Facebook
Instagram
Nejslavnější české sourozenecké duo Hana a Petr Ulrychovi vystupuje se svou skupinou Javory již 56 let. „Těžko bych k sobě hledal někoho lepšího, milovaná sestra je snový partner,“ uvádí Petr Ulrych (78) pro Lifee.cz. A přiznává, že to s ním sestra Hanka (73) někdy nemá jednoduché, když se chová jako nerudný důchodce.
S Petrem Ulrychem jsme si povídali o šedesátých letech, ale i o současné hudební scéně, ze které má smíšené pocity. „Cítím příliš napodobování zahraničních vzorů a malou originalitu. Často ohlížíme na to, abychom byli světoví,“ říká známý zpěvák, který se právě připravuje na koncert se skupinou Javory. Jakou hudbu si pouští on sám? Jdou děti v jeho šlépějích?
Jak byste popsal začátky skupiny Javory?
Náš začátek proběhl již velmi dávno, ještě v dobách, kdy neexistovalo slovo showbusiness. Dostali jsme se do podvědomí veřejnosti díky Houpačce Mirky a Jiřího Černých, což byl rozhlasový pořad, kam se tenkrát posílali amatérské ukázky. Tato dvojice vybírala zveřejněné písně podle toho, které se jim líbili. Tenkrát jsme tuto soutěž vyhráli s písni Nechoď do kláštera a to zapříčinilo start naší hudební kariéry.
Které období ve vaší kariéře bylo nejplodnější a které naopak?
Za těch 56 let, po které hrajeme, mám ty plodnější a méně plodnější období v takové milosrdné mlze. Ale pamatuji si, že v roce 1999 byla velká úroda meruněk a v roce 2005 bylo hodně hub.
Máte nějaký sen, s kým byste si chtěl na pódiu zazpívat?
Já to mám velmi jednoduché, protože můj naprosto snový partner je má milovaná sestra a těžko bych k sobě hledal někoho lepšího. Cítíme vše stejně, zpíváme stejně, jsme zkrátka nalazení na stejnou notu.
Kolik písniček máte na kontě a jaká je vaše NEJ? Skládáte ještě?
Já vůbec nejsem archivářský typ, který by počítal, kolik počinů je na mém kontě, ale myslím si, že těch písniček je určitě na stovky. Je tam spousta písniček, které nebyly původně pro nás dva s Hankou, a také je tam řada písní, které byly určeny třeba pro film či muzikál. A co se týče současnosti, zhruba před rokem jsem dokončil hudební práci, adaptaci filmové pohádky, pro kterou jsem dělal hudbu, O statečném kováři a s kolektivem Městského divadla v Brně jsme z toho udělali muzikál. A z toho díla mám velmi dobrý pocit.
Jdou děti ve vašich šlépějích?
Mám tři dcery a jednoho syna. Žádného z nich jsem nepostrkoval směrem k hudbě nebo k showbusinessu. Dělají obyčejná povolání a já myslím, že tím dělají radost sobě, mě i okolí.
Hádáte se s Hankou jako správní sourozenci? Kvůli čemu a kdo většinou ustoupí?
Samozřejmě, že ano. A čím jsme starší, tím jsou ty hádky takové zapřenější a směšnější, ale hádáme se většinou o prkotiny. Tady si hlavně já musím nasypat popel na hlavu, protože jsem už takový nerudný důchodce a je to se mnou v tomhle ohledu těžké. A tím se omlouvám své sestře a mému okolí.
Co vás naplňuje v osobním životě?
Já si myslím, že se nám daří tak, jako většině obyčejných a prostých lidí. Že ten život je o úsilí, o potu v tváři a kolikrát i o bolesti, ale pak je především o tom, aby se člověk dopracoval od takové té pýchy, kterou mají lidi v rozenou, k tomu, čemu se říká pokora. Co například mě i Hanku naplňuje, to je příroda i hudba, ale i spousty naprosto lidských obyčejných činností, které člověka obohacují. A nejkrásnější je, když dílo nedělá člověk sám pro sebe, ale i pro všechny ostatní.
A jak nahlížíte na současnou českou hudební scénu? Koho si s chutí poslechnete?
Já si hrozně rád poslechnu třeba Buty, ty mám opravdu rád. Mám rád Ivana Mládka a mám rád z těch starších zpěváků například Waldemara Matušku z jeho prvního období. To zpíval přirozené a krásné písničky. A co se týče té současné scény, z toho mám smíšené pocity, protože se často ohlížíme na to, abychom byli světoví. Příliš cítím napodobování zahraničních vzorů a malou originalitu. Vadí mi, mediálně, že to, co slyšíme, je taková výseč. Říkám tomu monokultura anglo-americké hudby. Jsme naprosto ochuzeni o to, co se hraje v jiných státech.
Jak se těšíte na koncert, který proběhne 21. 4. v divadle Broadway? (koncert je přeložen na 16.6.)
V našich letech je každé vystoupení takovým svátkem. Děkujeme Pánu Bohu za to, že nám dal ty dary, kdy můžeme kousek sebe předávat těm, kteří si nás přijdou poslechnout. Je krásné cítit, jak s námi diváci souznívají. Snažíme se vždy předat divákům to nejlepší a nejkrásnější z našich písniček.
Už přemýšlíte, jak oslavíte 60. výročí založení skupiny Javory?
No, pokud se k tomu ve zdraví propracujeme... Moc nevím, jak to bude za čtyři roky vypadat, protože přeci jenom ten věk, to už má člověk trochu přes čáru. Ale pokud to jen trochu půjde, budeme hrát a zpívat. Oslavíme to samozřejmě koncertem. A budeme se na to těšit!
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
