Facebook
Instagram
Herečka Lída Rašilovová (37) má napilno nejen v divadle, ale je také maminkou dvou malých holčiček, které vychovává s manželem Sašou Rašilovem (50). V rozhovoru pro magazín Lifee.cz sympatická blondýnka poodkrývá zákulisí života umělecké rodiny a rozpovídala se také o tom, jaký je slavný herec táta.
Herec Saša Rašilov má z manželství s herečkou Vandou Hybnerovou dcery Josefínu (28) a Antonii (24). Se svou současnou ženou, herečkou Lídou Rašilovovou pak vychovává Marušku (5) a Emilku (2). Josefína z něj navíc nedávno udělala dědečka, když porodila syna Eliáše. Celá rodina se na konci července sešla u příležitosti hercových padesátin, kde bylo podle Lídy Rašilovové pořádně veselo.
Teď už ale všem začal nový školní rok, který se hlavně pro Marušku nesl ve znamení velkých změn. Poprvé totiž šla do státní školky. „Nejprve navštěvovala dětskou skupinu, kterou má Národní divadlo. Zřídili tam pro zaměstnance školičku, aby se baletky a herečky mohly dříve vrátit do práce. Díky tomu si zvykla na nějaký režim a také na společnost ostatních dětí," vypráví Lída v našem rozhovoru, „přechod do školky tak pro nás byl snadný. Maruška odcházela hned první den spokojeně až odpoledne, žádné zkrácené začátky. Možná je to také její šťastnou povahou," zamýšlí se herečka.
Ludmila a Saša Rašilovovi: V divadle ukázali starší dceru. Bude také herečkou?
Nebyli jste ze začátku školního roku v presu?
To vůbec, obecně se snažíme nervozitě a stresu nepodléhat, a to se potom také odráží na dětech. Máme štěstí i v tom, že Maruška ke všemu přistupuje tak, že to zvládne. Paní učitelka sice říkala, že v ten první den bylo trochu stýskání. Maruška říkala, že chce maminku, tatínka a Emilku, ale to bylo jen krátkodobé rozpoložení, protože byla překvapená, že se po obědě musí spinkat. Měli jsme radost, že neřešíme pláč. Naopak chodí do školky s radostí, protože se těší na kamarády a na nová dobrodružství.
Kdo ji do školky doprovází?
Většinou tatínek a já se starám o její mladší sestřičku.
Takže asi také doma vaříte, že?
Ano, většinou jsem to já, ale občas to za mě Saša vezme. Vaří výborně, jen má sklony připravovat jídla, která nejsou tak úplně zdravá. Ale to asi většina tatínků. Třeba přijde a řekne ,Tak jsem holkám koupil snídani!' a ve většině případů jsou to nějaké sladkosti. To úplně neschvaluji, i když jednou za čas je to ok.
Zastáváte zdravou stravu? Kupujete také bio potraviny?
Ano, snažím se nakupovat a spotřebovávat to, co roste u nás v republice, protože potom to dává smysl. Když potraviny cestují přes celou Evropu, tak to není dobře. Bio marmeláda z Itálie podle mého postrádá smysl.
Váš manžel nedávno našemu magazínu přiznal, že ho mají dcerky omotaného kolem prstu a snadno jim podléhá, když se jde například kolem hračkářství.
Je to hrozné, ale je to tak. Já jsem ta sekýrnice a snažím se to množství dárků omezovat. Nechci, aby děti měly všechno, na co si v obchodě ukážou. Potom mi přijde, že se nemají na co těšit. Pořád vzpomínám na dětství, kdy jsem po něčem dlouho toužila a potom se to objevilo pod stromečkem. Dnes máme všeho nadbytek. Pro děti je to chvilková radost a za chvíli už ani nevědí, kde to mají.
Podle čeho jste vybírali školku?
Marie je v klasické státní školce. Neřešili jsme Montessori nebo jiné druhy vzdělávání. Nejprve začala chodit do dětské skupiny, kterou má Národní divadlo. Zřídili tam pro zaměstnance školičku, aby se baletky a herečky mohly dříve vrátit do práce. Díky tomu si Maruška zvykla na nějaký režim a také na společnost ostatních dětí. Učitelky tam na ně měly čas, protože jich tam nebylo tolik a celé to bylo rodinnější. Přechod do velké školky byl pro nás díky tomu snadný. Dcerka tam přišla první den a odcházela spokojeně až odpoledne, žádné zkrácené začátky. Možná je to také její šťastnou povahou.
S manželem jste oba herci, jak zvládáte sladit své časové harmonogramy?
To je samozřejmě komplikovanější, protože náš denní režim není nikdy stejný. Možná proto se v rodině snažím nějaký řád udržovat, protože cítím, že nám občas chybí.
Váš manžel nedávno oslavil padesátiny. Jak jste to prožívali?
Sešla se celá rodina. Přijely za námi Sašovy starší dcery i s vnoučkem Eliášem. Vymyslely jsme, že ho trošku potrápíme, takže jedna z dcer tvrdila, že nemůže přijet, protože má jiný program. Proto Saša nic velkého nečekal a byl dokonce trochu uražený. Ale najednou jsme se začaly všechny scházet a to už samozřejmě jásal.
Co ho nejvíce potěšilo?
Určitě to, že jsme se tak hezky sešly. Od holek dostal velký dort, na kterém se všechny podílely. Byl opravdu legračně nazdobený, Maruška na něj dokonce lepila mentolové bonbony. Prostě dětský dort vyrobený z lásky.
Pokud vím, hrajete s manželem v Divadle Metro ve hře Už tě mám dost. Velkým tématem je v ní vasektomie, tedy lékařský zákrok, který muži absolvují, aby už nemohli mít děti.
Ano, to je téma, které u nás v Česku zatím není úplně obvyklé, ale v Americe už je to poměrně běžný fenomén. Právě díky tomuto představení jsem se už setkala s několika lidmi, kteří vasektomii podstoupili. Jeden pán nám například vysvětloval, že se tak s manželkou prostě domluvili. Nechce, aby musela brát antikoncepci. Děti už mají a další nechtějí. Myslím, že když se na tom dva lidé domluví, je to jejich věc. Zvláštní mi to ale přijde u mužů, kteří ještě nemají děti a udělají to kvůli nějakému nevázanému životu - to je například běžné právě v Americe.
Hra je také o odcizení ve vztahu. Máte nějaký recept na spokojený a dynamický vztah?
Jsme k sobě velmi tolerantní, vnímaví a citliví. Necháváme si svůj prostor, protože máme rádi svoji svobodu. Když chci být sama, tak si o to normálně řeknu a jsem vyslyšena. Sašovi potom ráda umožním to samé. Chvilka klidu a samoty člověka příjemně nabije. Jsme na sebe hodní a máme se rádi.
Kam byste diváky ještě ráda pozvala?
V Divadle Palace mám představení Vzpoura nevěst, které hrajeme od roku 2019. Tam jsme samé holky a jeden kluk, je to skvělá komedie. Jsou tam moc hezky vykreslené různé povahy žen.
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Související články
