Brečíte u filmů? Jste silnější než ostatní, tvrdí vědci

22. listopadu 2019
pixabbay.com
pixabbay.com

Na televizních obrazovkách nebo na plátnech kin den co den sledujeme nové a nové filmy. Na některé radši rychle zapomeneme, jiné nás ale dojmou až tak, že nám po tvářích tečou proudy slz, které zkrátka nejdou zastavit. V tu chvíli jsou totiž naše emoce silnější než my samotní. Ovšem pláč u filmu není žádnou známkou slabosti – právě naopak, jak nyní potvrdili vědci.

Jak tvrdí studie vedená neuroekonomem Paulem J. Zakem z Claremont Graduate University, lidé, kteří si u filmu popláčou, jsou daleko více empatičtí než „drsňáci“, kteří slzu neuroní, lépe zvládají své emoce a dokážou snadněji čelit každodenním výzvám. Podívejte se, proč tomu tak je.

Víme, že je to smyšlené, ale i tak nás to dojme

Podle Paula J. Zaka lidé ví, že film není skutečnost a příběh, který sledují, neodpovídá realitě. I přesto pláčou, když je něco zasáhne. Právě v té době nastupují emoce na scénu.

Za vše může hormon oxytocin

Tento hormon je „viníkem“ toho, co cítíme v okamžiku, kdy se před námi na obrazovkách objeví nějaká dojemná scéna. Příběh se nám rázem spojí s pocity a později dojde k pozitivnímu účinku. Díky oxytocinu se na svět díváme s větší vnímavostí, zároveň jsme díky němu více empatičtí a cítíme se i mnohem šťastnějšími.

Emoce ven

Lidé, kteří se během sledování filmů nebojí skrývat emoce a pustí své slzy ven, jsou daleko silnější než ti, kteří své pocity drží v sobě. Ubrečení jedinci jsou tedy dost stateční na to, aby vyjádřili své skutečné emoce, a zároveň se dokážou postavit za to, co sami považují za správné. Tím také dávají najevo, že se nebojí jakéhokoliv odsouzení nebo kritiky.

Slzy mají sílu

Díky studii Paula J. Zaka vyšlo na povrch, že lidé vědí o léčivé síle slz. To, že pláčeme, nás nutí spojit se s ostatními. Učíme se také vidět, že okolo nás existují okolnosti, které mohou pozitivně nebo negativně ovlivnit naše životní prostředí. A na to je člověk velmi citlivý.

Emoční stabilita

Někdy zkrátka přijde vhodná chvíle na to si poplakat. A to pak vede k větší emoční stabilitě, než jakou mají ti jedinci, kteří před světem své emoce skrývají.

Genderové role se neřeší

U miminek nikdo neřeší, že holčičky plakat mohou, ale chlapečci už ne. Jedná se totiž o přirozenou věc. Až časem je nám vtloukáváno přísloví, které říká, že „Velcí kluci nepláčou.“ Jenže to neplatí, brečí kluci i pořádní chlapi, o žádnou známku slabosti se u nich ale v žádném případě nejedná. Pláč je totiž lidskou odpovědí na různé životní situace.

Život se má užívat

I tady hraje velkou roli hormon oxytocin, který mezi lidmi vyvolává důvěryhodnost. Ti z vás, kteří více důvěřují lidem okolo sebe, ho mají zvýšenou hladinu a mohou tak navazovat jednodušeji hlubší vztahy. Také si více cení lidí okolo sebe, proplouvají si životem a vztahy řeší jednodušeji, než ti, co své emoci skrývají.

A co vy, pamatujete si, u jakého filmu jste se naposledy rozbrečeli?

Zavří­t reklamu