Facebook
Instagram
Vlasta dostala od manžela neobvyklý dárek. Měli strávit víkend na hradě Houska, který je prý zbudován na skále s bránou do pekla. Místo romantiky byla Vlasta pořádně vyděšená, protože v noci spatřila postavu v černé mnišské kápi, která nemá obličej...
Myslela jsem, že můj manžel Tobiáš (63) mě už po třiceti letech manželství nemá čím překvapit. Ale opak je pravdou. Když přišel s tím, že strávíme víkend na hradě, nemohla jsem tomu uvěřit...
Čekala nás noc na hradě Houska
Zprvu jsem si myslela, že to je nějaký vtip. Proč bychom měli přespávat na hradě? Ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc se mi to začalo líbit. Poslední dobou jsme spolu netrávili mnoho času. Tobiáš pomáhal synovi s předělávkou bytu, takže o víkendech se chodil domů jenom vyspat.
Nakonec jsem na to kývla. Nikdy jsem na hradě nespala a když už jsem se na nějaký šla podívat, komentované prohlídky mě dost nudily. Ale tohle bylo něco jiného. Lákalo mě strávit noc na takovém místě. Zasnila jsem se a představovala si, jaký tam kdysi byl život...
A tak jsme v červnu vyrazili. Přes den jsme se procházeli po okolí a obdivovali nejen přírodu a hrad, ale vychutnali jsme si také piknikový košík, který byl součástí ubytování. Tobiáš si nastudoval pověsti o hradu a vyprávěl mi je tak vtipně, že jsem se musela celou dobu smát. Když nastal večer, byla jsem příjemně unavená a těšila se na naši komnatu.
V noci mě vyděsil mnich bez tváře
Když jsme se s Tobiášem uložili do postele, nastalo ticho. Ani jeden z nás nechtěl narušit atmosféru, tak jsme jenom leželi, koukali na strop a přemýšleli. Já uvažovala nad tím, kolik zajímavých lidských osudů viděly zdi hradu. Nevím, co se honilo hlavou Tobiášovi, protože za chvíli jsem zaslechla jeho chrápání...
Nemohla jsem usnout, to se mi někdy stává v novém prostředí. Tiše jsem ležela, když se mi zdálo, že jsem venku něco zaslechla. A po chvíli se ten zvuk ozval o něco blíž. Opatrně jsem vykoukla přes závěsy ven. Spatřila jsem jakousi postavu v černém mnišském hábitu. Procházela se po nádvoří.
Bylo mi divné, že by zrovna tady někdo nosil takové oblečení. Pak jsem si vzpomněla na to, co mi říkal Tobiáš. V okolí hradu se prý zjevuje postava v černé mnišské kápi, která nemá obličej. To mě trošku zneklidnilo. Ale možná to byl někdo z personálu a v noci se prochází po nádvoří, aby lidé, kteří tady přespávají, měli nějaký zážitek. V té chvíli se ta postava podívala na mě. A v kápi nebyl žádný obličej...
Jedna noc s přízrakem mi bohatě stačila
Vyjekla jsem tak, že Tobiáš vyskočil z postele a zmateně koukal kolem sebe. "Venku..." hlesla jsem. Manžel se podíval z okna a prý už jen viděl, jak někdo mizí za rohem. Ale nic konkrétního. Vyložila jsem mu, co jsem spatřila. "Ty toho naděláš, to bude určitě součást programu," řekl Tobiáš.
Možná měl pravdu, ale já byla tak vyděšená, že jsem do rána nezamhouřila oka. Nepomohla sklenka vína ani Tobiášovo ujišťování, že to nic nebylo. Ráno jsme odjeli pryč s tím, že se doma něco děje a nemůžeme tam zůstat déle. Nechtěla jsem nikomu říct, že důvodem je můj zvláštní noční zážitek.
Tobiášovi to bylo líto, on si noc na hradě užíval. Aby ne, když si zdříml a nic ho nevyděsilo. Ale já mám hradů dost do konce života. Zapřisáhla jsem ho, aby mi podobný dárek už nikdy nedával...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
