Facebook
Instagram
Pavel Kohout se narodil 20. července 1928 v Praze a patří mezi nejvýznamnější české a rakouské básníky. Dále byl jedním z představitelů budovatelské poezie, prozaikem, dramatikem, překladatelem a později také významným spisovatelem samizdatu a exilu.
Pavel Kohout se sice narodil 20. července 1928 v Praze, ale následně odjel s rodiči do Polska, kde se jeho otec stal generálním zástupcem automobilky Praga a maminka jezdila rallye. Shodou okolností se rodina nastěhovala do romantického města Osvětim, které nyní známe jako symbol hrůzy druhé světové války.
“ V době krize otec ztratil práci, tudíž jsme se přestěhovali zpět do Prahy a rodinu živila matka. Až po čtyřech letech získal opět místo, a to ředitele Pražských vzorkových veletrhů," prozradil Kohout v jednom z rozhovorů.
Peklo následně přišlo i v době heydrichiády, jelikož Kohoutův otec zásoboval parašutisty v kryptě. Naštěstí však vydržel, odolal všem výslechům, ale po celou dobu války ho pronásledovalo gestapo.
Sám Pavel Kohout říkal, že si obrazy z mobilizace, nálety, plynové masky ve škole, mnichovskou dohodu i hrozícího Hitlera živě pamatuje, i když mu bylo pouhých deset let. Rodina navíc bydlela blízko Hradu, takže Kohout jako chlapec viděl i fašistickou manifestaci v roce 1937.
Za války nebyl po zásahu matky organizován v Kuratoriu pro výchovu mládeže. Poprvé se s mrtvými tedy setkal až v roce 1945 – po náletu na Prahu v únoru a pak za Pražského povstání, kdy viděl oběšence na lucernách.
„Tam jsem viděl mrtvého člověka v pozdním stadiu, byla to mladá holka," vzpomínal spisovatel.
Na konci 40. let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. Po maturitě pracoval dva roky v mládežnické redakci Československého rozhlasu mimo jiné s Karlem Kynclem. Jako jedenadvacetiletý nastoupil na místo kulturního atašé v Moskvě. Následně se v roce 1950 stal šéfredaktorem satirického časopisu Dikobraz, kde vydržel dva roky.
V roce 1952 dokončil studium estetiky a divadelní vědy na Univerzitě Karlově. Krátce poté začal literárně tvořit v duchu budovatelského nadšení – dramata a poezii. Ve finále napsal asi 45 divadelních her – aktovek a adaptací.
Známý je také tím, že zpočátku bezmezně věřil a obdivoval Stalina. Nakonec ale ze svého omámení vystřízlivěl a dokonce se aktivně účastnil pražského jara. V 70. letech se jeho jméno dostalo na seznam nežádoucích a jeho díla byla cenzurována.
Stál také u zrodu Charty 77, za což byl StB otevřeně šikanován. V roce 1978 mu bylo povoleno vyjet s manželkou na pracovní pobyt do Rakouska, kde měl roční smlouvu s Burgtheatrem. Návrat jim ale byl bohužel znemožněn a oba byli zbaveni našeho občanství. Usadili se tedy v Rakousku, kde v roce 1980 dostali občanství. Žili ve Vídni a často navštěvovali Prahu. Nyní žije na Sázavě.
Mezi jeho nejznámější díla patří básnické sbírky Verše a písně, kde propaguje socialismus, nebo Čas lásky a boje, která patří do budovatelské poezie. Z prózy stojí za zmínku Katyně, Nápady svaté Kláry nebo memoárový román Kde je zakopán pes. No a z dramatické tvorby jistě znáte adaptaci Kafkova románu Amerika nebo dramata Sbohem, smutku, Chudáček nebo Taková láska.
