Tatiana Kovaříková se poprvé vdávala v 52 letech: Na lásku není nikdy pozdě, říká slavná česká návrhářka

Tatiana Kovaříková byla hostem Báry Hlaváčkové v pořadu Ženská tabu.Promluvila zde o své svatbě v 52 letech, manželství i kariéře. S manželem Petrem Mlenským se Tatiana seznámila v první třídě. Seděli spolu v lavici.Po druhé třídě se jejich cesty rozešly a stýkat se začali až po revoluci. Před 10 lety z toho vznikla láska.+ 7 fotek+ 8 fotek

Módní návrhářka Tatiana Kovaříková letos slaví třicáté narozeniny své značky. Zatímco jako podnikatelka se drží celé dekády na výsluní, svatby se milovnice černé barvy dočkala až po padesátce. O svém nevšedním životě i šití šatů pro britskou vévodkyni Sophii se rozpovídala v Ženských tabu s Bárou Hlaváčkovou.

Barbora Hlaváčková
Barbora Hlaváčková 13. 12. 2025 07:30

Návrhářka Tatiana Kovaříková (59) proslula nejen jako milovnice černé, ale také módního minimalismu, který si v šatnících českých žen stále hledá pevné místo. Mezi její klientky patří například Helena Vondráčková (78), Tereza Kostková (49) nebo Bára Nesvadbová (50). Dlouhá léta také oblékala tanečníky a soutěžící ve StarDance.

Kromě své kariéry má ale Tatiana pestré i soukromí. Poprvé se vdávala až v požehnaných 52 letech za spolužáka z první a druhé třídy Petra Mlenského. Dva roky jsme spolu byli ve třídě, potom jsme se už neviděli, ale Péťa se zase před dlouhou dobou objevil a vždycky mě pozval na snídani. Povídali jsme si, zkrátka kamarádi, a pak přišla chvíle, přibližně před 10 lety, kdy jsme na sebe najednou začali koukat trošku jinak a nakonec jsem si ho vzala,“ vypráví neuvěřitelnou love story jedna z nejslavnějších českých návrhářek, která měla vedle českých celebrit tu čest ušít šaty i pro vévodkyni z Edinburghu Sophii (60).

Tatiana Kovaříková o svatbě v 52 letech

Proč jste na své svatbě nebyla v černé, ale šla jste do bílé?
Protože jsem taková trošku tradiční. Říkala jsem svému manželovi: „Miláčku, podívej se na mě. Teď mám na sobě bílou, to je poprvé a naposledy.“ Měla jsem bílé šaty, ale jinak je moje oblíbená barva černá.

Já zůstanu u vašeho manželství, u té svatby. Cože jste do toho šla až takhle po padesátce? Nebo jaký jste měla názor na svatby a manželství, než jste do toho šla?
Rodinu a manželství ctím, akorát já měla malinkato jiný život a nějak jsem se nevdala. Potom jsem potkala Petra, který mě tak nějak našel. Máme k tomu výbornou historku, protože my jsme se znali ze základní školy.

Máme to krásnou love story!
My máme vyloženě love story, protože jsme spolu seděli v jedné lavici, pak nás rozsadili, protože jsme zlobili.

A co se škádlívá, to se rádo mívá.
Dva roky jsme spolu byli ve třídě, potom jsme se už neviděli, ale Péťa se zase před dlouhou dobou objevil, vždycky mě pozval na snídani, já si říkala, tak dobře. Povídali jsme si, zkrátka kamarádi, a pak přišla chvíle, přibližně před 10 lety, kdy jsme na sebe najednou začali koukat trošku jinak a nakonec jsem si ho vzala.

Jsme tu i proto, abychom inspirovaly, abychom sdílely a abychom dodávaly odvahu. A já vím, že jsou mnohé ženy, které to vzdávají už po třicítce, jako že jim ujel vlak, že už je pozdě. Vy jste důkazem, že nikdy není pozdě. Obrací se na vás ženy ve smyslu, že jste pro ně inspirace nejenom v módě?
Když jsem se vdávala, bylo mi 52 let, a tehdy jsem potkala na ulici paní, která mi říkala, vy jste moje naděje, že se ještě vdám. Je to hezké, ale já si myslím, že láska kvete v každém věku.

Jaká by za vás byla rada? Za mě třeba je, že v tomhle případě nehledat, že tady úplně neplatí, kdo hledá, najde, že to musí přijít samo.
Opravdu to musí přijít samo a člověk to musí cítit. I já celou dobu věřila, že se vdám, akorát jsem nevěděla kdy, a netušila jsem, že to bude takhle relativně pozdě. Ale vidíte sama, že je to úplně jedno.

Já tady mám citaci z jednoho vašeho rozhovoru: „I nás samotné kolikrát zarazí, jak jsme na sebe naladěni. Vlastně si ani nemusíme povídat. My prostě víme. Nikdy by mě nenapadlo, že se nám tohle může stát. Stalo se a je to krásný. Možná to zní jako klišé, ale opravdu to tak je.“ Věříte na spřízněné duše?
Věřím. Myslím si, že to jsou věci mezi nebem a zemí. Cítíte, že ten člověk je skoro stejně naladěný jako vy. Kolikrát uděláme věc, třeba pohyb, a on ho udělá úplně stejně. Já si říkám, to přece není možné, přitom jsme si nic neřekli, ale máme stejné myšlenkové pochody.

Tatiana Kovaříková o šatech pro vévodkyni Sophii

Letos slavíte třicáté výročí založení své značky Tatiana s butikem v Dušní ulici v centru Prahy, takže to už je řádka let. Ale není to tak dávno, co jste si změnila podle té značky i jméno.
Ano, to jsme hodně řešili. Jsem na trhu už celkem dlouho a jméno Taťána Kovaříková je známé, a kdybych se teď najednou jmenovala Taťána Mlenská, tak by to bylo divné a asi bych musela hodně věcí měnit. Proto jsme se s manželem domluvili, že si nechám svoje jméno, a já využila toho, že jsme měnili občanky a pasy, a říkala si, OK, tak změním aspoň jednu věc, aspoň to křestní jméno z Taťána na Tatiana. A pak jedna naše známá říkala, ty ses vlastně vdala za značku!

Vy navrhujete pro celou řadu známých osobností, mimo jiné Helenu Vondráčkovou, také pro Báru Nesvadbovou, která často nosí vaše věci, nebo Terezu Kostkovou ve StarDance, také první dámu Evu Pavlovou, atd. Jaká je spolupráce s českými celebritami?
Pro mě krásná. Jsem moc ráda, že mám tu možnost a že se na mě vždycky někdo obrátí. Já mám ty ženské hrozně ráda a většinou si sedneme i lidsky, stylově, takže ta práce je vždycky hezká, obohacuje mě a pomáhá mi jít dál.

Ale vaše róby vynesla i slavná americká herečka Andie MacDowell a také britská vévodkyně, tehdy ještě hraběnka Sophie, manželka nejmladšího syna královny Alžběty II., prince Edwarda. Jak se k takové spolupráci česká návrhářka dostane?
To také nevymyslíte. Oslovila mě nadace DOFE prince Philipa a bylo mi řečeno, že hraběnka Sophie přeletí do Prahy a že má ráda módu, tak jestli bych pro ni neudělala přehlídku, že si mě vybrali. Já říkala, ježiš, to je obrovská pocta! A pak řekli, jestli bych pro ni neudělala šaty, říkám, moc ráda. Několik návrhů se posílalo na schválení do Buckinghamského paláce a vybraly se jedny šaty v holubičí šedi. Já je zhotovila v podstatě bez zkoušky. Když se pak u mě hraběnka Sophie stavila, tak to pro mě byla obrovská čest, a zároveň od nás dostala darem ty šaty. Tím to všechno mohlo skončit, už tohle bylo úžasné. Jenže pak mi volali z Londýna a říkají: „Taťáno, Taťáno, podívejte se, všude to lítá, hraběnka si oblékla vaše šaty na švédskou královskou svatbu!“ To byl úplně wow efekt.

Když hraběnka oblékne vaše šaty na královskou svatbu, znamená to zlom ve vaší kariéře, znamená to třeba příliv zákazníků ze zahraničí nebo mění to něco?
Určitě mi to pomohlo. Mám pár zahraničních zákazníků, ale většina je z Česka, já jsem česká značka. Samozřejmě za mnou ze zahraničí jezdí, ale víc jsem etablovaná tady. Celkově to ze začátku bylo zvláštní, všichni měli pocit, že jsem strašně za vodou a že teď už možná pro nikoho dalšího nic neušiju. Pak se to trošku uklidnilo a mám díky tomu samozřejmě víc zákazníků.

Tatiana Kovaříková o začátcích podnikání

Když se vrátím ještě před známé osobnosti, do konce osmdesátek, začátku devadesátek, jak uspět jako návrhářka v Česku?
Základ je vytrvalost, mít představu, co chcete, a jít si za tím. Já v tom byla asi opravdu vytrvalá a prostě jsem se rozhodla, že budu návrhářka, která bude oblékat lidi, bude dělat krásné šaty a krásné věci, a šla jsem si za tím. Na začátku jsem měla velké štěstí, že jsem potkala přes Kačenku Kornovou Jiřího Korna, který mi hodně pomohl a seznámil mě s Helenou Vondráčkovou, jež mi také hodně pomohla. Dali důvěru mně, mladé holce, která nebyla úplně známá, a dali mi šanci. Za ni jsem jim vděčná doteď.

Jedna věc je, řekněme, ta umělecká stránka, to, že jste šikovná, máte nápady, ale vy musíte být i dobrá podnikatelka, aby ten vlak, který jste rozjela, nezastavil.
Na začátku jsem samozřejmě vůbec netušila, co mě čeká. Když jsme v roce 1995 zakládali firmu, tak jsem netušila, co to všechno obnáší. Myslela jsem si, že budu dělat návrhy a že se ty věci budou samy prodávat. Pak jsem zjistila, že musíte objednávat materiály, začít plánovat výrobu, aby na butiku bylo věcí tak akorát, protože něco se prodá rychleji, něco pomaleji, a najednou zjistíte, že potřebujete reklamu.

Takže marketing.
Přesně tak, je to všechno propojené. Já tehdy sledovala jenom návrhařinu a v podstatě jsem do toho skočila rovnýma nohama. Po letech jsem si říkala, že jsem byla trošku odvážná, že jsem se do toho takhle pustila. Ale ony se ty okolnosti tak nějak celkově daly dohromady, že v tom podnikám doteď.

Jaký je vůbec český zákazník, co se módního vkusu týče? Já jsem zmiňovala, že jste průkopnice minimalismu v Česku, a mám pocit, že vyznavačů minimalismu tu není až tak moc.
Pro mě je móda různorodá, záleží, jaký styl si najdete. Každopádně některé ženy potřebují pomoc, zároveň si myslím, že těch informací je díky sociálním sítím a médiím tolik, že se v tom i sama dokážete zorientovat. Ke mně chodí ženské, které se rády oblékají, mají podobný feeling jako já. Málokdy se mi stane, že ke mně přijdou ženské, které to cítí úplně jinak. Takže ona si každá najde to své.

Kde dělají Češky chybu? Měly by se třeba více řídit větou, méně je více?
Určitě méně je více. Není to klišé, tak to opravdu je. Když fakt nevíte, je nejlepší jednoduchý výběr. Každopádně bych doporučovala mít v šatníku takové ty základy - dobré kalhoty, dobré šaty, sako, dobrou kabelku. To se vždycky dobře nakombinuje s levnějšími i dražšími kousky. V jednoduchosti je krása a musím říct, celkově se vkus dam u nás zlepšil, ale pořád ještě máme na čem pracovat.

O čem dalším promluvila Tatiana Kovaříková v Ženských tabu?

  • O předsudcích vůči černé barvě
  • O ženských prvcích v mužském šatníku
  • Kde bere inspiraci
  • Co chystá do budoucna

Na snímky Tatiany Kovaříkové, ale i jejích šatů a zákaznic se můžete podívat v naší fotogalerii.

Xindl X se pochlubil dvanáctiletou dcerou Alicí: Chodíme spolu na koncerty a manželka se synem za sportem

Xindl X se pochlubil dvanáctiletou dcerou Alicí: Chodíme spolu na koncerty a manželka se synem za sportem

Související články

Další články