Poválečný masakr u Přerova: Poručík Karol Pazúr měl strávit ve vězení 20 let, Klement Gottwald ho osvobodil a vyznamenal

K odhalení, přiznání a zveřejnění tohoto činu přispěl velkou měrou historik, PhDr. František Hýbl. K incidentu došlo v noci na 19. června 1945 u lesíka na návrší nedaleko Přerova.

Osudy tří dívek z Volyňského masakru: Staly se služkami a levnou pracovní sílou. Štěstí potkalo jen jednu z nich

Statečný František Hýbl: Kvůli svým názorům učit nemohl

František Hýbl se narodil v roce 1941 v Citově na Přerovsku. Odmalička miloval, stejně jako jeho otec, knihy. Po maturitě vystudoval Pedagogický institut, specializoval se na český jazyk a dějepis. Chvíli se živil jako učitel, chtěl kráčet v otcových šlépějích, jenomže po čase nemohl vystát, jak minulý režim ohýbal dějiny. Navíc s příchodem normalizace neprošel prověrkami.

Po vyloučení ze strany mu nezbývalo nic jiného než se živit podřadnými pracemi. Plat měl druhý nejnižší, hned po uklízečce, a to ho přitom poslali do Vlastivědného ústavu Muzea Komenského v Přerově. Všechno zlé je ale pro něco dobré. V zimě si chodil do sklepa pro uhlí, aby se trošku zahřál. Kromě topiva se ale ve sklepních prostorách ještě nacházely cenné dokumenty - rukopis Aloise Jiráska či dopisy T.G. Masaryka.

Vasilij Blochin, neslavně proslulý kat v Sovětském svazu: Vraždil v 10hodinových směnách, každé tři minuty padl výstřel

Masakr na Švédských šancích u Přerova měl 267 obětí

O masakru na Švédských šancích se Hýbl dozvěděl od své budoucí tchýně. Žila v Lověšicích, a právě odtamtud museli tamní muži vykopat hromadný hrob pro 267 zakarpatských Němců, kteří se 18. června 1945 vraceli vlakem domů na Slovensko. V Přerově je ale zastavil 17. pěší pluk pod vedením poručíka Karola Pazúra. Prý měli informace, že jsou mezi nimi kolaboranti. Při kontrole pak měl Pazúr zaslechnout němčinu.

Všechny cestující tak odvedli na Švédské šance, kde se museli svléknout do spodního prádla a odevzdat veškeré cennosti. Během čtyř hodin zastřelili všech 267 osob. Včetně ženy, která držela v náručí dvě malé děti. Nejmladší oběti bylo šest měsíců. Vojáci nedbali na prosby o slitování a nutili děti dívat se na to, jak umírají jejich rodiče.

Volyňský masakr i po letech šokuje svou brutálností. Proč museli Češi zemřít, je dodnes záhadou

Dva roky vězení a pak čestná funkce

Poručík Karol Pazúr, který dal rozkaz k vykonání masakru, byl původně odsouzen ke dvaceti letům vězení. Po dvou letech ho však osvobodil prezident Klement Gottwald a Pazúr byl v roce 1951 při amnestii propuštěn. Následně dokonce dostal vyznamenání, působil jako agent StBa stal se dlouholetým předsedou Slovenského svazu protifašistických bojovníků. Díky činnosti PhDr. Františka Hýbla a Tomáše Staňka později alespoň došlo k řádnému a důstojnému pohřbení obětí masakru, za což byl Františku Hýblovi Spolkovou republikou Německo udělen Kříž za zásluhy.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Masakr na Švédských šancích
Magazín.paměťnároda.cz: Bylo to horší než v Lidicích - děti tam stříleli v náruči matek