Sára (27): Věřila jsem, že je to muž mých snů. Společný byt ale odhalil pravdu, která mě vyčerpává

S mým manželem Mirkem se známe už skoro deset let, svoji jsme ale jen krátce. Dlouhou dobu jsme byli jenom kamarádi a trvalo nám roky, než jsme si přiznali naše skutečné city.

Jakub (45): Šest let jsem žil s pocitem, že mám dvojí život pod kontrolou. Pak se ale objevila nečekaná návštěva a vše prasklo

Vzali jsme se hned po vysoké

Začali jsme spolu chodit, když jsme oba byli na vysoké. Já jsem studovala medicínu a on IT a měli jsme společnou partu kamarádů, která do nás neustále hučela, ať se dáme dohromady. Viděli chemii, kterou mezi sebou máme, a my se rozhodli na ně nakonec dát a zkusit to spolu. A vyšlo to. Hned, jak jsme oba úspěšně odpromovali, jsme se vzali. K promoci jsem od rodičů dostala byt, a tak jsme se k sobě rovnou i nastěhovali. Mirek je mužem mých snů a jak ho znám dlouho, myslela jsem si, že už o něm vím všechno a že mě na vztahu nic nepřekvapí. Jak jsme se ale sestěhovali, poznala jsem, že tomu tak není.

Já jsem začala pracovat v nemocnici, což je práce velmi náročná a hlavně dlouhá. Často jsem chodila na směny klidně v pět ráno, vstávala jsem ještě za tmy, a vracela se pozdě odpoledne. Bylo to hrozně vyčerpávající, vždy když jsem přišla domů, jsem jen padla do postele a chtěla spát. Mirek mi v tomhle hrozně pomáhal tím, že měl pracovní dobu o hodně volnější a devadesát procent času pracoval z domova, takže mohl vařit, uklízet a starat se o domácnost, zatímco já se dřela v nemocnici. Myslela jsem si, že nám takovéto rozvržení bude fungovat, to jsem se ale spletla.

Tereza (62): Dcera si na mě vzpomene jen tehdy, když jí dojdou peníze nebo potřebuje hlídání pro psa. Je to smutné

Když jsem šla spát, on začal pracovat

Já jsem byla vyloženě denní člověk, chodila jsem spát se slepicemi a vstávala velmi brzo, Mirek oproti tomu byl noční sova. Nejlépe se mu pracovalo v noci, když byl všude klid a přes den si naopak rád přispal anebo dělal jiné věci, než práci. A tak, zatímco já jsem přišla naprosto zničená ze směny a můj den končil, Mirkův pracovní den právě začínal.

Večer, kdy se to poprvé stalo problémem, vypadal takto. Měla jsem obzvláště náročný den, směna se mi prodloužila o tři hodiny a já přišla domů až v osm. Osprchovala jsem se a snědla si připravenou večeři a rozhodla jsem se jít hned spát. Zachumlala jsem se do peřin a zavřela oči. Mirek po chvíli přišel a já myslela, že jde také spát. Pak mě ale ozářil ostrý proud nazelenalého světla a po minutě jsem zaslechla hlasité klapání klávesnice. Do toho se přidalo klikání myší a po chvíli listování v papírech.

Justýna (38): Manžel chodil pomáhat sousedce s jahodami. Když začal nosit prázdné košíky, došlo mi, že je zle

Neustále jsme se navzájem rušili

„Co to děláš?“ otočila jsem se na Mirka podrážděně a všimla si, že sedí v posteli, kolem sebe má různé papíry a něco zběsile kliká do počítače.

„Pracuju,“ odvětil a klikal dál, „už mě bolí záda od stolu, tak jsem si chtěl na chvíli sednout sem. A taky ti chci být nablízku. Klidně spi.“

Políbil mě do vlasů a já se opět otočila a pokusila se jít spát. Ale marně, klikání mě nesmírně rušilo a jak jsem byla unavená, vyloženě mě přivádělo k šílenství.

„Nemohl by sis to vzít jinam? Chci spát, rušíš mě,“ vyjela jsem na něj možná až moc ostře a on pozvedl obočí.

„No jo, už mizím,“ protočil očima a přesunul se do obýváku. Protože náš byt je ale malý a má nesmírně tenké stěny, slyšela jsem ťukání počítače dál. Pode dveřmi navíc prosvítalo světlo, jak si rozsvítil, pak začal vrčet kávovar, protože si dělal kávu a pak začal sledovat hlasitá videa na telefonu. Nepomohlo mi nic – zacpat si uši, dát si masku na oči, pustit si uklidňující hudbu. Tu noc jsem se ani trochu nevyspala.

Lucie (27): Můj manžel se po autonehodě změnil a zahodil všechny naše společné sny

Prý bych měla víc myslet na druhé

Ráno potom jsem vstala v pět, hodinu po tom, co šel Mirek spát. Bolela mě hlava, byla jsem rozlámaná a podrážděná. Budík mi zvonil možná deset minut, než jsem byla schopná vstát. Udělala jsem si dvě kávy, bouchala v rozezlení s ledničkou. Když mi v koupelně při malování spadl pudr a zařinčel o umyvadlo, vlétl dovnitř běsný Mirek.

„Nemůžeš být trochu potichu? Zrovna jsem šel spát, proboha. Mysli taky na druhé,“ vyjel na mě a já jsem se na něj rozčileně otočila.

„Já mám myslet na druhé? To kvůli tobě jsem v noci ani nezamhouřila oko a teď mi třeští hlava jako blázen!“ rozkřikla jsem se na něj rozčileně. Tento problém se pak začal opakovat. Já se nevyspala v noci, Mirek ráno. Začali jsme se hádat a dělali jsme si naschvály, abychom tomu druhému ukázali, že za to může on. Začala jsem brát prášky na spaní, Mirek si koupil drahá odhlučňující sluchátka. Bylo to hrozné období, kdy jsme neměli daleko k rozvodu.

„Musíme si pořídit větší byt,“ řekl jednoho rána, když jsme oba zničeně seděli u kávy, Mirek, „takhle to dál nejde. Jestli to takhle bude pokračovat, rozvedeme se. A to já nechci. Miluju tě.“

Alena (30): Otec se mě zřekl, když jsem ho prosila o pomoc. Teď po mně žádá výživné

Uvažujeme o stěhování i rozvodu

A tak jsme si začali hledat nový nájem, takový, kde by byla pracovna na druhé straně bytu, než je ložnice a kde bychom se navzájem nerušili. Zatím jsme nebyli úspěšní a stále živoříme v našem malém bytě, svítí před námi ale světélko naděje.

Abych byla upřímná, lituji, že jsem do svatby s Mirkem skočila předtím, než jsem si zkusila s ním žít. Sice ho miluji, ale možná bych si svou volbu přeci jen rozmyslela. Můj život je s ním o dost náročnější a jeho chování a návyky přímo zasahují do mého profesního života a také do mého mentálního zdraví. Nevím, jestli jsme to všechno trochu neuspěchali. Možná by bylo lepší, kdybych byla s někým, kdo má stejný režim, co já.

Marek (38): Měsíce jsem se staral o umírající matku. Dům ale zdědila sestra, prý jsem se při péči málo usmíval

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].