Facebook
Instagram
Kolikrát už jste dítěti dali nějaké ultimátum, upláceli ho sladkostmi nebo strašili vymyšlenými bubáky? Určitě mnohokrát! Bohužel některé naše zažité výchovné metody již dnes pozbývají na účinnosti. Jaké nejčastější chyby ve výchově svých ratolestí děláme a jak bychom to měli dělat jinak?
1. Používání malých lží
Vaše dítko odmítá spolupracovat. Dlouho ho přemlouváte, aby šlo ráno do školky, tak nakonec použijete výhrůžku ve stylu: „Jestli tam nepůjdeš, bude tě hlídat to ošklivé strašidlo z pohádky.“ Výhrůžky o čemkoli většinou splní svůj účel, ale podle odborníků se dopouštíte velkého rodičovského selhání. Lepší je být upřímný než dítě zbytečně strašit. Empatie a pravdomluvnost ulehčí podle psycholožky Bonnie Maslin jakoukoli situaci.
2. Nedůslednost
Jste v hracím centru nebo někde na pískovišti a vaše dítě bere bez dovolení hračky jiným dětem. Pokud ho jen slovně napomenete a vrátíte se k rozhovoru s jinou maminkou, tak jste podnikli zbytečnou snahu a situace se jistě bude zanedlouho opakovat.
Vaše dítě musí vědět, kde až jsou hranice jeho chování a jakmile je překročí, musí pocítit následek. Opakovaným napomínáním ničeho nedocílíte. Dítě bude vědět, že si může dovolit cokoliv a jeho rodič s tím nic neudělá. Dejte mu proto jasné varování a časový limit: „Pokud nepřestaneš, odejdeme odtud.“
3. Nejednotná výchova
Jedna z nejčastějších chyb mnoha rodičů. Maminka dítěti něco povolí a tatínek zakáže. Nebo naopak. Dítě pak má z rodičů legraci a ví, u kterého mu leccos projde. Jenom jednotná výchova od obou rodičů bude efektivní a dítě vás oba bude poslouchat. Sedněte si proto s partnerem a vytvořte seznam pravidel, která musí vaše dítě dodržovat.
4. Uplácení
Používání úplatků je tou nejjednodušší metodou, jak vyzrát na své dítě, ale podle expertů to není ani trochu výchovné. Uplácíte své dítko, aby snědlo alespoň malý kousek něčeho zdravého nebo nezlobilo u babičky? Po čase si začne klást podmínky: „Sním to, ale chci pak lízátko nebo čokoládu.“
Nepodceňujte sílu pochvaly ani zklamání. Místo toho, abyste dítěti slibovali za odměnu hračku, pochvalte jej. „Dnes jsem na tebe byla moc pyšná, když jsi dokázal/a u babičky nezlobit a všechno jsi snědl/a." V opačném případě projevte zklamání nad jeho chováním. Dítě se v ten moment může cítit špatně, ale nebojte se. Nejste špatný rodič, jen mu pomáháte s rozvojem odpovědnosti a sebevědomí.
5. Křičení
Časové limity jsou prospěšné nejenom dětem, ale i jejich rodičům. Dopřejte si čas, zhluboka se nadechněte a počítejte do deseti, než budete jednat. Jinak můžete snadno ztratit nervy a začít na děti křičet. Podle odborníků vám změna prostředí pomůže, abyste vychladli. Jděte tedy třeba do vedlejší místnosti. Vaše rozhodování bude mnohem efektivnější a možná i spravedlivější.
6. Vhodná slova
Zásadní je přizpůsobit rozhovor a poučování danému věku dítěte. Sáhodlouhý monolog o škodlivosti sladkostí na zuby vašeho dítěte se hodí pro starší dítka, ale tříletý posluchač ho sotva stráví. Myslete na to, že děti nejsou "minidospěláci" a dlouhé vysvětlování nebo složité instruktáže jdou zcela mimo ně. Úplně postačí, když jim oznámíte, že sladké nebude.
