Dabérka Libuše Švormová nás každou sobotou provází večerem na České televizi prostřednictvím svého hlasu jako legendární markýza Angelika. Ve své nejnovější knize herečka zavzpomínala také na vtipnou historku se Zdeňkem Troškou, který Angeliku potřeboval do své komedie Slunce, seno, jahody.
Herečka a dabérka Libuše Švormová (90) je pro mnohé diváky navždy spojena s Angelikou, a ona sama věnovala tomuto kusu celou jednu kapitolu ve své knize. „Mojí nejznámější dabingovou rolí byla Angelika. První díl natočený ve Francii už v roce 1964 jsme opatřovali českými hlasy na Barrandově až o čtyři roky později. Když jsme to začali s Josefem Langmilerem jako Joffreyem de Peyrac točit, tak jsme si říkali: ,Ježíš, to je kýč. Co to je?' Netušili jsme, že i za padesát let se na to lidé budou pořád dívat s nadšením,“ přiznává počáteční rozpaky nebo dokonce skepsi. „Jen v kině u nás první díl vidělo téměř sedm a půl milionu diváků,“ podivuje se herečka, která Angelice navždy propůjčila svůj hlas.
S její filmovou představitelkou Michèle Mercier se paradoxně nikdy osobně nesetkala, ale její tvorbu i nadále sledovala. „Byť tu u nás jednou byla na plese ve Státní opeře, osobně jsem se s ní nikdy nepotkala. Ale prý vypadala pořád neskutečně krásně,“ dodává Švormová.
Doporučené video: Jak vypadala oslava devadesátin Libuše Švormové? Podívejte se na reportáž
Libuše Švormová o dabování Angeliky
Herečka také dodnes vzpomíná, jak se do dabingu Angeliky s celým týmem ponořila. „Než jsme začali s dabováním jednotlivých scén, pustili nám to celé. Při práci na jednotlivých smyčkách jsme dostávali do sluchátek francouzský originál a mohli jsme si zkoušet překrýt to českým překladem,“ popisuje, jak tenkrát práce probíhala. „Brzy jsem ale požádala zvukaře: ,Vypněte mi prosím tu fráninu a nechte mi to hluchý.' Chtěla jsem se oprostit od originálu. Největší starostí bylo trefit se na retnice,“ dodává s tím, že čeština je přeci jen odlišnější jazyk. „Francouzština mě přitom rozptylovala tím, jak je jiná, trochu odlišně skládá slabiky a hlásky, jinde klade důraz. Bylo lepší spolehnout se na vlastní cit.“
Zdeněk Troška chtěl Angeliku pro Škopkovou
Angelika se s Libuší Švormovou táhla ještě spoustu let od jejího odvysílání v televizi. Díky Zdeňku Troškovi se dokonce stala takříkajíc nesmrtelnou a uchovanou pro příští generace. „Jednu scénu z Angeliky jsem dokonce dabovala po letech znovu. Když Zdeněk Troška točil komedii Slunce, seno, jahody, má tam obraz, kdy Helena Růžičková sleduje od stolu Angeliku a pláče u toho. Její muž leží pod novinami na kanapi a hlasitě chrápe. Vtom vypnou proud,“ vypráví herečka děj, který její slavné scéně předchází.
„Ten krátký kousek, kdy byl na obrazovce vidět záběr z filmu, se musel zvukově natočit znovu, jelikož původní zvuk nešel použít. Pan Troška mi volal, jestli bych mu to znovu nenamluvila. ,Pane režisére, já jsem Angeliku točila, když mi bylo třicet let, a teď mi je skoro šedesát. To po mně nechtějte. Ten hlas už se za tu dobu usadil někde jinde.' – ,Nebojte, to bude jedna věta a technici si s tím poradí,' nenechal se odbýt,“ odhaluje po letech Troškův geniální nápad. Nakonec tedy kývla. „Takže jsem musela po letech opětovně nadabovat scénu plnou touhy: ,Miluj mě, Nicolasi, já chci, abys to byl poprvé ty.'“
Mladým už Angelika nic neříká
Přesto má Libuše Švormová pocit, že mladá generace už žije na jiných filmech a Angelika už jim nic neříká. „Musím říct, že jsem tuhle něco točila a přišel za mnou mládenec ze štábu: ,Vy jste dabovala paní M v novém Jamesi Bondovi?' – ,Ano, to je pravda,' souhlasila jsem. ,To bylo moc pěkný a já vám za to děkuju.' Byla jsem potěšená, obzvlášť když takový kompliment zazněl od mladého hocha,“ vypráví, co se jí přihodilo během práce. „Odvětila jsem: ,To jsem ráda, že mě taky někdo pamatuje jinak než jen jako Angeliku.' Na to on suše prohlásil: ,Tak tu neznám.'“
Na aktuální fotografie devadesátileté Libuše Švormové na křtu její nové knihy se můžete podívat v naší fotogalerii.









