Popravili ho raději spoutaného, tak se ho nacisté báli. Výročí smrti hrdiny Josefa Mašína

30. června 2019
Archiv
Archiv

Mašínové! Málokterá rodina tak zasáhla do našich dějin, jako právě oni. Prvním z rodinného klanu, který v boji za své ideály neváhal popadnout zbraň a riskovat život, byl Josef Mašín starší – legionář ze Sibiře, prvorepublikový důstojník a za okupace člen slavné odbojové skupiny Tři králové. Před 77 lety ho nacisté popravili na vojenské střelnici v pražských Kobylisích.

Josef Mašín se narodil v Lošanech u Kolína do sedlácké rodiny. Odmala měl svoji hlavu a odvahu. Během krátkého studia na důstojnické akademii se slovně utkal s jedním omezeným starým důstojníkem, který se ho ptal na něco z vojenské taktiky. Mašín mu odpověděl „Šavle hore a hurá“ a záhy se musel z akademie poroučet.

Na armádu však nezanevřel, v květnu 1915 se přihlásil do Československých legií a zúčastnil se mimo jiné i slavné bitvy u Zborova. V meziválečném období sloužil na mnoha místech Československa. Okupaci Československa nacistickými vojsky nesl těžce. Nejdříve fyzicky zaútočil na nadřízeného, který mu zakázal postavit se okupantům se zbraní v ruce. Pak přešel do ilegality a odboje, byl členem legendární skupiny Tři králové.

Třem králům šli nacisté dlouho po krku, Josefa Mašína dopadli v květnu 1941 v pražských Nuslích. Šli najisto, perfektně vyzbrojení. Strhla se divoká přestřelka a rvačka. Na postřeleného Mašína se vrhlo několik gestapáků, Mašín se skutálel ze schodiště, zlomil si nohu v bérci. S posledními zbytky vědomí se chtěl zastřelit, ale gestapáci mu ruku s zbraní chytili. Pistoli pustil až poté, co mu gestapáci prostřelili zápěstí.

Gestapo se ho bálo

Po alespoň částečném vyléčení byl Mašín mučen gestapem, které se z něj snažilo vymlátit informace o dalších odbojářích. Mašín se s gestapáky pral, před výslechy mu proto raději navlékali svěrací kazajku. I tak k němu raději chodili minimálně po dvou. Několikrát se snažil spáchat sebevraždu – rozbil si hlavu o topení, snažil se překousnout si tepnu. I přes veškeré myslitelné hrůzy nikdy nepráskl nikoho z odbojářů.

Po atentátu na Heydricha (květen 1942) chtělo gestapo, aby Mašín atentát odsoudil. Odmítl stát se součástí nacistické propagandy a řekl jen, že lituje, že Heydricha nemohl zabít sám. Nacisté usoudili, že jim tenhle hrdina už ničemu neprospěje, a tak ho před 77 lety na Kobyliské střelnici popravili. Ani tam mu nesundali pouta. Mašín se jen hrdě postavil do pozoru a zvolal „Ať žije Československá republika!“ Pak přišel osudový výstřel…

Osudy jeho rodiny

Mašínova manželka Zdena byla rovněž vězněna a mučena gestapem. Po válce obdržela vyznamenání Československého válečného kříže, ale po nástupu komunistů k moci byla odsouzena za protikomunistickou činnost na 25 let vězení, kde v žalostném stavu zemřela v roce 1956.

Do dějin se zapsali i Mašínovi synové Josef a Ctirad. Stejně jako jejich otec milovali svoji vlast a nenáviděli totalitu, která ji zachvátila. Na jejich protikomunistický odboj je dodnes pohlíženo kontroverzně, neboť při útěku na Západ zabili příslušníky SNB a několik příslušníků východoněmeckých ozbrojených složek. Za oběť jim při přepadení vozu s výplatami padl i civil – účetní. Pro jedny jsou bratři Mašínové hrdinové, kteří se vzepřeli komunistické moci a jejím představitelům, pro druhé vrazi.

Jejich sestra Zdeňka byla po celý život komunisty za čin svých bratrů perzekuována. Ale stejně jako její otec, ani ona – jediná v současné době stále žijící členka rodiny Mašínů – nikdy nebyla zlomena a vždy byla hrdá na to, že je Mašínová, a ctila ideály svobody a demokracie.

RODINA MAŠÍNOVÝCH – PRO NĚKOHO HRDINOVÉ, PRO JINÉHO VRAZI VRAZI. PODÍVEJTE SE DO NAŠÍ GALERIE!

Zavří­t reklamu