Aneta (49): Na dovolené v Bulharsku jsem potkala muže, který mě přiměl pochybovat o mém manželství

Eliška, moje jediná dcera, se po vysoké škole odstěhovala do Ostravy. Najednou ode mně byla stovky kilometrů daleko. I když mě uklidňovala, že díky počítačům můžeme být v kontaktu denně, pro mě to nebyl skutečný rozhovor.

Svůj smutek jsem skrývala, jak jen to šlo, a nutila se do úsměvu, i když mi do něj vůbec nebylo.

Eva (50): Na prahu padesátky jsem našla odvahu odejít od lhostejného manžela. Teď konečně žiju podle sebe

Manželův nečekaný nápad

Můj manžel Olda je elektrikář tělem i duší. Když zrovna nespravuje něco pro klienty, kutí v naší domácí dílně. Překvapil mě, když mi jednoho dne navrhl, ať si jedu sama odpočinout k moři. Olda nikdy neuměl mluvit o citech, ale vždycky se snažil být praktický a něco dělat.

Namítala jsem, že jsme přece museli prodat chatu, abychom Elišce pomohli do začátku, a nemáme moc peněz. Olda ale trval na svém. „V Bulharsku je teď krásně a ceny jsou tam nižší než u nás,“ přesvědčoval mě.

Nejdřív mi to přišlo divné, ale nakonec jsem souhlasila. Týden u moře by mi mohl pomoct přijít na jiné myšlenky.

Olga (48): S manželem máme každý svůj život. Přesto od něj z jednoho důvodu nemohu odejít

Setkání u moře

V hotelu na kraji Varny jsem měla pokoj s výhledem na moře, přesně jak jsem to měla ráda. Hned první den mě oslovil starší muž, který do Bulharska jezdil každý rok. Představil se jako Karel a vyprávěl mi, že sem dříve jezdíval se svou ženou, která před pěti lety zemřela. Jezdí sem, protože má pocit, jako by tu byla stále s ním.

Nabídl mi, že mě provede městem, a já se v jeho společnosti cítila tak uvolněně, že ten večer jsem se do telefonátu s Oldou musela téměř nutit.

Další dny jsme trávili společně na pláži nebo na procházkách, a já byla překvapená, jak snadno se cizímu člověku otevírám. Postupně jsme se dostali i k mnohem osobnějším tématům.

Den před mým odjezdem mě vzal do romantické restaurace a tam mě políbil. „Kdybys jen nebyla vdaná...“ povzdechl si a vtiskl mi do ruky svou vizitku s tím, že nemusím zůstávat ve vztahu, ve kterém nejsem šťastná.

Adéla (40): Chci náš vztah zachránit a věřím, že by nám pomohla terapie. Manžela tam ale za nic nedostanu

Jiný druh lásky

Celou cestu do Čech jsem bojovala s myšlenkami na Karla a na to, zda má pravdu. Možná je náš dům bez dcery skutečně jen prázdným místem, kde vedle sebe žijeme spíš ze zvyku.

V hlavě jsem si už připravovala, jak mu vyčtu jeho nezájem, a přiznám, že mi cesta do Bulharska otevřela oči. Byla jsem přesvědčená, že ho najdu skloněného nad nějakým rozbitým přístrojem v dílně a on si mé nepřítomnosti v podstatě ani nevšiml.

Doma mě ale čekalo překvapení v podobě prostřeného stolu a mísy těstovin s rajskou omáčkou. „Jsem rád, že jsi doma,“ řekl Olda tiše, když mě uviděl, a v jeho hlase byla znát obrovská úleva.

V tu chvíli mi došlo, že existují různé způsoby, jak projevovat lásku. Olda možná není mistr slova a citových výlevů, ale miluje mě po svém. Až doma mi došlo, že právě on jako první poznal, že potřebuji změnu prostředí. Vizitku od Karla jsem bez váhání vyhodila do koše.

Aneta (38): Z našeho vztahu vymizela láska, drží nás spolu jen děti. Přemýšlím, jestli není lepší odejít

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].