Facebook
Instagram
Koncem srpna oznámila modelka Aneta Vignerová (34) rozchod s otcem svého syna Jiříka, scenáristou Petrem Kolečkem (38). Důvodem byl jeho vztah s herečkou Denisou Nesvačilovou (31). V rozhovoru pro Lifee.cz modelka s odstupem hodnotí, jaký vliv mělo "období temna" na jejich dvouletého syna.
Podle Anety Vignerové není tak docela pravda, že by Jiříček rozchod rodičů nevnímal. I ve dvou letech dokáže vycítit, že něco není v pořádku. Pro modelku tak byly poslední týdny nejtěžším obdobím v životě.
„Bylo období, kdy na tom Jiřík nebyl úplně dobře. Viděl mámu skleslou a bolavou a jak ji uhánějí novináři," vzpomíná Aneta, „bylo to dost nepříjemné, měli jsme je před barákem. Musím říct, že Jiřík tohle cítil a soucítí s mámou."
Aneta, kterou jsme potkali na vernisáži obrazů Lucie Volfové v Café Alternatif, vypadá vyrovnaně a společnosti se nestraní. Sama říká, že z nejhoršího je venku, vrací se ke své práci a zvyká si na život po boku svého nejlepšího parťáka.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Setkáváme se na vernisáži obrazů Lucie Volfové. Slyšela jsem, že obrazy maluje také tvoje máma, je to tak?
Ano, zrovna mám v hlavě jeden obraz, jmenuje se Odcházení. Máma kreslí krásně a ségra teď začala chodit na nějaký kurz kreslení. Myslím, že ani já nejsem v tomto smyslu úplně k zahození. Něco nakreslit zvládnu, ale netvořím. Víc mě baví ta móda.
Minimálně budeš mít v malíčku bytový design. Kdybys zde vzala nějaký obraz, budeš vědět, kam ho v prostoru umístit?
To bych asi věděla. Člověk musí umět vybírat, aby to v tomto období nebylo moc temné. Vybrala bych něco v tom smyslu, jak se jmenuje tahle výstava, Naděje.
Už jsi v osobním životě překlenula temnotu a jsi v období naděje?
Já myslím, že ano. Ani nevím jak, ale už je dobře. Tam není dál o čem přemýšlet, jsou to vyřešené věci a já do toho celého byla vtáhnutá. Končí to a oni dva ať si to hezky prožívají a žijou. Já se budu snažit stejným způsobem prožívat a žít život s Jiříkem. Rozchod je vždycky prohra, když jsou v tom děti, ale jde se dál. Myslím, že nejsem první ani poslední, komu se to stalo.
Jaký byl na celou tu kauzu ohlas od tvých fanynek? Určitě ti ženy psaly a vyjadřovaly podporu.
Prožívaly to se mnou, zpráv bylo opravdu hodně a cítila jsem velkou sílu. Některé ženy mi také psaly, že prožívají stejné období, ať dávám víc videí, protože je naplňuje, jak jsem pozitivní, a že to zvládám bravurně. Samozřejmě nikdo už nevidí, jak se cítím večer. Emoce lítají sem a tam. Ale myslím, že už je to všechno na dobré cestě. Důležité je, aby se měl Jiřík hezky, abychom s Petrem fungovali. Už k tomu není co dál říkat a proč nad tím dělat otazníky. Prostě to tak je a musí se jít dál a žít, protože mám pro co.
Jiříka si s Petrem tedy střídáte?
Vídají se spolu. Máme nějakou domluvu, vídáme se a řešíme to. V životě bych mu kontakt s tátou nestopla, já to jenom podporuju, aby se dítě vídalo se svým otcem. Je to důležité a Jiřík tátu miluje a milovat vždycky bude. Je to jenom na nás, rodičích, jak se k tomu postavíme. Doufám, že to bude fungovat, jak má.
Dotkl se nějak Jiříka váš rozchod? Vnímá to?
Bylo období, kdy na tom nebyl úplně dobře. Viděl mámu skleslou a bolavou a jak ji uhánějí novináři. Bylo to dost nepříjemné, měli jsme je před barákem. Musím říct, že Jiřík tohle cítil a soucítí s mámou. Ale musím zaklepat, že už je to za námi a není proč se k tomu vracet, dávat tomu iniciativu nebo energii.
Co tě kromě Jiříka v této době dokáže rozveselit a udělat šťastnou?
Víš, co mě dělá šťastnou? I ta práce. Byla jsem full time na mateřské, do toho jsme měli dva baráky, na střídavku dvě děti, takže toho času pro mě samotnou moc nezbývalo. Dělala jsem nějaké spolupráce přes Instagram, které mě bavily, a byl to hezký přivýdělek. Teď se snažím dostat zpátky do pracovního procesu.
To znamená konkrétně co?
Jsem domluvená s agenturou, vymýšlíme nové věci. Není to o tom, že bych musela, ale já chci. Oni mě nechávali s tím, že mám malé dítě, a nemůžu naplno pracovat. Ale zájem je a mě to těší. Čeká mě prezentace návrháře Michaela Kováčika a Taťána Kovaříková mi volala, abych dělala závěrečné defilé na její přehlídce na Žofíně. To jsou všechno věci, na které se těším. Nemyslím, že bych byla za zenitem.
Práce tě drží nad vodou?
Určitě. Člověk něco dělá a nemá čas přemýšlet nad hloupostmi. A samozřejmě je na prvním místě Jiřík. Ten se probudí a rozzáří celý den.
Společně často vaříte. Co má Jiřík rád?
Vařili jsme zrovna dneska, byla to taková rychlovka. On jí všechno a u všeho mi strašně rád asistuje. Je dobrej jedlík, ale má taková svá období. Někdy mu nechutná banán, jindy by ho snědl celý, potom mu zase nechutná maso. Člověk to musí pořád zkoušet. Když vidí, že něco chutná mně, tak ho baví to taky zkoušet. Třeba miluje tvarůžky. Já si dělám chleba s tvarůžky a on mi klidně celý sní, nebo jen vybere ty tvarůžky. V tomhle je roztomilej. Má rád ryby i polévky. Ráda mu to dělám pestré. Snídáme spolu u stolu a je to hrozně vtipné.
Formuješ ho trochu, aby jedl zdravě?
To víš, že ano. On má hrozně rád ovoce i zeleninu. Okurky, ať už jsou salátové, nebo kyselé. Dokáže sníst celou salátovku na posezení. Nedávno jsem mu koupila ananas a byl šťastný. Jablíčka jí bez slupky a má pravdu, mně to takhle také více chutná. Občas si dáme i pizzu, i taková jsem matka.
Už jsi přemýšlela nad školkou? Státní, soukromá, Montessori?
Jasně, ale on je únorový, takže budeme muset řešit, jestli ho vezmou. Tyhle soukromé mě moc nebaví, já bych ho ráda dala do obyčejné státní. Vždyť jsem normální ženská, stýkám se s normálními ženskými a nepřipadá mi, že bych potřebovala něco extra. Ba naopak, chci, aby se Jiřík začlenil mezi normální děti. Žádná Montessori. Nemám to tolik načtené, ale je to taková alternativní výuka, které já nejsem zastánce. Ať je Jiřík s ostatními dětmi, jen uvidíme, jak to vyjde, protože školky jsou dost plné. Možná půjde až příští rok v září.
Umíš být také přísná máma?
Občas mi také bouchnou nervy a zařvu. Někdy ty děti zkouší, zkouší, až pohár trpělivosti přeteče. Každý máme někde hranice. Myslím, že jsem taková máma - kamarádka. Sedíme spolu a o věcech si povídáme. Snažím se mu všechno vysvětlovat tak, jako bychom byli kamarádi a parťáci.
Napomínáš ho?
Když si chce něco udělat po svém, ať si to udělá, a já mu potom třeba řeknu, že se to dá udělat jinak. Nesnažím se ho formovat, měl by si všechno zkusit sám. Vidí, jak to děláme my a já si nemyslím, že bych byla špatným vzorem. Když si chce něco ozkoušet, tak ho nechám. A určitě nejsem žádná alternativní matka typu: „Dělej si, co chceš, a lez si klidně po zdi." Snažím se o zdravý přístup, aby dítě mělo nějaké morální hodnoty.
