
Pro Evu ztratily Vánoce kouzlo a její manželství je v troskách. V adventním kalendáři totiž za jedním z okének nenašla čokoládu, ale nemilé překvapení.
Pracuji z domova, mám manžela, kterého sotva poznávám, a šestiletou dceru Elišku, pro kterou hrajeme divadlo a předstíráme normální rodinu. A právě proto mě tak překvapil ten adventní kalendář, který se jednoho dne objevil na kuchyňské lince. Po dlouhé době chladu a mlčení to bylo drobné, milé gesto. Naivně jsem si pomyslela, že se možná snaží bojovat. Ještě jsem netušila, že v tom kalendáři na mě nečeká čokoláda, ale konec.
Odcizili jsme se
Kdysi jsme s Tomášem byli jako nejlepší přátelé. Dokázal mě rozesmát i uprostřed hádky a celé noci jsme si povídali. Teď? Mám pocit, že žiju s cizincem. Jakmile Eliška začala chodit do školky, všechno se změnilo. Zmizela něha, doteky i společné snídaně. Byli jsme spíš spolubydlící s dítětem, které je potřeba zaopatřit.
Proto mi ten adventní kalendář připadal jako pokus o návrat do starých dobrých časů. Moje kamarádka Martina byla skeptická. Tvrdila, že gesto, které přijde po měsících ticha, nikdy neznamená nic dobrého. Já mu ale chtěla dát ještě šanci...
Manžel mi připravil překvapení
Jedno ráno Eliška nadšeně běžela ke kalendáři. „Maminko, můžu za tebe dneska otevřít okénko já?“ zeptala se s jiskrami v očích. Přikývla jsem a sledovala ji. „Mami, není tu čokoláda,“ řekla zklamaně. Ztuhla jsem. Z okénka vypadl snubní prsten mého manžela a složený papírek.
Poslala jsem dceru, aby se šla oblékat, a roztřesenýma rukama jsem vzkaz rozložila. Stálo v něm: „Evo, už nedokážu žít ve lži. Nemiluju tě. Chci rozvod. Omlouvám se za tenhle způsob, ale neměl jsem odvahu říct ti to do očí.“
Udělalo se mi špatně. Vběhla jsem do obýváku, kde stál Tomáš, jako by na to čekal. „Co to má znamenat?!“ vykřikla jsem. Podíval se na mě rozpačitě. „Chtěl jsem to udělat bez scén,“ řekl. „V adventním kalendáři, Tomáši?! Chtěl jsi mi šetrně oznámit, že nám ničíš život?!“ křičela jsem. V tu chvíli jsem se ho nenáviděla tak, jak moc jsem ho kdysi milovala.
Bolelo mě to
Když byla Eliška u babičky, zavolala jsem Martině. Seděla jsem na podlaze se studeným čajem a jen jsem šeptala: „To je noční můra, viď? Za chvíli se probudím a v tom okénku bude jen hloupá čokoláda.“ Martina mi řekla, že to není noční můra, ale podlost. Že neměl odvahu mi to říct do očí, a tak mi hodil žádost o rozvod mezi čokolády.
Zhroutila jsem se a plakala jako malá holka, které právě sebrali něco, v co tak zoufale věřila. Vždyť mi sliboval, že spolu všechno překonáme.
Na rozhovor s manželem jsem se zmohla až večer. Tomáš seděl na gauči, jako by se nic nestalo. „Chci vědět proč,“ řekla jsem. Začal monotónně vysvětlovat, že v tom není jiná žena, prostě to mezi námi vyhaslo. Už dávno prý ke mně nic necítí. Když jsem se ho zeptala, proč mi rozvod naservíroval v kalendáři, odvětil, že se mi už dlouho snažil něco naznačit, ale asi jsem ho nevnímala.
„Vypadnu zítra,“ řekl tiše. „Věci si můžeš sbalit už teď a nech mi zbytky důstojnosti,“ odpověděla jsem a otočila se k němu zády, aby neviděl, jak se mi třesou ruce. Poprvé jsem nahlas řekla, jak moc mě zranil. A poprvé jsem viděla, že to skutečně pochopil.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




