Marie (41): Nemám ráda kamaráda mého syna. Je to otravný a drzý šprt

Ani nevím, proč se tito dva malí kluci kamarádí. Každý je z jiného těsta. Každý pochází z jiného prostředí a zákonitě mají naprosto rozdílné zážitky a možnosti.

Eva (33): Potkala jsem spolužačku, co mě léta šikanovala. Seděla mezi bezdomovci a prosila o drobné, chtěla bych jí pomoct

Jsme průměrná rodina a nestydíme se za to

Když byly synovi Danielovi dva roky, jeho otec zmizel. Doslova. Nechal mi dopis na rozloučenou a odjel pracovat do zahraničí. Pětkrát do roka pošle synovi nějaké alimenty, a to je jediná vzpomínka, kterou vůči své bývalé rodině udržuje. Nejdříve jsem na otce svého syna byla naštvaná, ale zvykla jsem si. Na dovolenou jezdíme po Čechách, žijeme si spíše průměrně a já se naučila neřešit to, co řešení nemá.

Daniel sedí v lavici s Ivanem. Je to dítě, které se narodilo do bohaté rodiny. Je to jedináček a rodiče ho rozmazlují. Na rozdíl od Daniela je to chlapec, kterého baví učení. Když k nám začal Ivan chodit, musela jsem si na něho zvyknout. Lezl mi neskutečně na nervy tím, jak byl odlišný. Neustále mě opravoval, když jsem něco řekla nespisovně. Nebo mi dokonce řekl, že asi nejsem moc chytrá.

Vanesa (31): Lidé si myslí, že jsem dítě štěstěny, a nemají mě za to rádi. Je za tím ale něco jiného

Malý všeználek mi leze na nervy

Ivan je všeználek. Je vidět, že od první třídy miluje čtení. Pravděpodobně má nejraději encyklopedie. Můj syn Daniel přečetl asi jenom jednu knihu, a to z donucení. Vůbec ho čtení nebaví. Musím ho do učení nutit, a i přes mou každodenní snahu je to žák průměrný. Když byl u nás Ivan na návštěvě, tak v televizi běžel pořad o tornádech.

A Ivan najednou začal citovat pasáž z knihy, co o tornádech četl. A potom se na mě podíval a pronesl: „To jste nevěděla, že jo? Já vím, že toho moc nevíte. To se pozná.“ Zírala jsem na malého drzého chlapce a začala jsem ho nenávidět. Ten kluk do mě viděl jako nikdo. Obtěžovala mě jeho přítomnost doma. Dvakrát v týdnu si Daniel přivedl kamaráda domů a mně to pokaždé zkazilo náladu.

Lenka (38): Domácí vzdělávání dceři jen prospělo. Z učení má radost, ne stres

Kamarádi jsou v životě důležití

Poslouchala jsem kluky, když si hráli v pokojíčku a jejich hovor byl přesně podle mého očekávání. Ivan mého syna poučoval. O všem. Daniel neřekl nic správně. Vůbec jsem nechápala, jak si Daniel může nechat líbit takové ponižování. Ivan mu klidně řekl, že je retardovaný nebo hlupák. A Daniel nic neřekl. Dál si stavěl z kostek garáže pro auta.

Jednou jsme ve městě potkali Ivana s jeho matkou. Byla to arogantní žena a dívala se na mě skrz prsty. Ihned si mě měřila pohledem a zaškatulkovala mě do sorty lidí, které se jí k ničemu nehodí a jsou pod její úroveň. Očekávám, že synovi zakáže, aby se s Danielem kamarádil. A mně se vlastně uleví. Ivana nemám ráda. Je otravný a přechytralý šprt. Jednou to bude mít v životě dost těžké.

Beáta (41): Jsem zastánce toho, že na známkách nezáleží. Moje tchyně však děti peskuje, když nemají jedničky

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].