
Sylva si myslela, že manželovi ukáže, zač je toho loket. Na jeho nevěru si došlápne tak, že všechno poví tchyni a ještě se k ní s dětmi nastěhuje. On se ale názorů své matky nebojí a celé stěhování se mu zamlouvá...
Můj manžel to přehnal se zálety a já se rozhodla ho potrestat. Odešla jsem s dětmi ke tchyni a čekala, že ho to probere. Jemu to ale náramně vyhovuje a klidně bych tam mohla podle něj zůstat.
Pohár trpělivosti přetekl
Ondřej už to vážně přehnal. Dlouho jsem mu trpěla jeho volný postoj k manželství a povinnostem. A to doslova, protože jsem se trápila roky včetně doby, kdy děti byly ještě malé. Manžel býval často pryč a vysvětloval mi, že kdyby občas „nevypadl“, život doma by ho ubíjel.
Myslela jsem si, že víkendy s kamarády nebo pracovní cesty jsou pro něj vzpruhou a pročistí mu hlavu. Jenže takových odjezdů jen přibývalo a já nevěděla, na koho se obrátit se svými starostmi. Nechtěla jsem si nikdy moc stěžovat, aby mě rodina nelitovala. Dělala jsem hrdinku.
Pak už toho bylo moc. Syn byl ve školce, dcera v první třídě a manžel na dva týdny na motorkách s kamarády ve Vietnamu. Už to bylo příliš, ale pak jsem zjistila, že tam není s kamarády. Jel tam s milenkou. Rozhodla jsem se ze sebe nedělat nadále houpačku a všechno jsem vyklopila jeho matce. Navrhla mi, ať se na čas s dětmi přestěhujeme k ní a já souhlasila. Byla to však chyba.
Měl dostat za vyučenou
Když se Ondřej vrátil, našel prázdný byt, dopis a jasné ultimátum. Jelikož byl po cestách v dobré náladě, přijel k nám s úsměvem od ucha k uchu. Přivezl nám dárky, byl opálený a vůbec mu nedocházelo ani to, že jeho matka o milence ví. Vůbec se nestyděl ani před ní, ani přede mnou. Tvářil se jako drzý puberťák.
Ani mě nepřemlouval, abych si sbalila kufry a vrátila se domů. „Dělej, jak uznáš za vhodné, já teď nemám hlavu na dramata,“ řekl mi vyrovnaně. Zato ve mně vřela všechna krev. Zůstala jsem tedy ještě dva týdny. Tchyně už mě začínala dost štvát, nejprve mu chtěla domluvit, ale pak se ho zastávala.
„Je to dobrej táta, krizi překonáte, nech ho ještě chvíli, on se vzpamatuje.“ Nepochopila, že on je takový pořád a jen takový život mě užírá. Přece se sebou nenechám takto zametat? Jen proto, že se chová pěkně k dětem? A co až vyrostou? Jsem zklamaná, myslela jsem si, že ho vytrestám a on je přitom spokojený. Chodí si ke své máti vyprat a směje se jako sluníčko.
Vytrestala jsem jen sebe
Řekla bych, že jsem ze sebe akorát udělala husu a nejvíc teď trpím já. Je možné, že to manžel s milenkou neukončil. Případně si klidně najde jinou, protože vidí, že s tím nic nezmůžu. Uteču maximálně k jeho mamince a ta mi sice pomůže s dětmi, ale manželství mi nespasí.
Bohužel si definitivní odchod s dětmi dovolit nemůžu, museli bychom zahájit rozvodové řízení a na to nejsem připravená. Doufala jsem, že se můj manžel ještě napraví a nevím, jak mu ještě otevřít oči. Přes tchyni ovšem cesta nepovede.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




