Na 20. října připadá Den stromů. Nastala tak pravá chvíle na to, podívat se na zajímavosti vážící se k těmto, mnohdy staletým, velikánům, které nás mohou překvapit, ale také poučit.
Den stromů se oslavuje hlavně jejich sázením. V současné době se tato praxe provádí ve více než čtyřiceti zemích světa, a to buď v jarním nebo podzimním období. Záleží na klimatických podmínkách státu a vhodné době k sadbě semení.
Dlouhověkost i výška
Pokud se strom nechá volně růst, může se dožít až pěti set let. Výjimečně to může být ale i rovných tisíc let. A právě takové "zasloužilce" máme v i nás v Česku. Konkrétně jde o Žižkův dub v Náměšti nad Oslavou, jehož věk byl určen na více než tisíc let. Těmi největšími "pamětníky" mezi stromy jsou ale sekvoje, které se mohou dožívat až tří tisíc let, a borovice osinatá. Té se daří ve vysokohorských podmínkách. To se pak může někde na vrcholku tyčit až čtyři tisíce let.
Na výšku je v Evropě odborník smrk ztepilý. Když mu nic nechybí, může to vytáhnout až na sedmdesát metrů. Jen o metr míň měl Želnavský smrk, kterého porazili na Šumavě v roce 1864. Nyní jeho místo zabrala 64,1 m vysoká douglaska tisolistá ve Vlastiboři na Jablonecku. Pro představu, je jen o něco menší než Petřínská rozhledna.
Jehličí zůstane, listy ne
Jehličnany si libují hlavně na chladných místech, není tedy žádoucí, aby v rámci vlastní ochrany ze sebe shazovaly svůj porost. Připravují se tím také na to, kdy na ně začnou na jaře dopadat první sluneční paprsky. To jim umožní si okamžitě začít vytvářet důležité zásoby cukru. Této metodě neholduje pouze modřín, který opadá.
A jak to vypadá s listnatými stromy? I ony mají svůj důvod k tomu, že porost s přichodem zimy shodí. Jeden strom může mít na sobě až sto tisíc listů. Kdyby na to napadal těžký sníh, jistě by skončil se zlámánými větvemi. Zde tak funguje jakýsi pud sebezáchovy. A navíc se detoxikují, se spadlými listy odcházejí ze stromu i škodlivé látky.
Komunikace
Velkým odborníkem na stromy a potažmo i fungování ekosystému celého lesa je lesník a spisovatel Peter Wohlleben, jehož knihy patří mezi bestsellery. Jejich úspěch tkví v tom, že nové vědecké i vlastní poznatky podává velmi čtivým a pro laiky pochopitelným způsobem.
Můžeme se tak dozvědět, že stromy podporují své příbuzné. Špičkami kořenů probádávájí půdu, a když narazí na další strom, zjišťují, zda jde o stejný druh. Pokud ano, kořeny srostou. Mohou si tak kupříkladu předávat cukry. V případě komunikace stromům pomáhají houby. Když se strom snaží něco "sdělit", vyšle kořeny tekutinu. Tu vedou houby svým podhoubím dál. Konce kořenů stromů totiž předtím obalily do měkkéko tkaniva. Tím navázaly spojení.
A co si tak stromy mezi sebou povídají? Mohou se navzájem varovat před škůdci. Ostatní stromy tak mají dostatek času připravit si obranné látky. Je to doopravdy neuvěřitelné, co dokáží tyto na první pohled "neživé" lesní organismy. Jako by nám někdy svým chováním připomínali nás samotné.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Den stromů
Českádivočina.hnutíduha.cz: Šest zajímavostí o stromech od Petera Wohllebena
Kouzlolesa.cz: 13 zajímavostí ze života NEJ stromů
Kniha Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou, Peter Wohlleben