Terezie Kovalová o rozhodnutí nemít děti: Manželovu vasektomii podpořila i tchyně, prozradila violoncellistka

Violoncellistka Terezie Kovalová (36) se rozhodla (nejen) ze zdravotních důvodů nemít děti a v jejím rozhodnutí ji podpořil také její manžel, básník a cestovatel Vítězslav Bečka (31) – podstoupil dobrovolnou vasektomii, tedy chirurgický zákrok, během kterého dojde k přerušení chámovodů. Samozřejmě se okamžitě setkali i s odsuzujícími komentáři na sociálních sítích. „On na sobě pracuje tak dlouho a umí se sebou vnitřně rozmlouvat na takové úrovni, že nějaká otázka, jestli je dostatečně chlap, protože má nebo nemá děti, tak to je mu úplně jedno,“ vysvětluje talentovaná hudebnice v talkshow Na kafeečko.

Sama měla pro dobrovolnou bezdětnost mnohem více důvodů, mezi kterými převažují především ty zdravotní - dlouhé roky ji například trápí vážné a bolestivé problémy se zády, zároveň trpí AuDHD, tedy ADHD spojeným s poruchou autistického spektra. „Fascinuje mě, kolik lidí si myslí, že toho budu litovat, přitom existuje tolik dalších věcí, které člověk v životě nezažije a litovat toho třeba bude,“ říká violoncellistka Terezie Kovalová, kterou si budete moci přijít poslechnout naživo už 25. září v unikátním prostoru pražského planetária.

Terezie Kovalová ani její manžel nechtějí děti

Terezie, tvůj manžel kvůli tobě nedávno podstoupil vasektomii. Jak jste k tomuto rozhodnutí společně dospěli?
Ten příběh má dvě roviny. Ta manželova je ta, že s ohledem na jeho dospívání, které bylo poměrně dost náročné, došel k tomu, že děti nechce. Prošel poměrně intenzivním vývojem, chodil dlouho na terapii, a také z hlediska nějaké jeho spirituality si to prostě v sobě vyřešil. Je to vždycky hezké slyšet od jeho mámy, dnes už mé tchyně, která ho v tom velmi podporuje. To je také docela vzácná věc. Protože ona sama má tři děti, Vítězslava měla, když jí bylo necelých osmnáct, a je si vědoma toho, co to obnáší. Na to konto mu říkala, že mu v tom moc fandí.
Když jsme spolu začali chodit, tak už jsem v té době věděla, že mít děti by pro mě bylo dost problematické. Celé mé dospívání mi doktoři říkali, že to není dobrý nápad. Postupem času jsem docházela k tomu, že to v sobě nemám. A není to o tom, že bych neměla ráda děti. Já jsem dvanáct let učila a kdybych neměla ráda děti, tak to nedělám.

Máš můj obdiv.
Určitě mi to dodalo odvahu v tom, že někteří lidé zkrátka děti mít nemají. Zažila jsem opravdu pár případů, kdy jsem si říkala: „Proboha proč? Ti lidé nad tím ani trochu nepřemýšleli?“ Rozumím tomu, že systém je nastavený tak, že mít děti dává smysl a měli bychom to dělat. Častokrát zažívám tohle intenzivní přesvědčování u žen, z jejichž příběhů vím, že děti úplně nechtěly a nechaly se do toho dotlačit, na to konto mě také přesvědčovaly. Víc a víc jsem žila v tom, že tohle není moje cesta.
Moje maminka je také umělkyně, měla tři práce, když jsem vyrůstala, a já jsem své rodiče moc neviděla. Vím, jaká je to daň, protože moje práce je také od pondělí do neděle. Včetně večerů, kdy člověk chce být s dítětem, a kdy to dítě potřebuje být s rodičem. Takže jsem upřednostnila tuhle cestu. Jsem tetou spousty skvělých dětí, takže to opravdu není o tom, že bych děti neměla ráda – naopak, možná je mám ráda až moc.

Necítíš třeba ze strany veřejnosti jisté odsuzování?
Jo, ale ať si každý jede svůj příběh podle toho, jak to cítí. Pokud mě má někdo potřebu soudit za můj život a za moje rozhodnutí, které nikomu neubližuje, tak je to jeho problém. Fascinuje mě, kolik lidí si myslí, že toho budu litovat, přitom existuje tolik dalších věcí, které člověk v životě nezažije a litovat toho třeba bude. Já nemůžu dělat bungee jumping kvůli svým zádům a možná toho budu litovat, protože jsem si to vždycky chtěla vyzkoušet.
Jsem dospělý člověk, chodím na terapie, umím se sebou pracovat. Pokud se mi tohle bude dít, tak odjedu na měsíc do Ašramu, tam budu meditovat a zpracuju si to. Život nabízí tolik možností, co člověk může dělat, a reálně máte šanci ovlivnit spoustu lidí i bez toho, abyste měli děti.

Málo se také mluví o tom, jak těžké je to pro lidi, kteří děti fakt mít nemohou a chtěli by je. Někdo jim navrhuje adopci, ale to je také extrémně náročný proces, který se také nemusí povést. Kde jsou queer páry, které by děti hrozně chtěly, ale společnost tomu hází klacky pod nohy?

David a Lenka Limberští otevřeli třináctou komnatu: Nevěra, nenávist nejen na hřišti i vztah s nevlastními dětmi

Máme tu generaci lidí, kteří děti mít neměli, říká Terezie Kovalová

Pro nedobrovolně bezdětné musí být těžké poslouchat váš příběh, kdy mít děti můžete, ale nechcete.
Rozumím. Ale pro mě tam je otázka toho, že bych měla sama problém děti mít. Na vlastní oči jsem viděla několik párů, které se o děti snažily, měly za sebou několik kol IVF, daly za to statisíce, a ta žena z toho byla hormonálně úplně v háji. Zkrátka jsem si řekla, že moje tělo už je pod dostatečným stresem, než abych se do toho měla nutit. Nota bene, když vím, že tam tohle pnutí nemám.

Je to dobře. Navíc je skvělé, že už žijeme v době, kdy už si společnost nemá právo myslet, že bys kvůli tomu měla být bezcenná.
Četla jsem článek, který komentoval sociologický průzkum od první republiky. Do druhé světové války zcela přirozeně třetina společnosti ty děti prostě neměla. Těch důvodů bylo víc, finanční nebo pracovní, a když po druhé světové válce přišli komunisti, tak ti vzali bičík: „A všichni budou mít děti!“ Porodnost stoupla na nějakých 95 %. A z toho máme generaci lidí, kteří děti opravdu mít neměli. Na to konto se to aktuální generace snaží nějak řešit, přerušit to jako generační trauma, které tam reálně je. Studie potvrzují, že si to v sobě nosíme, vždyť já jsem reálně byla ještě v těle mé babičky – takhle to funguje, jako vajíčko.

Jsi velmi spirituální člověk, proto mi k tobě nesedí tvá ohromná ženskost – a nemateřství.
Z hlediska té spirituality – naopak. Pokud se někdo rozhodne po té cestě jít a takhle se sebou pracovat, tak se naopak doporučuje ty děti nemít. Proto ti guruové často děti nemají. Je to něco, co tě váže k téhle zemi. Ty se navždycky budeš o své dítě strachovat, navždycky tam bude nějaká návaznost. Neumožňuje ti to odstřihnout se od starostí a stoupání po úrovních vědomí ti to prostě neumožní. Takže když se člověk rozhodne pro tuhle cestu, tak se naopak doporučuje děti nemít.

Bezdětné ženy jsou v rodinách často terčem agrese, zákazů a nadávek, říká psychoterapeutka

Existuje možnost, že otěhotním

Jak se staví k vasektomii tvého muže jeho kamarádi a okolí?
Kdybys ho potkala, tak okamžitě vycítíš, že je to téma, které on v sobě vůbec nepotřebuje řešit. Je mu jedno, jestli nosí růžovou nebo má propíchnuté uši, nebo co si myslíš o jeho sexualitě. On na sobě pracuje tak dlouho a umí se sebou vnitřně rozmlouvat na takové úrovni, že nějaká otázka, jestli je dostatečně chlap, protože má nebo nemá děti, tak to je mu úplně jedno.

Jen přemýšlím nad tím, že tento zákrok je zpětně velmi těžko napravitelný.
Ano, ale myslím, že u mužů se to dá zvrátit. U žen ne. Je to do určité úrovně vratné. A hlavně to také není stoprocentní.

Jako vážně? Takže když pán Bůh bude chtít, tak děti mít prostě budete?
Je to tak. Je to malá pravděpodobnost, asi procento, ale ano. Jestli všehomír rozhodne, tak uvidíme, co se bude dít dál.

To by vám úplně proměnilo život.
Já to vím od svých kamarádek a respektuju to. Jsem hrozně vděčná za každou mámu, která s dětmi funguje a ty z nich cítíš, že se mají dobře. Samozřejmě, že každý děláme chyby a je to zcela přirozené, a já hrozně fandím lidem, kteří chtějí mít děti. Někteří mi vkládají do úst, že protože nemám nebo nechci děti, tak proti nim brojím. Takže – ne, vůbec! Ať si každý dělá, co chce. Pokud to neubližuje ostatním, tak máme každý svůj život a rozhodni se sám, jak to chceš. To je přece v pohodě, ne?

O čem dalším promluvila Terezie Kovalová:

• Jak se dostala k výuce dětí
• Jak zpětně hodnotí své pubertální začátky v hudbě
• Proč ji lákal modeling a nenáviděla své tělo
• Proč přestala pít alkohol a nebere drogy
• O svém ADHD s poruchou autistického spektra a hyperfunkci štítné žlázy

Na fotografie talentované hudebnice Terezie Kovalové se můžete podívat v naší fotogalerii.