně bylo nesmírně nepříjemné poslouchat o jejich manželských problémech.
Když jsem se je snažil hájit, zastavila se a zeptala se, zda si občas neříkám, jaké by to bylo, kdyby se tehdy po státnicích rozhodla jinak. Tehdy jsme se políbili, ale pak dělali, že se nic nestalo. Řekl jsem jí rázně, že je to minulost a teď je vdaná za Vojtu. Jen se hořce zasmála, poznamenala, jak jsem loajální, a nechala mě tam stát samotného s hlavou plnou zmatku.
Dusná atmosféra u ohně
Večer u táboráku byl pro mě utrpením. Eliška seděla přímo naproti mně a její přítomnost mě tížila. Když Vojta odešel pro dřevo, využila situace, naklonila se ke mně a pošeptala mi, abych o jejích slovech přemýšlel. Rychle jsem se odtáhl a sykl na ni, ať toho nechá. V tom se z lesa vrátil Vojta.
V jeho pohledu jsem zahlédl stín podezření; moje napětí bylo nepřehlédnutelné. Později v noci, když jsme zůstali jen ve třech, se Vojta začal vyptávat, o čem jsme se s Eliškou ráno bavili. Zachránila to lží o vzpomínkách na staré časy. Než odešel spát, Vojta mi do očí řekl, že mě vždycky bral jako bratra a doufá, že se to nezmění.
Noční návštěva a útěk
Nemohl jsem usnout, když vtom někdo potichu rozepnul zip mého stanu. Byla to Eliška. Sedla si těsně vedle mě s tím, že si musíme promluvit o samotě. A začala se ke mně tulit. Srdce mi bušilo až v krku, ale okamžitě jsem ji odmítl s tím, že tohle není správné a musí odejít, protože je ženou mého přítele.
Bez slova se zvedla a zmizela. Celou noc jsem oka nezamhouřil. Brzy ráno, sotva vyšlo slunce, jsem potichu sbalil věci, nechal na stole chabou omluvu o neodkladné práci a odjel domů. Cítil jsem, že jsem za sebou nechal něco, co už nepůjde napravit.
Následky naší loajality
Po návratu do svého prázdného bytu jsem prožíval dny v naprostém vakuu. Nikdo se mi neozýval, až po týdnu mi od Vojty přišla strohá zpráva: „Díky za výlet. Ozvu se, až budu mít čas.“
Bylo jasné, že naše přátelství visí na vlásku. Eliška rozehrála hru, ve které jsem nechtěl figurovat, ale i tak jsem skončil jako ten špatný. Rozhodl jsem se dát Vojtovi čas. Snad jednou dokážeme v klidu probrat, co se v tom lese vlastně stalo.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Vítejte u Ireny Obermannové
Vítejte u Ireny Obermannové
Související články
