Vlastivěda v praxi aneb Jaký strom v ČR takřka dosahuje sedmdesátimetrové výšky Petřínské rozhledny

Den stromů se oslavuje hlavně jejich sázením. V současné době se tato praxe provádí ve více než čtyřiceti zemích světa, a to buď v jarním nebo podzimním období. Záleží na klimatických podmínkách státu a vhodné době k sadbě semení.

Mohlo by Vás zajímat:

Sadistický dozorce Martin Sommer: V Buchenwaldu jeho zpívající les vyděsil nacisty natolik, že ho poslali na frontu do první linie

Dlouhověkost i výška

Pokud se strom nechá volně růst, může se dožít až pěti set let. Výjimečně to může být ale i rovných tisíc let. A právě takové "zasloužilce" máme v i nás v Česku. Konkrétně jde o Žižkův dub v Náměšti nad Oslavou, jehož věk byl určen na více než tisíc let. Těmi největšími "pamětníky" mezi stromy jsou ale sekvoje, které se mohou dožívat až tří tisíc let, a borovice osinatá. Té se daří ve vysokohorských podmínkách. To se pak může někde na vrcholku tyčit až čtyři tisíce let.

Na výšku je v Evropě odborník smrk ztepilý. Když mu nic nechybí, může to vytáhnout až na sedmdesát metrů. Jen o metr míň měl Želnavský smrk, kterého porazili na Šumavě v roce 1864. Nyní jeho místo zabrala 64,1 m vysoká douglaska tisolistá ve Vlastiboři na Jablonecku. Pro představu, je jen o něco menší než Petřínská rozhledna.

Mohlo by Vás zajímat:

12 tipů na tajemná místa v Česku: Hrad Houska údajně skrývá bránu do pekel a Branišovský les není pro slabší povahy

Jehličí zůstane, listy ne

Jehličnany si libují hlavně na chladných místech, není tedy žádoucí, aby v rámci vlastní ochrany ze sebe shazovaly svůj porost. Připravují se tím také na to, kdy na ně začnou na jaře dopadat první sluneční paprsky. To jim umožní si okamžitě začít vytvářet důležité zásoby cukru. Této metodě neholduje pouze modřín, který opadá.

A jak to vypadá s listnatými stromy? I ony mají svůj důvod k tomu, že porost s přichodem zimy shodí. Jeden strom může mít na sobě až sto tisíc listů. Kdyby na to napadal těžký sníh, jistě by skončil se zlámánými větvemi. Zde tak funguje jakýsi pud sebezáchovy. A navíc se detoxikují, se spadlými listy odcházejí ze stromu i škodlivé látky.

Mohlo by Vás zajímat:

Houbaření českých hvězd: Petra Černocká do lesa posílá manžela, Jitka Zelenková si houby nechává servírovat

Komunikace

Velkým odborníkem na stromy a potažmo i fungování ekosystému celého lesa je lesník a spisovatel Peter Wohlleben, jehož knihy patří mezi bestsellery. Jejich úspěch tkví v tom, že nové vědecké i vlastní poznatky podává velmi čtivým a pro laiky pochopitelným způsobem.

Můžeme se tak dozvědět, že stromy podporují své příbuzné. Špičkami kořenů probádávájí půdu, a když narazí na další strom, zjišťují, zda jde o stejný druh. Pokud ano, kořeny srostou. Mohou si tak kupříkladu předávat cukry. V případě komunikace stromům pomáhají houby. Když se strom snaží něco "sdělit", vyšle kořeny tekutinu. Tu vedou houby svým podhoubím dál. Konce kořenů stromů totiž předtím obalily do měkkéko tkaniva. Tím navázaly spojení.

A co si tak stromy mezi sebou povídají? Mohou se navzájem varovat před škůdci. Ostatní stromy tak mají dostatek času připravit si obranné látky. Je to doopravdy neuvěřitelné, co dokáží tyto na první pohled "neživé" lesní organismy. Jako by nám někdy svým chováním připomínali nás samotné.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivý Křivý les v Polsku: Co způsobilo podivný tvar stromů připomínající písmeno J?