Smutný život Diny Sanichara: Vychovali ho vlci, nemluvil, v sirotčinci se naučil kouřit cigarety, které ho nakonec zabily

Svět se o Dinově existenci dozvěděl v roce 1867, kdy ho v jeskyni našli lovci vlků. Byl nahý a strachy se choulil v rohu. Když se s ním snažili navázat komunikaci, zjistili, že jejich otázkám ani řeči nerozumí. Nyní si již byli jistí, že našli vlčí, nebo též divoké dítě (Tříletou dívku matka vyhodila na ulici, vychovala ji psí smečka).

Mohlo by Vás zajímat:

Příběhy o vlčích dětech vychovaných zvířaty: O chlapce v Irsku prý pečovalo stádo ovcí, živil se jen trávou a senem

Jeden z mnoha případů

Bylo zřejmé, že v tomto případě se na výchově chlapce podíleli vlci. Nebyl však prvním divokým dítětem. Mezi další "pěstouny" patřili panteři, gazely, psi, a dokonce i... slepice. Jejich společným rysem bylo to, že ani jeden z nich nedokázal chodit po dvou.

Lovci, kteří Dina našli, ho vzali do nedaleké vesnice, kde ho ukázali místním. Chlapec vychovaný vlky vesničany děsil i fascinoval. Poté byl Dina umístěn do sirotčince Sikandra v Ágře. Tam mu dali příjmení Sanichar, což znamená v překladu sobota, neboť právě v tento den byl nalezen.

Mohlo by Vás zajímat:

Skutečná Kniha džunglí: 9 divokých dětí, které vychovali vlci, psi nebo opice

Raná léta Dina Sanichara

Přestože dostal Dina příjmení a střechu nad hlavou, nebyl pro něho sirotčinec tím pravým místem. Zaměstnanci se sice snažili o něho starat, jak nejlépe uměli, bohužel se jim však s ním nepodařilo navázat kontakt. Otec Erhardt, ředitel sirotčince, sice Dina považoval za "imbecila", nemohl se však zbavit dojmu, že vykazuje jakési známky inteligence a kritického myšlení.

Ani se socializací to moc dobře nešlo. Dina často vyl a štěkal jako vlk. Personál postupně nabyl přesvědčení, že se jim snaží tímto způsobem něco sdělit. Podařilo se ho alespoň obléct, jedl však jen maso a zuby si brousil na kostech. Vychovatelé se ale stále nevzdávali. Doufali, že ho jednou rehabilitují.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlčí dívka Genie: Třináct let žila ve svěrací kazajce na židli, vydávala jen skřeky

Změna na obzoru

S přibývajícími roky se začal Dina chovat jako člověk. Naučil se používat toaletu, normálně jíst, oblékat se, chodit vzpřímeně i nosit boty. Řeč mu ale stále nešla. Jen dál vyl a štěkal. To ale neznamenalo, že se časem nenaučil rozumět tomu, když po něm někdo něco chtěl. Navíc si v sirotčinci vytvořil velmi silné pouto s dalším divokým dítětem.

Často si spolu hráli a Dina mladšího chlapce učil, jak v ruce udržet šálek čaje a jak se z něho napít. Bylo očividné, že se Dina cítí nejlépe mezi svými, a to se nezměnilo ani v jeho dalším životě. Celkově strávil v sirotčinci okolo dvaceti let a ač učinil mnoho pokroků, nikdy nevzal do úst nic jiného než syrové maso. Také začal kouřit cigarety, možná si myslel, že se díky tomu stává "lidštější". To si však vybralo daň na jeho zdraví. Dina Sanichar zemřel na tuberkulózu ve věku 34 let.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlčí dívka Alice Doherty: Jako hříčku přírody ji za peníze předváděli vlastní rodiče