Facebook
Instagram
Lžeme všichni. Ten, kdo alespoň jednou v životě nezalhal, nechť hodí kamenem. Lhát začínají děti už od svých tří let a někomu to vydrží i déle. Celý život nás rodiče učí, že lhát se jednoduše nemá. Existují lidé, kteří si nemohou pomoci a lžou úplně ve všem a pořád. Těmto lidem se říká chroničtí lháři a za své lhaní v podstatě ani nemohou. Jsou totiž nemocní.
Rčení „lže, jak když tiskne“ platí u chronických lhářů rovnou dvojnásob. Občas máme ve zvyku si věci a události zveličovat a nafukovat. To u chronických lhářů absolutně neplatí. Ti si rovnou vymýšlí báchorky a pohádky a sami těmto lžím opravdu věří.
Proč lidé lžou
Nejpravděpodobněji proto, že si připadají nudní a nezajímaví. Také chtějí bavit lidi historkami a zážitky, které prožili, jenže žádnou takovou bombu jednoduše ,,nemají na skladě“. Když takovýto člověk zjistí, že jeho lži zabírají, začne lhát víc a víc a časem se z něj opravdu může stát chronický lhář. Je to tedy důsledek nízkého sebevědomí, nespokojenosti se sebou samým a třeba i snahou zapadnout do společnosti. Příčinou může být i špatné rodinné a sociální zázemí.
Obyčejná lež vs. lež chronická
Když člověk občas zalže, není okamžitě chronickým lhářem. Občasný lhář si většinou dává na své lži pozor. Nechce, aby se přišlo na to, že lže, takže se snaží uvažovat racionálně. Lžou především manipulátoři. Svou lží chtějí ovládat a manipulovat lidmi.
Chronický lhář je typický Baron Prášil. Lhaní je jeho životní styl a zvyk. Plácá páté přes deváté a je mu jedno, že mu jeho báchorky nesedí. Chronický lhář rozhodně nechce nikým manipulovat. Jde mu jen o oslnění.
Jak poznat chronického lháře?
Otestujte jeho vymyšlený příběh. Chroničtí lháři totiž lžou i v takových banalitách, jako je třeba barva jejich auta nebo o tom, co měli k obědu. Příběh takovéhoto lháře vypadá asi následovně. Na otázku, co měl dnes k obědu může odpovědět, že jedl například kuře s rýží. Tuto informaci řekne vám. Po pár hodinách ji rozšíří a začne vykládat ostatním lidem, že měl kuře s rýží, které zapíjel šampaňským a k tomu přikusoval kaviár. A než padne doba k večeři, bude chronický lhář tvrdit, že ho během oběda, když jedl kuře s rýží, ke kterému přikusoval kaviár a vše zapíjel drahým šampusem, navštívil dinosaurus, na kterém jel Mickey Mouse.
Lze to léčit?
Chronické lhaní je porucha osobnosti. Léčba chronických lhářů probíhá formou psychoterapie. Prášky na to neexistují. Stejně je ale velkým problémem tyto lidi léčit. Oni si totiž neuvědomují, že něco dělají špatně a jejich vymýšlení jim připadá naprosto v pořádku. Aby také ne. Stali se na něm závislí.
Máte mezi sebou i vy nějakého chronického lháře? Jestli ano, jakou nejšílenější historku si kdy vymyslel?
