Zdeněk (35): Mám tři fenečky a z celého srce je miluju. Netušil jsem ale, jakou překážku představují při seznamování

Příběhy o lásce: Mám tři fenečky a z celého srce je miluju. Netušil jsem ale, jakou překážku představují při seznamování
Zdroj: Freepik

Říká se, že kdo nemá rád zvířata, nemůže mít rád ani lidi. Je to možná nadnesené, ale mnozí milovníci zvířat se o tom nejednou přesvědčili. Ti, kdo žádného tvorečka doma nemají, je většinou nechápou a někdy kvůli lásce ke zvířeti skončí láska k člověku. Tak jako u Zdeňka.

Šárka Schmidtová
Šárka Schmidtová 23. 08. 2024 10:00

Miluju psy a nikdo mi to nevezme. Možná i proto, že když je mi smutno, moje fenečky mě podrží, nezradí a jsou se mnou. Tulí se ke mně jedna přes druhou, jako by říkaly: „Nesmutni, jsme tady s tebou a nikdy tě neopustíme.“​

První fenečku jsem získal jako miminko

Vždycky jsem chtěl psa, ale rodiče tomu nepřáli. Když jsem pak žil sám, začal jsem se rozhlížet kolem sebe, jakou rasu bych si vybral, a nemohl jsem se rozhodnout. Nakonec bylo všechno jinak. Jednou jsem se, lehce ovíněn, vyfotil u kamaráda s jeho psem, fotku dal na Facebook a k tomu napsal něco jako: „S trochou štěstí snad bude brzy u mě doma taky takový uličník!“ Nutno podotknout, že šlo o chrta, saluku, noblesního psa.

Pár dní se nic nedělo, ale pak přišla reakce: „Pepina je volná!“ Na fotce byl ovšem voříšek, ještě miminko – a vypadal trochu jako malinkatý vlčáčíček! Chrt nechrt, okamžitě jsem se do něj, nebo vlastně do ní, zamiloval, dojel si pro ni a láska byla na světě.

Další fenečky jsem si přinesl z útulku

Když už jsem měl pejska, začal jsem komunikovat s pejskaři a samozřejmě došlo i na útulky. Brzy jsem se pozastavil nad inzerátem, ve kterém štěňátko z útulku hledalo domov. Takových inzerátů jsem viděl do té doby spoustu, ale tenhle pejsek měl taková ta smutná očička, znáte to… Navíc to byl kříženec opravdového vlčáka a ještě něčeho dalšího a já po skutečném vlčákovi už delší dobu pokukoval, ačkoliv mi bylo jasné, že je to velký pes. A tak jsem si řekl, že bych si ho mohl pořídit, když už má doma podobného kámoše, a přinesl jsem si domů Toničku, které říkám Toni.

Aby toho nebylo málo, krátce na to k nám přibyla třetí fena, opět kříženec bůhvíjakých ras, velikostně mezi mými dvěma princeznami. Je už starší, někdo se jí chtěl zbavit a prý ji vypustil u silnice. Hrůza! Našel jsem ji v útulku a hned si ji vzal se slovy: „U mě budeš mít krásný domov.“ A má. Pojmenoval jsem ji taky hezky česky – Lojzička.

Se třemi psy se mi špatně hledá přítelkyně

Mezitím Pepina dospěla, váží kolem osmi kilo, abyste měli představu, Tonička je takový podivuhodný vlčák a Lojzička tu směsku doplňuje. Všechno, co jde, podnikám s nimi, Tonička je v kufru kombíku a Pepina s Lojzičkou leží za předními sedadly. Prostě pohoda. A teď to přijde. Když jdu na rande s novou slečnou, předem avizuju: „Přijedou se mnou tři pejsci, ale jsou moc hodní, to bude v pohodě.“ Jenže když vylezou z auta, je po legraci, a hlavně po známosti. Jednou jsem si dokonce vyslechl od potenciální partnerky výtku: „Víš, kolik stojí žrádlo pro tři psy? Na tom se nehodlám podílet!“

Jak to tak vypadá, sehnat parťačku ke mně a k mé smečce nebude snadné. Nedávno mi kdosi doporučil, abych šel s holkama na cvičák, že tam by mohla být nějaká naděje. Moje feny se tam asi budu vyjímat dost legračně, ale co – aspoň si mě nějaká slečna všimne! Doufám…

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články