Alena (32): Táta se o mě nikdy nestaral. Teď je z něj nejlepší hlídací dědeček na světě

Když se mi narodil syn Matyáš, pracovala jsem v IT firmě a nechtěla jsem pracovní pauzu příliš natahovat, protože jsem spoustu věcí mohla řešit z domova. Musela jsem se ale vážně zamyslet nad tím, jak to zařídím s hlídáním. A tehdy se nečekaně nabídl můj táta.

Lenka (34): Babička začala randit a přestala hlídat vnoučata. Nevím, jak to bez jejího servisu zvládneme

Táta se zázračně změnil

Bylo to k nevíře! Nikdy mě nehlídal, věnoval se výhradně práci na domě a na zahradě. Jeho oblíbenou větou bylo: „Jsem unavený z práce.“ Vždy jsem z něj měla respekt. A tenhle táta – teď už děda – se najednou rozhodl, že bude „hlídací dědeček na plný úvazek“.

Celá rodina byla v šoku z jeho proměny. Najednou bez problémů přebaloval a krmil miminko. Občas dokonce i uklidil. A když malý spal, učil se podle receptů vařit. „Nejlepší jídla vaří děda!“ chválíme ho s manželem, aby měl radost. A často je to i pravda. Když u nás přespí, ráno vstane a celé rodině nachystá báječnou snídani.

Dominika (29): Máma mi hlídá dceru, jen když se jí to hodí. Pak proti mé vůli zasypává sociální sítě fotkami

Konečně si s tátou rozumíme

S otcem, kterého jsem se v dětství občas skoro bála, si dnes skvěle rozumíme. Když Matyáš usne, můžeme si v klidu sednout a povídat si. Kromě toho, že syna, který z plenek už odrostl, učí spoustu nových věcí, pomáhá nám s opravami kolem domu, protože je velmi šikovný.

Je pro nás takovým hnacím motorem, neustále vymýšlí, co by se dalo vylepšit, a pokud jeho nápady odsouhlasíme, pustí se s vervou do práce. Má svůj byt, není to tak, že by u nás byl nastěhovaný, ale upřímně, nevadilo by mi to. Malý Matyáš si s ním náramně rozumí a my o něm říkáme, že je to náš poklad.

Julie (35): Tchyně mi sice syna pohlídá, ale vrací se od ní trochu jiný. Důvod mě pořádně naštval

Lepší hlídání jsem si nemohla přát

Dnes čekám druhé dítě a pevně doufám, že to náš děda znovu zvládne. Trochu jsme se báli mu to říct, přece jen už se mu blíží sedmdesátka, ale jeho nadšení neznalo mezí. „Chtěl bych, aby to byla holčička!“ prohlásil. Sice si nedokážu představit, jak ji bude oblékat do šatiček, ale jak ho známe, určitě se to rychle naučí.

Cizímu člověku bych dítě nikdy nesvěřila, proto mě ani nenapadlo uvažovat o chůvě. Manžel má časově náročnou práci, takže moc pomoci nemohl. Jsem navíc přesvědčená, že dítě má vyrůstat v rodině, ne s někým cizím. Babička dá dítěti nesmírně moc – a já jsem se přesvědčila, že stejně skvělý může být i dědeček.

Marie (34): Babičky se na vnuka hodně těšily, ale teď najednou nemají na hlídání čas

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].