Táňa (35): Máma mi posílala peníze, aby mi pomohla. Nakonec jsem zjistila, že si přestala kupovat léky

Máma mi každý měsíc posílala pár stovek. Vždycky říkala, že jí to zůstalo z důchodu, že to má pro mě, protože to přece s dětmi a nájmem nemám jednoduché. Zpočátku jsem se bránila, ale ona se urazila, když jsem odmítala. Bylo to malé gesto, které mi pomáhalo zaplatit školku nebo jiné výdaje.

Milada (64): Svěřila jsem synovi v dobré víře správu mých peněz. Nestačila jsem se divit, co s nimi dělal

Posílala stále víc

Poslední rok se ale všechno zdražilo. Nájem nám zvedli, účty taky a i když jsem měla práci, pořád to bylo těsné. Máma o tom věděla a začala mi posílat víc. Nejdřív o pár stovek, pak i tisícovku navíc. Vždycky říkala, že něco prodala nebo že jí vrátili přeplatek. Jenže když jsem u ní jednou byla, viděla jsem, že si nekoupila ani nové boty, i když ty staré se jí rozpadaly.

Měla jsem z toho divný pocit. Máma nikdy nemluvila o penězích moc otevřeně, ale věděla jsem, že z důchodu si rozhodně nežije nad poměry. Začala jsem jí proto občas přivážet jídlo nebo drogerii, ale vždycky to odmítla, že prý má všechno, co potřebuje. „Nech si to pro děti. Vy to určitě potřebujete víc.“

A tak jsem se rozhodla, že jí peníze vrátím, když dostanu prémie. Když jsem jí volala, že jí pošlu peníze zpátky, zněla zvláštně. Vymlouvala se, že nemám, že to není třeba, že jí to dělá radost. Ale něco na jejím hlase mi nesedělo. Tak jsem se sebrala a jela k ní.

Marta (41): Chtěla jsem být lepší matkou než ta moje. Pak jsem zjistila, že přede mnou má dcera obrovské tajemství

Nekupovala si základní věci

Na stole měla hromádku léků, otevřené balení, ze kterého chyběla polovina prášků. Zeptala jsem se, proč je nebere, a ona se rozbrečela. Řekla, že si poslední tři měsíce nevyzvedla recepty, protože jí na to nezbyly peníze. Chtěla mi pomoct, protože viděla, jak těžké to máme, a tak si řekla, že to nějak vydrží.

Úplně mi došla slova. Peníze, které jsem používala na účty a boty pro děti, byly zaplacené jejím zdravím. Nevěděla jsem, jestli mám brečet, nebo křičet. Ona mě hladila po ruce a říkala, že to nic není, že už má léky objednané, ale věděla jsem, že lže.

Ten večer jsem jí všechno vrátila do poslední koruny a dala jí něco navíc. Zařídila jsem jí automatické platby, aby už nikdy nemusela volit mezi léky a rodinou. A sama sobě jsem slíbila, že už nikdy nebudu brát pomoc jako samozřejmost. Protože někdy stojí víc, než si dokážeme představit.

Róza (26): S mámou jsme se hádaly kvůli penězům. Chtěla jsme ji vyškolit, ale asi jsem to přehnala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].