Facebook
Instagram
V době pandemie koronaviru jsou nejohroženější skupinou senioři. Podle nařízení by v současné době raději vůbec neměli vycházet. Přestože se již objevuje mnoho dobrovolníků, kteří jsou ochotní pomoci s dovozem jídla i léků, někteří senioři dále vychází a chodí nakupovat sami. O tom, jak je šetrně a bez urážky přimět, aby se v těchto nelehkých chvílích vyhýbali nebezpečí nákazy, ale i o otázce dopadů karantény na jejich psychiku jsme si povídali s psychiatrem MUDr. Janem Cimickým, CSc.
„Podstatou vzájemných vztahů na určité úrovni je verbální komunikace. Zde však hraje významnou roli i ochota komunikovat. Jedinci, který takovou komunikaci odmítá, můžete jen těžko pomáhat! Existuje velká většina seniorů, kteří zažili i velmi těžké životní epizody, někteří i válku a všelijaké strádání. Ti mají svou korektivní zkušenost, kterou si postupně vytvořili. A valná část z nich je přístupná rozumným informacím a řídí se jimi. Nejvhodnější způsob, jak přesvědčovat, je uvážlivá a argumentačně vybavená rozmluva. Myslím, že tímto způsobem je možné dosáhnout efektu. Rozhodně však ne nadřazeným a ponižujícím, sebevědomým a očividně podceňujícím nadhledem, kterým netrpělivý informátor dává najevo, že je senior podle něj dementní hlupák a nemá tedy smysl s ním ztrácet čas a něco mu vysvětlovat,“ radí jak šetrně komunikovat se seniory psychiatr Jan Cimický.
Pocit izolace u seniorů vyvolává depresivní i úzkostné stavy
„Nucená izolace je rozhodně tíživá. Senior má obvykle jen omezený okruh osob, s nimiž může udržovat kontakt. Často jsou to mimo vlastní rodinu jeho vrstevníci a v době karantény žijí i oni ve stejných karcerálních podmínkách. Pocit osamělosti je vtíravý a vyvolává depresivní i úzkostné stavy, vzájemně se tak potencuje prožitek prázdnoty. Senioři mají i omezený rozsah možné aktivity, obvykle se hůře pohybují, mají potíže se zrakem či sluchem. To omezuje možnosti zabavení se a náplně času. Může to vést i k apatii a snížení vitální aktivity, která byla do té doby přiměřená a postačující,“ vysvětluje úskalí nařízené karantény psychiatr Cimický.
Co pomůže nepropadat panice a zároveň se zabavit?
„Pokud je omezena možnost vycházet a třeba se projít v příjemném prostředí přírody anebo po městě, nezbývá mnoho možností. Nejpřirozenější je v této době poslech rozhlasu, kde by byl klidný program bez hysterických projevů a komentářů, nestrašil by a neděsil, naopak by bylo dobré, kdyby nabízel pořady, které by seniorskou generaci zaujaly. Prostě takový pořad typu ‚Jak běžel čas‘ a podobné, kde se evokují zážitky. Programy většiny rádií jsou ale dnes koncipovány ‚dynamicky‘ především pro mladé posluchače a seniorům nevyhovují. Ideální by byla nabídka ‚pro pamětníky‘, která by jim umožňovala zavzpomínat. To by byl nejspolehlivější způsob, jak je odvrátit od pocitů chmury a osamělosti,“ doporučuje Cimický.
Důležité je seniorům kromě potřebného nabídnout i komunikaci
„Nabízel bych nejen pomoc, řekněme, v oblasti materiálního zajištění, tedy zajištění potřebných potravin a dalšího životně důležitého zboží, ale neméně důležité je nabídnout trpělivou osobní komunikaci, lidskou přítomnost, popovídání bez ohledu na čas. I taková krátká návštěva, kdy má senior možnost ventilovat svoje vzpomínky, ale i potíže a potřeby, má očistný a terapeutický význam,“ apeluje na dobrovolníky a blízké seniorů psychiatr.
Telefon či skype sice osobní návštěvu nenahradí, ale poskytne jistotu „lidského hlasu“
„Je třeba zachovávat kontakt, jsou dnes možnosti telefonu, někde i skypu. Blízcí seniorů by tomu měli věnovat každý den nějaký čas. Nenahradí to sice osobní návštěvu, ale je to určitá jistota „lidského hlasu“, jak o tom psal básník Cocteau. Je to hlas, který může pohladit i povzbudit a dává naději, že se všechno podaří překlenout a bude zase dobře!“ zdůrazňuje potřebu komunikace doktor Cimický.
Se seniory by se nemělo jednat jako s nesvéprávnými a neschopnými
„Rozhodně by se nemělo se seniory jednat jako s nesvéprávnými a neschopnými. Řada z nich je i do vysokého věku soběstačná. Zde je však třeba využít argumenty i osobní vliv, aby převládlo přesvědčení, že je nutné ‚chovat se moudře‘ a jak si nastalá situace vyžaduje. Problém je v tom, že zatímco tvrdohlavému dítěti je možné něco nařídit a využít argument z přesily, u tvrdohlavého seniora to neplatí. K přesvědčování je často třeba využít všechny možnosti, které nabízí křehká diplomacie…“ varuje před nesprávným chováním ke starším lidem psychiatr.
Doma se starší lidé mohou vracet ke svým koníčkům
„Starší lidé se během zákazu vycházení mohou vracet ke svým koníčkům, pokusit se třeba psát „paměti“ a vzpomínky, poslouchat desky s hudbou, kterou mají rádi. Zde by velice pomohlo, aby média jako televize a rozhlas zařadila v tomto směru i pořady, které by byly především pro seniory. Jistě by to bylo stejně potřebné jako pořady pro děti,“ zakončuje MUDr. Jan Cimický, CSc.
