Adriana (33): Šestinedělí během adventu bylo náročné. Místo štěstí jsem se cítila provinile

Šestinedělí mi vyšlo na předvánoční čas a já se zprvu snažila mít všechno nachystané. Jenže pak mi došlo, že všechny ty návštěvy, ozdoby a cukroví nejde spojit s maličkým miminkem. Byla jsem vysílená a rozhodla se advent pojmout jinak, a to i o rok později.

Klára (28): Manžel tvrdil, že péče o dítě je hračka. Jeden den s dcerou ho vyléčil z omylu

Šestinedělí za zvuků rolniček

Když jsem na začátku prosince přivezla z porodnice naši dceru, těšila jsem se na klid. Na tiché ráno s vůní skořice, na světýlka v okně, na to, jak si užiju první advent s miminkem. Snažila jsem se poklidit v pokročilém stadiu těhotenství, ale moc jsem tomu nedala. Realita se mnou měla nakonec jiný plán. Nejdřív jsem se strašně bála – té obrovské odpovědnosti, nedostatku spánku, hormonů, které se mnou cloumaly jak bouře na moři. A navrch se k nám neustále hrnuli příbuzní.

Všichni chtěli vidět malou, pohladit ji, vyfotit se, přinést dárky. Nikdo neřešil, jak je těžké mít doma pohoštění a naklizeno. A co teprve rýmu nebo kašel, teta přišla s kapesníkem a děda pochrchlával. A navíc málokdo vnímal mě. Můj tajný pláč, který jsem se snažila skrývat, mi šel stejně vyčíst z očí. Moje tělo bylo tak bolavé a unavené. Myšlenky byly plné mlhy. Když mi jednou večer teta řekla: „Proč nejsi trochu víc veselá, vždyť jsou skoro Vánoce,“ měla jsem chuť se složit na zem. Advent a šestinedělí se uvnitř mě tloukly jako dva cizí světy.

S ubývajícím denním světlem to nebylo lepší. Partner se sice snažil, ale vánoční ruch ho do sebe vtáhl – nákupy, práce, přípravy, uzávěrky, návštěvy. A já zůstala většinu dnů sama s miminkem, které plakalo stejně jako já. Noci byly nekonečné a začínaly prakticky ve čtyři hodiny po setmění. Chtěla jsem být vděčná, ale místo toho jsem se cítila provinile. Jako bych selhávala, protože nedokážu být šťastná v období, kdy se to přece sluší. Že nemám nazdobeno, jak bych měla. Dokonce jsem zapomněla zapálit druhou svíčku na věnci!

Daniela (28): Nový seriál mi v šestinedělí zamotal hlavu tak, že jsem se začala bát nereálných hrozeb

Všední, tiché probuzení

Zlom přišel až o třetí adventní neděli. Ráno bylo zvláštně tiché, venku jemně sněžilo a malá poprvé spala víc než tři hodiny v kuse. Seděla jsem v obýváku jen v županu, v ruce studený čaj a poprvé za dlouhou dobu jsem nic nemusela. Jen jsem dýchala. A uvědomila jsem si, že tohle je teď můj advent – ne dokonalé perníčky, žádný ozdobený balkon, ale obyčejný klid, který si musím chránit.

Začala jsem říkat návštěvám ne. Opravdu nahlas a asi neslušně. Zavřela jsem dveře před tím tlakem být dokonalou matkou i hostitelkou a vánočním skřítkem. Partnerovi jsem řekla, že potřebuju víc pomoci a méně očekávání. A on to kupodivu vzal. Dokonce ubral ze všech těch „musíme“ a „měli bychom“ a místo toho se mnou večer seděl v tichu u stromku a masíroval mi záda.

Nestihla jsem pohádky v televizi, ale zažila jsem dlouhé procházky s malou podél lesa. Neviděla jsem se s úplně celou rodinou, zato jsem si s kamarádkou popovídala u šálku horké čokolády o stejně starých dětech. Stromeček nevypadal dokonale a byl maličký a spíš „aby se neřeklo“. Ale být u něj ve třech mě naplnilo tou pravou pohodou.

Eva (42): Můj muž mi připravil překvapení. Místo čokolády jsem v adventním kalendáři našla něco, co ukončilo naše manželství

Už vím, co potřebuji

Někdy se mi zdá, že mateřství začalo pro mě právě tehdy – v obyčejném zimním ránu, kdy jsem konečně připustila, že nemusím zvládat všechno. A že není hřích žít v klidu, i když je advent a všichni chtějí všechno stihnout. Možná právě tehdy jsem pochopila, že nejde o dokonalost, ale o přežití s láskou – k dítěti, ale i k sobě.

Letos to je rok a já si zachovám k adventu stejný přístup. Žádný spěch, s malou si užijeme pozorování světa kolem a dárky i cukroví ani letos není podstata. Dcerka si užívá naši blízkost a dobrou náladu, takže se nebudu honit ani letos a třeba ani ten příští rok. Radila bych to všem, i těm, kdo nemají malé děti.

Hedvika (38): Nemám ráda advent. Každoročně mě vyčerpává a rok končím obvykle nemocná v posteli

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].