Vanda Hybnerová o vztahu s otcem Borisem: Odešel od nás, když mi bylo šest. Pochopit jsem ho dokázala až díky práci

Vanda Hybnerová se letos objevila jako host mima Slavy Polunina v jeho Slava's Snowshow. Událost se konala v pražském Divadle Hybernia.Slava Polunin byl dlouholetým kolegou a přítelem Vandina otce Borise Hybnera.Slava Polunin a jeho Slava's Snowshow.Show Slavy Polunina láká do divadla děti i dospělé.+ 5 fotek+ 6 fotek

Herečka Vanda Hybnerová (54) vzpomíná v rozhovoru pro Lifee.cz na otce, slavného mima Borise Hybnera, se kterým měla komplikovaný vztah. Pochopit jeho život a přiblížit se mu jí aktuálně pomáhá i divadelní hra Natálie Kocábové Slávy dcery. Proč měla Vanda jako jediná ze čtyř sourozenců možnost s tátou sdílet jeho vášeň? A jak se daří její nejmladší sestře Žofii (18)?

Veronika Nováková
Veronika Nováková 10. 03. 2023 12:20

Mim Boris Hybner, který zemřel roku 2016 ve věku 74 let, měl čtyři děti a ne náhodou jedno z nich, herečka Vanda Hybnerová, aktuálně exceluje v představení Slávy dcery, které uvádí pražské divadlo La Fabrika. „Proč jsem do této branže vstupovala, byla jakási touha přiblížit se tátovi a vstoupit do jeho světa, abych ho dokázala pochopit," vysvětluje Vanda v našem rozhovoru. „Důkazem je má sestra Žofie a můj bratr Max, což byly tátovy poslední děti. Žofii jsem nedávno byla na maturitním plese - je jí osmnáct. Mám takhle mladou ségru. Myslím, že ona má na tátu úplně jiné vzpomínky, než mám z dětství já," dodává herečka.

Naprosto zásadní pro ni bylo rovněž setkání s mimem Slavou Poluninem, který s Borisem Hybnerem profesně propojil kariéru. Začátkem března letošního roku vystoupil v Praze se svou originální Slava's Snowshow a Vanda si nenechala ujít možnost vystřihnout si po jeho boku improvizované číslo.

Co pro vás osobně znamená být dcerou slavného otce? Je to prokletí?

Není to jedna věc. V každé fázi života se s tím člověk vyrovnává jinak. Na začátku, když jsem do této umělecké nebo divadelní branže vstupovala, měla jsem cejch slavného jména. Tátu všichni znali, nicméně tatínek mě nevychovával a odešel, když mi bylo šest let. Proto jsem do této branže vstupovala s jakousi touhou se mu přiblížit a vstoupit do jeho světa, abych ho dokázala pochopit a aby následně on mohl chápat mě. Ze všech sourozenců jsem tak měla, myslím, jako jediná možnost s ním sdílet jeho posedlost. Pro něj byla práce vždy na prvním místě, ať už to byla němá groteska, klaunství nebo učení na vysoké škole. Člověk by se mohl jako dítě urazit a spálit mosty.

Ale to děti neumí.

Přesně tak, zvlášť dcery vůči tatínkům to mívají složitější. Rozhodnutí mohlo být opustit všechno, dát si jiné jméno a najít si jinou profesi. Ale potom se uvnitř užírat otázkou, proč se to vlastně stalo a proč zrovna já se měla narodit někomu, kdo je lidmi milovaný a rozesmívá davy - přitom já si z toho nemůžu nic ukousnout, byť jsem jeho dcera.

Nebo?

Nebo se naopak rozhodnete pochopit jeho život a vstoupit do něj jeho cestou. Tuhle variantu jsem zvolila já a myslím, že posledních 20 let tátova života jsme byli velcí kolegové a přátelé. Přes to se také vytvořil náš vztah. Je zvláštní říkat vztah otce a dcery, ale byli jsme kolegové, kteří si mohou říct všechno.

Pochopila jste ho, že?

Myslím, že ano. A tímto představením se to lidem snažím říct. Proto jsou ty dcery čtyři a proto jsou mezi nimi tak velké věkové rozdíly. Každou z nich měl otec v jiném období. Nejstarší měl v době, kdy byl enfant terrible, mladý začínající rozervaný umělec, a svou profesí postupně putoval k pomyslnému vrcholu. Plodil dál děti, získával zkušenosti nejen jako umělec, ale také jako rodič. Dá se říct, že s poslední dcerou měl vztah nejvyrovnanější.

Je to podobně také u vás v rodině?

Ano. Důkazem je má sestra Žofie a můj bratr Max, což byly tátovy poslední děti. Žofii jsem nedávno byla na maturitním plese - je jí osmnáct. Mám takhle mladou ségru. Myslím, že ona má na tátu úplně jiné vzpomínky, než mám z dětství já.

Je to vývoj.

To, že se otec v našem představení jmenuje Sláva Max, je kompilát dvou jmen. Mimo to, že jde o dvojsmysl - sláva, tedy být slavný, nebo Sláva jako jméno. Slava Polunin je jeden z nejslavnějších světových klaunů, se kterým můj táta poměrně dlouhou část svého profesního života spolupracoval. Táta byl o 10 let starší. Když byl Slava mladý, viděl zlomové práce mého otce a byl mu velkou inspirací. Teď se to celé otočilo a Slava je velkou inspirací pro nás. Natálka Kocábová viděla před třemi lety v Praze jeho představní Slava's Snowshow, které letos začátkem března uvádělo také Divadlo Hybernia. Chtěly jsme, aby náš divadelní otec byl klaunský idol. Proto dostal jméno Sláva. Příjmení Max je zase jméno tátova klauna.

Související články

Další články