Facebook
Instagram
Dětská hvězda Silvie Maryško (39), za svobodna Koblížková, si ve svých třinácti letech zahrála v legendárním filmu Jana Hřebejka Pelíšky. V exkluzivním rozhovoru pro Lifee vzpomíná po 25 letech na natáčení s Jiřím Kodetem, nebo s elektřinou nabitou hračkou Vyděržaj, pioněr, kvůli které skončila v nemocnici. Po skončení natáčení si oholila vlasy, aby ji nikdo nepoznával. Jak se na slavný film dívá s odstupem a čemu se dnes věnuje?
Herečka Silvie Maryško (39), za svobodna Koblížková, se po natočení Pelíšků stáhla z hereckého světa a pracovala za barem. Mimo to si tenkrát oholila vlasy. "Na natáčení Pelíšků mi totiž ostříhali ofinku, na kterou jsem nebyla zvyklá. Potom si mě každý spojoval s tím filmem a sešlo se tam víc faktorů dohromady. Krátké vlasy byly módní a mě přišlo fajn toho využít, aby mě nikdo nepoznával," přiznává Silvie po letech. Později se objevila v seriálech Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy, ale u herectví nakonec nezůstala.
Dnes se Silvie věnuje produkci v dabingu a provdala se za herce Jiřího Maryško (44), se kterým nedávno ruku v ruce vyrazila do pražské Lucerny na projekci filmu Tady Havel, slyšíte mě? Jak jim to slušelo, na to se můžete podívat v naší fotogalerii.
Uzlinka z Pelíšků vysvětluje vznik své přezdívky
Silvie, než začneme náš rozhovor, ráda bych si jednu věc upřesnila - vaše jméno se píše na internetu s měkkým, ale také s tvrdým i. Jaká verze je ta správná, prosím?
Jsem ráda, že se ptáte. Jmenuji se Silvie a všechna i jsou měkká. Vím, že na internetu koluje více verzí a jsem z toho trochu nešťastná.
Silvie, vaší postavě se v Pelíškách přezdívá Uzlinka. Prý má toto jméno zajímavou historii.
Uzlinka prý byla přezdívka Petry Špalkové a Radka Holuba, kteří spolu v té době chodili a říkalo se jim Křemil a Uzlinka. Někde jsem to před pár lety zaslechla od současného manžela Petry Špalkové. Já jsem si myslela, že je to podle nějaké reálné postavy – podle nějaké tety scenáristy Petra Jarchovského - takhle jsem si to já pamatovala z natáčení. Která verze je pravdivá, to nevím.
Říkají vám tak lidé dodnes?
Nedávno jsem něco točila s Honzou Hřebejkem a bylo vtipné, že mi na tom place pořád říkal Uzlinko. Než si na to lidé zvykli a pochopili, že jsem to já, tak to chvíli trvalo. Ale z mých blízkých mi tak rozhodně nikdo neříká. Přezdívka to určitě není. Stává se, že mě někdo pozná a zeptá se, jestli jsem Uzlinka, to ano.
Nemáte pocit, že vás tahle vaše dětská role pronásleduje?
Dnes už se herectví nevěnuji, proto nemusím mít pocit, že si mě lidé spojují pouze s Pelíšky. Vlastně je mi to jedno. Samozřejmě, že pár let od natočení toho filmu, jsem s tím nechtěla být moc spojovaná, nebo jsem se dokonce styděla, když mě někdo poznával. Ale s odstupem času si myslím, že se opravdu není za co stydět, žádný strašák to není. Je to tak povedený film, že jsem naopak ráda, že mohu být s takovým projektem spojovaná.
Jiřího Kodeta jsem se na place bála
Prý jste se na place bála pana Kodeta?
Ano, toho jsem se bála, ale naprosto neoprávněně, protože on byl hrozně hodný. To jsem zjistila hned při naší první samostatné scéně – že vůbec není čeho se bát. On tam jenom občas pokřikoval, ale ne na kolegy, jen na někoho ze štábu a to mě možná na začátku vyděsilo. Ke mně byl strašně fajn.
Co tam byla vaše největší výzva? V době natáčení vám bylo 13 let, to už je dospívající slečna, žádné dítě.
Netočila jsem s Honzou Hřebejkem poprvé, takže jsem to nebrala tak vážně. V podstatě jsem tenkrát každé léto něco točila a moc jsem nerozlišovala, kteří herci v tom hrají. Byla jsem zvyklá. Dříve jsem točila s Dagmar Veškrnovou, s paní Jiráskovou… zkrátka jsem to moc neprožívala. Bavilo mě to a byly to fajn strávené prázdniny. Tak jsem to brala. Znala jsem celý štáb včetně kameramana Honzy Malíře a cítila jsem se tam dobře. Bylo to příjemné natáčení.
Uzlinka skončila kvůli elektrodám v nemocnici
Prý jste skončila v nemocnici během natáčení scény s elektrodami, Vyděržaj, pioněr.
Ano, aby to bylo autentické, tak jsme to točili na ostrou a opravdu to bylo puštěné. Někdo tam s tím točil, nabilo se to a já jsem byla zrovna po prodělání příušnic, takže jsem byla oslabená, měla jsem dole asi pět kilo. Byla jsem taková mrňavá a křehká. Trošku mě to probilo – víc, než jsme čekali. Já jsem se zkroutila a odpadla. Byl to spíše šok, ale samozřejmě, že se lekli úplně všichni.
Pro jistotu mě tenkrát vezli do Motola a bylo vtipné, že mě tam vezli v těch punčocháčích, v blůzce a v sukničce. Seděla jsem v čekárně s produkční, která neustále telefonovala a vypadala jako matka, která má naprosto zanedbané dítě, které musí nosit staré oblečení. Potom jsme vešly do ordinace a produkční vysvětlovala, že není moje maminka, ale že jsme měli nehodu s Vyděržaj, pioněr. Doktorka nejprve vůbec nechápala, o co jde. Nakonec mě vyšetřili a řekli, že jsem jen trochu v šoku a ať si ten den trochu odpočinu. Druhý den jsem byla opět na place.
Po uvedení filmu jsem si oholila vlasy
Když se na to díváte s odstupem, sledujete Pelíšky už jen jako film?
Určitě. Poprvé se mi to přihodilo asi v šestnácti letech. Přeci jen, ve věku mezi třináctým a šestnáctým rokem prochází člověk velkou proměnou a ty tři roky znamenají poměrně dost. V dospělosti jsou tři roky nic. Do té doby jsem to viděla jen jednou, na premiéře, a to jsem si to moc neužila. Potom jsem to dlouho neviděla a jen jsem slýchala, jak je to skvělý film a moc jsem k tomu neměla co říct. Když jsem byla sama doma nemocná, tak jsem si to pustila a najednou jsem se na to dokázala koukat tak, jako že je tam malá holčička a tolik se s ní neztotožňovat.
Takže spokojenost?
Když přišla máma z práce domů, řekla jsem jí: „Hele, mami, ty Pelíšky, to je fakt super film! Já jsem se strašně pobavila.“ Máma ně mě koukala: „No, ale to víme všichni.“ Dnes už s tím nemám problém.
Koukáte se na Vánoce pravidelně?
Loni jsem Pelíšky viděla po dlouhé době, protože se na ně nedíváme pravidelně. Nemáme televizi a nekoukáme o Vánocích na filmy. Štědrý večer trávíme jinak, než že bychom na něco koukali. A že bych si to našla na Netflixu a jen tak se podívala, to mě nenapadne. Loni jsem byla pozvaná do Kyselky, byla jsem tam se svým manželem Jirkou, a tam Pelíšky promítali ve starém kině. Viděla jsem to tam po dlouhé době a vlastně jsem si říkala, že chápu, proč se na to o Vánocích nekoukám – přijde mi to strašně smutné, byť je to komedie. Přijde mi to vlastně jako hodně těžký a smutný film, rozhodně ne vánoční.
Prý jste si po uvedení filmu oholila vlasy?
Skoro oholila, spíše ostříhala. Bylo mi nějakých čtrnáct nebo patnáct let a měla jsem vlasy asi na půl centimetru, navíc obarvené na bílo. Později jsem měla číro, dorostlo mi to a udělala jsem si dredy. Mě totiž na natáčení Pelíšků ostříhali ofinku, na kterou jsem nebyla zvyklá. Potom si mě každý spojoval s tím filmem a sešlo se tam víc faktorů dohromady. Krátké vlasy byly módní a mě přišlo fajn toho využít, aby mě nikdo nepoznával.
Čemu se aktuálně věnujete?
Produkci v dabingu.
Na aktuální fotografie dětské hvězdy z Pelíšků, Silvie Maryško, se můžete podívat v naší fotogalerii.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
