Facebook
Instagram
Jmenoval se Henry Gunther, bylo mu třiadvacet let a zapsal se do historie tak, jak by si nikdo nepřál. Chyběla pouhá minuta do konce první světové války, když přiletěla kulka, která Henrymu vzala život. Stal se tak vůbec poslední obětí konfliktu, který si vyžádal na 17 milionů lidských životů. Jeho příběh je jedna velká absurdita.
"Tak nám zabili Ferdinanda," památná věta, kterou spisovatel Jaroslav Hašek vložil do úst paní Müllerové, bytné svého fiktivního hrdiny Josefa Švejka. Atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este byl rozbuškou první světové války, tehdy označované jako Velká válka. A zatímco příběh Františka Ferdinanda, v podstatě první oběti války, je dostatečně znám, příběh poslední oběti Velké války zůstává zapomenut.
Henry Gunther se narodil 6. června 1895 do německo-americké rodiny ve východním Baltimoru ve státě Maryland. Oba jeho rodiče byli dětmi německých přistěhovalců. Gunther vyrostl silně ovlivňován německými přistěhovalci v Highlandtownu, kde poté pracoval jako účetní a úředník v bance.
V září 1917 byl přidělen k pěšímu pluku přezdívanému “Baltimore je náš". Byl povýšen do hodnosti seržanta a zodpovídal za zásobování vojenské jednotky, mimo jiného oděvem. V červenci 1918 přišel do Francie jako součást amerických sil. V téže době mu byla snížena vojenská hodnost za to, že svému příteli napsal do USA dopis, v němž si stěžoval na situaci v jednotce a snažil se ho odradit od vstupu do armády. Psaní zachytili vojenští cenzoři a Henry byl degradován na pouhého vojína. Nesl to velmi těžce...
Psal se 11. listopad roku 1918 a celá těžce zkoušená, rozervaná a unavená Evropa se těšila na ukončení konfliktu, k němuž mělo dojít ten den přesně v 11:00 hodin, kdy vstupovalo v platnost dojednané příměří. Vojáci od rána čekali na hodinu H, palba pomalu utichala. Většina střel navíc směřovala kamsi do vzduchu - vojáci se snažili vystřílet náboje, aby pak nemuseli nosit těžké bedny s municí do vojenských skladů. Minutu před oficiálním ukončením palby, tedy přesně v 10:59, byl Henry Gunther u obce Chaumont-devant-Damvillers v severovýchodní Francii zabit. Tvrzení, že veškeré oběti ve válkách jsou zbytečné, platilo v případě tohoto tehdy třiadvacetiletého vojáka USA dvojnásob.
Hloupá smrt
Navzdory přímému rozkazu nadřízených se Gunther vydal k německému kulometu a začal po jeho obsluze pálit. Zmatení Němci se ho snažili zastavit voláním, že válka končí, ať přestane. Gunther neposlouchal a zoufalým německým vojákům nezbylo než ho zastřelit. Zní to absurdně? Ano! A důvod? Gunther - paradoxně muž, který se snažil svého přítele odradit od vstupu od armády, kde mu hrozila smrt - se bláznivým útokem na protivníka snažil smýt pohanu, která na něm (a podle jeho slov i na jeho rodině) ulpěla po ztrátě hodnosti.
Druhým paradoxem tohoto příběhu je fakt, že Gunter se sice narodil v USA, ale rodiče byli německými imigranty, a tak byl vlastně podle pozdějších rasových zákonů čistokrevným Němcem. Poslední obětí Velké války byl tedy Němec zastřelený Němci, který se i přes svůj střízlivý pohled na válku bezhlavě vrhl do útoku v momentu, kdy již všichni vítali příměří.
Nezapomeneme...
11. listopadu 2008, na “Den veteránů” (ve Francii “Den příměří”) byl Guntherovi odhalen památník blízko místa v Chaumont-devant-Damvillers v Lorraine, kde zemřel. O dva roky později, 11. listopadu 2010, byla v 10:59 německou společností Maryland odhalena pamětní deska přímo na místě jeho hrobu v Americe.
PODÍVEJTE SE DO GALERIE NA OSUD POSLEDNÍ OBĚTI PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY
