Facebook
Instagram
Byla to velká událost. Táta koupil po revoluci první rodinný počítač. Dal se do pokojíčku na stůl a od té doby se stal středobodem našeho dětského života. Začalo se pařit do noci, někdy dokonce do rána. Pařili jsme hry prostě pořád. Která byla vaše nejoblíbenější?
Tehdejší počítač nebyl žádný drobek a o velikosti a schopnostech dnešních stolních počítačů nebo dokonce notebooků si mohl tak maximálně nechat zdát.
Obrovská bedna, zastaralý monitor, špatný obraz a ještě horší zvuk. Ale co, nám to nevadilo. Zasedli jsme a hráli hodiny a hodiny, než nás naštvaní rodiče vyhnali umýt nádobí nebo dělat úkoly.
Ve škole jsme nemluvili o ničem jiném a odpoledne jsme trávili v partě u některého ze spolužáků a testovali jeho herní možnosti.
Kluci hráli různé střílečky, závodili v autech a vyhrávali mistrovství ve fotbale nebo hokeji. Holky si zase rády stavěly domečky a staraly se o rodinu, zoo či kolotoče v zábavním parku. Všechny nás bavil barevný králík Jazz Jackrabbit, kdy jsme mezi sebou pořádali turnaje.
Největším hitem byl však Mario. Kdo nehrál tuhle odlschoolovou pecku, jako by v té době nebyl. S kamarády něměl společnou řeč. Taky jste nesnášeli, když ta propast s Mariem vážně nešla přeskočit?
Samozřejmě se pak vyvíjely další a další řady her, ale my nikdy nezapomeneme na ty úplně první, které by dnešní puberťáci považovali za vrchol pravěku.
