Facebook
Instagram
Máte rádi staré černobílé filmy z období první republiky, kdy muži byli gentlemani a ženy opravdové dámy, nebo dáváte přednost bláznivému disku 80. let? Ať tak, či tak, podívejte se na to, co se nosilo v průběhu 20. století.
1910-1919
Druhé desetiletí 20. století je zájem o módu na vzestupu. Společnost pevně věří ve svou stabilitu, prahne po luxusních látkách, róbách a doplňcích. V roce 1909 v Paříži poprvé vystupoval ruský balet, kdy nezkrotná paleta barev, make-upu, pohybu, dekorací a dokonalých kostýmů tohoto souboru smetánku naprosto fascinovala. Ženy vyžadovaly stejnou barevnost a třpyt ve svém šatníku.
Nově také vznikaly uvolněné sportovní oděvy pro ženy. Hrát golf, tenis či jezdit na kole bylo do této doby pro ženy v dlouhých objemných šatech téměř nemožné. Najednou se mohly cítit pohodlně i při svých sportovních aktivitách.
Avšak příchod 1. světové války vše změnil. Válka přinutila ženy obléknout pracovní oděvy. Řemesla doposud čistě mužská byla často vykonávána ženami. Nebylo na výběr, muži museli na frontu. Ženy si byly nuceny zvyknout nosit uniformy, ne vždy však jako zdravotní sestry. Dále pak se stálým nárůstem válečných obětí oblékaly smuteční šaty.
1920-1929
Ženy si zvykly na výhody vyšších pracovních pozic, které jim byly přiděleny během války. Dobře placená a především uznávaná povolání nehodlaly měnit za domácí práce. Moderní žena je sebevědomá, samostatná, může studovat, cestovat, chovat se vyzývavě, chodit do barů, kouřit. Všechny tyto společenské změny se samozřejmě odrážejí také v módě. Ta se nese ve znamení uvolněnosti, pohodlnosti a značného zjednodušení od předchozích období. Na scénu přichází Coco Chanel, která odstranila z módy spodničky a korzety a vytvořila slavné a nesmrtelné „malé černé“. Tedy krátké večerní šaty. Nejlépe z průsvitných látek, zdobené perlami, třásněmi, že jejich váha neznamenala téměř nic.
Všechny dosavadní plány však přerušila v roce 1929 krize na newyorské burze, která dostihla Evropu a ta se musela potýkat s nezaměstnaností a chudobou.
1930-1939
Třicátá léta by se v ženském odívání dala označit za epochu prodlužování. Zapříčinila ji právě hospodářská krize, kvůli které se na avantgardní modely jako krátké sukně či střihy vlasů zapomínalo. Ženy začaly opět nosit delší sukně a šaty, které se od pasu postupně rozšiřovaly, znovu si začaly zakládat na eleganci. Často si nechávaly své šaty přešívat a přišívaly si k nim vsadky, límečky, vestičky, aby šaty pokaždé vypadaly nově, i když nebyly. Pas byl tradičně zdůrazňován pásky nebo stuhami.
Začínaly se nosit i halenky se sukněmi, byly totiž levnější než samotné šaty, což bylo v době nedostatku žádoucí. Součástí toalety každé správné dámy byly rukavičky, mohly být háčkované, nitěné nebo z jelenice.
Ke konci třicátých let začíná, bohužel, znovu do módy vstupovat válečná atmosféra.
1940-1949
Na ženy té doby jsou opět kladeny velké nároky. Jsou součástí aktivní vojenské služby a jejich ochota pomáhat i mimo rodinný kruh je nedocenitelná. Společnost má jiné starosti než módu, ta je odsunuta do ústraní. Za drahé oděvy není hodno utrácet. A tak byly ženy zase jednou odsouzeny si ušít a vyrobit mnohé samy. Od korkových bot až po kabelky z odpadového materiálu. Tento malý a omezený výběr přispěl k docenění materiálů, jako jsou len a bavlna. Častá je kombinace dvou odlišných materiálů pro jedny šaty, jelikož jeden by na celé šaty nevystačil. Nedostatkovým zbožím byly nylonky, které si ženy z nouze na nohy pouze malovaly.
Konec války přivedl do módního průmyslu naději na lepší časy a novou inspiraci. V Československu bohužel naděje a snahy o politicky nezávislou módu padla s únorem 1948.
1950-1959
Padesátá léta byla pro módu velkým mezníkem. Lid po válce očekával lepší budoucnost, už nestál o neustálé odříkání. Ženy stále více a více toužily po přepychových materiálech oslavujících jejich ženské křivky. Během dne bylo ve zvyku se převléci do více než šesti modelů. Klobouk byl nezbytností, boty špičaté a rukavičky bílé. Idolem mladých dívek ve stala Audrey Hepburn ve filmu Funny Face.
V ČSR po definitivním převzetí moci komunistickou stranou v únoru 1948 mimořádně zesílil boj proti různým tendencím přicházejícím ze západní Evropy a zejména z USA, které byly prezentovány jako projevy naprosté pakultury. Jednalo se jak o moderní zábavnou hudbu, tak o módní oblečení. Nahradit je měla především inspirace ze Sovětského svazu, který byl prohlašován za vzor prakticky ve všem.
1960-1969
V šedesátých letech se začíná rodit velká generační propast. Mladí se bouřili proti všemu, co jejich rodiče považovali za svaté. Opovrhují jejich důrazem na etiketu a eleganci a sní o lepším zítřku a svobodné zemi. Žili s představou volnosti, svým vzhledem vyjadřovali svobodu ducha. Inspiraci hledali u filmových ikon typu Brigitte Bardot a Audrey Hepburn.
Ženy si dokazovaly nezávislost tím, že shodily své dlouhé vlasy nebo vybíraly ze škály nejrůznějších příčesků a paruk. Výrazné oční líčení přispívalo k dětinskému vzhledu. Přehnané nánosy očních stínů byly na denním pořádku. V oblibě byly punčochové kalhoty, boty bez podpatků, geometrické tvary, světlé barvy a třpytky.
Ke konci šedesátých let vzniklo v Americe hnutí hippies, jehož představitelé byli zhnuseni válkou ve Vietnamu, rasismem, požadavky svých rodičů i politiky, splašenou technologií a omezenou mentalitou společnosti, která zaměňovala zbožnost a zboží. Přívrženci květinových dětí se již neklonili k plastovým doplňkům a falešným vlasům, ale náležitě si zakládali na přirozenosti.
1970-1979
70. léta byla léta různorodá a neklidná. Experimenty s drogami a boj za ženská práva se staly obrazem převážně západní společnosti, která svou původní mírumilovnost transformovala také do násilí. Každý si mohl zvolit, co se mu nejvíce líbí. Přírodní materiály, psychedelické vzory. Oblíbenost béžové a dalších neutrálních barev umožňovala kombinovat různé kousky šatníku.
Došlo zde k naprostému uvolnění a příslušníci punku ukazovali svá potetovaná těla v černé kůži a roztrhaných tričkách. Byli jiní a svým přístupem odstartovali novou módní vlnu, která přešla v druhé polovině sedmdesátých let do celého západního světa.
Na světlo vstoupila i unisex móda, jejíž uniformou se staly džíny. Nosili je přívrženci všech skupin, bohatí i chudí. Denim tak dostal podobu úzkých kalhot, které udělaly z pracovního oděvu stylový trend, propagován značkami jako Calvin Klein.
1980-1989
V tomto období ženy rády ukazovaly svou schopnost a samostatnost už tím, co si oblékaly. Pracovní oblečení pro ně znamenalo vlastní volbu a v neposlední řadě umět se ohánět ostrými lokty. Vypasované kostýmy, doplněné výraznými vycpávkami, které stejně tak doplňovaly večerní šaty. Ty jsou pak zhotoveny často z lesklých látek barevné palety.
Fyzická kondice hraje značnou roli. Velký rozmach zaznamenává tudíž sportovní móda, kdy komfortní oblečení propagovaly značky jako Reebok, Nike nebo Adidas.
U nás jsou pro tuto dekádu typické kalhoty zvané mrkváče – nahoře široké, dole úzké – někdy s povrchovou úpravou „do plesniva“, tzv. plísňáky. Bezesporu nejoblíbenějším oblečením mladých lidí této doby byly džíny a džínové bundy do pasu. K džínám se nejčastěji nosila bavlněná trička a svetry. Džínsovinu ještě mohl nahradit manšestr.
Dále se nosily velké košile doplněné legínami všech barev, nejčastěji však v podobě fosforových barev. Nepostradatelným doplňkem byly pásky všeho druhu, zejména ty s velkými výraznými sponami. Neméně populární byly také různé kombinézy, od sportovního stylu až po ty společenské s hodně širokými „tureckými“ kalhotami.
1990-1999
Světu vládne minimalismus, kdy na trh vstupují takzvané basic oděvy. Jedná se o kousky jednoduchého designu a nenápadného vzezření, které si své uplatnění najdou i na přehlídkových molech. Kalhotové kostýmy a sportovní saka bez jakýchkoli doplňků následují heslo méně je více. Jisté strohosti podléhal také make-up a účesy. Na přehlídkových molech pochodují velmi mladinké modelky. Jejich vzezření zobrazuje nevinnost, která naplno odráží neustálou touhu po věčném mládí, nikdy nekončící boj tak může započít. Mladí jsou inspirováni hudbou a sportem, jejich prioritou se stává hlavně pohodlí.
