Facebook
Instagram
Nataša Gollová, Adina Mandlová a Lída Baarová. Tři krásky, které v meziválečném Československu znamenaly symbol krásy a byly hvězdy stříbrného plátna. Jaký byl život této nádherné a talentované ženy?
Nataša Gollová, vlastním jménem Nataša Hodáčková, se narodila do rodiny významného politika a poslance parlamentu JUDr. Františka Xavera Hodáčka. Před politickou kariérou byl profesorem na ČVUT. Její matka Andula, a sestra Marcela, byly také herečky. Nataša byla od dětství velice inteligentní a měla velké nadání pro cizí jazyky. Plynule hovořila francouzsky, anglicky, německy a rusky. Vystudovala dívčí gymnázium a ve studiích pokračovala na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a v Anglii. Herectví se věnovala v soukromých hodinách. Později prorazila do divadla i do filmu. Hrála v divadle na Vinohradech, v divadle Na Fidlovačce nebo v dnešním divadle ABC. Dříve se jmenovalo Divadlo satiry Jana Wericha.
Kámošky na život a na smrt
Její největší hereckou kamarádkou se stala Adina Mandlová. Jedna bez druhé nedala ani ránu. Jejich přátelství ale netrvalo věčně. Adina si našla přítele jménem Willy Schönen a Nataša ho své kamarádce svedla a přebrala. Nikdy se už nesmířily. To ale zatím obě ani za mák netušily, jak jim Willy v pozdějších letech zavaří.
Adina ve svých pamětech napsala: " Všichni přátelé ji od toho vztahu odrazovali. Protože věděli, že po válce z toho může mít nepříjemnosti, ale ona si nedala říct,"
Willy Schönen byl Němec s českým občanstvím a pracoval jako šéf filmových ateliérů na Barrandově a šuškalo se, že se velice rád paktuje s nacisty. Opak byl ale pravdou. Schönen zachránil mnoho herců a umělců židovského původu před koncentračním táborem.
Zrádkyně
Na varovná slova přátel nakonec došlo. Když v roce 1945 skončila válka, byly Nataša Gollová a její bývalá kamarádka Adina Mandlová označeny za zrádkyně a kolaborantky. Nepomohla ani pravda o hrdinství Schönena. Gollová se ze škatulky kolaborantky už nikdy nevyhrabala a její pověst byla navždy pošpiněna.
Pomáhala v Terezíně
Aby si napravila reputaci, odjela do Terezína, a jako dobrovolník se začala starat o nemocné a zbídačené terezínské vězně. Neštítila se žádné práce a do všeho šla s vervou. Nemocné krmila, myla, povídala si s nimi a uklízela žaláře a místnosti, kde nemocní žili v nepředstavitelných podmínkách. Vzhledem k tomu, že se pohybovala mezi lidmi nakaženými tyfem a svrabem, nakazila se také, a bylo velké štěstí, že tyfus vůbec přežila. Bohužel ani pomoc v Terezíně ji nálepky kolaborantky nezbavila.
Svůj život dožila opuštěná v pražské Krči v domově důchodců. Je pochována v hrobce rodiny Hodáčových na Vyšehradském hřbitově v Praze, poblíž kapitulního kostela sv. Petra a Pavla.
