Alena (45): Těšila jsem se na synův maturitní ples, ale on se na něj vykašlal. Kvůli své povaze odmítl šerpu i tanec s mámou

Vím, že jsou v životě důležitější věci než je maturitní ples. Ale já jsem snila o tom, že si koupím krásné šaty, synovi oblek a užijeme si významný moment v jeho životě. A Jirkovo rozhodnutí mě velice mrzí. Rozhodl se, že na svůj maturitní ples nepůjde.

Radka (50): Syn se v posledním ročníku školy zamiloval. Když jsem zjistila do koho, málem to se mnou seklo

Narodil se mi syn, co má rád samotu

Jirka je od narození introvert. Mluví potichu a jenom s některými lidmi. Kolektivu se straní. Většinu svého času je zalezlý v pokoji. Čte knihy, hraje počítačové hry nebo se dívá na filmy. Má jenom dva kamarády, kteří jsou naprosto stejní jako Jirka. Kdykoliv je potkám u nás doma, plaše mě pozdraví a zmizí v pokoji. Rychle, a je vidět, že chtějí předejít situaci, že bych s nimi navázala řeč.

Toto dělá i můj syn. Se mnou se Jirka baví rád a často. Ale je to jen proto, že mě zná. Ví, jaká jsem. Ví, jak spolu komunikujeme. S cizími lidmi nebo s jinými příbuznými tak sdílný jako se mnou není. Tam se jeho konverzace smrskne na jednoslovné odpovědi. Náš život nebyl jednoduchý. Když byly Jirkovi tři roky, jeho otec tragicky zemřel při dopravní nehodě. Jirka si to vůbec nepamatuje. Naštěstí byl malý.

Standa (39): Dohoda z gymplu se mi vymstila. Bývalá spolužačka mě uháněla a chtěla slíbenou svatbu

Složitý život se se mnou nemazlil

Pro mě ztráta milovaného manžela byla šokem. Ráno odjel do zaměstnání a už se mi z něho nevrátil. V nejtěžším životním období mi pomohli rodiče, kteří si k sobě často brali Jirku, abych mohla truchlit a psychicky si odpočinout. A jak se říká, tak čas všechny rány zahojí. I já to zažila. Po pěti letech od toho tragického okamžiku jsem byla opět připravená na lásku a našla jsem ji. S nikým nežiji, ale mám vztah na dálku.

I Jirka mého přítele přijal, ale má k němu svůj odtažitý postoj. Přítel mého syna respektuje, a když je dobrá konstelace hvězd, dokáží si spolu i popovídat. Jirka je nyní ve čtvrtém ročníku střední školy. Snad od prvního ročníku jeho studia jsem se těšila na jednu jedinou událost. A to maturitní ples. Měla jsem zažitou představu, že si koupím krásné šaty. Jirkovi koupím padnoucí oblek a večer si užijeme.

Edita (20): Na maturitním plese jsem chtěla vypadat jako modelka. Kvůli drastické dietě jsem ples skoro nestihla

Maturitní ples jako vrchol mého života

Budu se dívat na to, jak Jirka dostane šerpu s nápisem „Maturant“, zatančíme si spolu jeden tanec a podívám se na program, který celý večer provází. Jenže můj introvertní syn mi do mého plánu hodil vidle: „Mami, rozhodl jsem se, že na maturitní ples nepůjdu. Vůbec mě ta představa neláká. Nechci tam jít a nepůjdu tam.“ Snažila jsem se syna snad desetkrát přemlouvat, aby změnil názor.

A pak nastala doba, kdy se událost začala řešit ve škole a tam Jirka oficiálně oznámil, že se maturitního plesu nezúčastní. Divila jsem se, že třídní učitelka Jirku nepřemlouvala. Asi uznala za vhodné, že Jirka se svou povahou tyto akce opravdu nevyhledává. A mně nezbyde nic jiného než se s tím smířit. Dokonce jsem to i oplakala. Vážně jsem to chtěla zažít. Závidím kolegyním v zaměstnání, které s dětmi tuto událost prožily. Já budu výjimka. Budu mít syna maturanta, ale ples nezažiji. Snad se Jirka jednou zúčastní aspoň své promoce...

Jakub (18): Z hecu jsem na maturitní ples pozval tichou a nenápadnou holku. Když zjistila důvod, cítil jsem se špatně

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].