
Antonín dlouho neplnil potřeby svojí ženy a ta si pak počkala na první příležitost, kdy mu to dá najevo i s publikem. Jakmile přišel na návštěvu jeho kamarád, požádala ho o „chlapskou práci“.
Možná jsem ženě dokola sliboval, ale neplnil všechno, o co mě žádala. Chtěl jsem to časem udělat, nemusela mě ponížit před kamarádem. Ten si musel vyslechnout, jak to máme doma nastavené.
Moje žena ví, co chce
Marie doma stále něco předělává a kolikrát už ani nevím, kde je ložnice. Je schopná přemístit věci z pokoje do pokoje nebo během víkendu vymalovat kuchyň na zeleno. Z toho vyplývá, že se občas kvůli něčemu dohadujeme. Nemůžu například něco najít anebo nemám náladu jí v těch vylepšováních pomáhat.
„Dělám to, aby byla nějaká změna a aby se nám tu líbilo. Vždycky jde něco zařídit víc pěkně anebo prakticky,“ vysvětlovala mi, když mi přemístila veškeré věci na kolo až do sklepa. Co jí na to má člověk říct? Nezeptá se a stejně si udělá, co chce.
Jenže jsou věci, které sama nezvládne, neunese či nepřivrtá, a pak nastane velké přemlouvání. Pak nespočet připomínání a nakonec už jen hádky. Na mě často zafunguje, když na to jde Marie po dobrém, a když potřebuje něco přivrtat nebo přestěhovat, je na mě milá. Občas se jí to povede a přijde s prosíkem v ložnici, kde jsem schopen kývnout na kdeco.
Kamarád svědkem naší krize
Uznávám, odsouvám manželské povinnosti a tím myslím hlavně práci v domácnosti. Dvacetikilové pytle s pískem ležely v chodbě rok, dlaždičky jsem nebyl ochoten opravit měsíce. Čelo k posteli stálo opřené u zdi v ložnici rok a půl. Mám hodně práce a povinností a maličkosti odsouvám.
Pak k nám přišel na návštěvu po letech můj dobrý kamarád ze školy a současné práce. Marie ho také zná léta, hezky jsme si popovídali a ona pak najednou přišla s vrtačkou a kufrem na nářadí. „Oto, ty jsi takový šikula a já tu mám pár věcí. Bude to hned, dostaneš pak prvotřídní guláš.“
Ota se podíval na mě a já na manželku. Dotklo se mě to. Vypadal jsem v tu ránu jako neschopný chlap. Začali jsme se hádat a kamarád, aby to nemusel poslouchat, pustil se raději do práce. Přivrtal čelo postele, spravil spáry a ještě nelenil a vylezl na žebřík, aby vyměnil žárovky na terase. Odcházel s úsměvem a guláš už ani nechtěl. Nedivím se mu.
Zesměšnila mě
Manželka ze mě udělala budižkničemu. Snesl bych snad cokoliv, i kdyby s ním třeba flirtovala. Vůbec se mi neomluvila a Ota historku poslal dál k dobru v práci. Všichni si ze mně utahují. Když jsme byli u švagrové na svatomartinské huse, chválil jsem její jídlo do nebes.
Věděl jsem, že to Marii naštve a třeba pochopí, jak mi je. „Takhle dobrou husu jsem jaktěživ nejedl. Musíš dát Marii recept,“ rýpnul jsem si. Jenže švagrová se na mě jen usmála. „To nezkoušej, peču ji podle ségry. A když už jsi tady, mohl bys mi pomoct přestěhovat pračku. Pepa má špatný záda a ty přece jsi zručnej šikula.“ Nezbylo mi než přiložit ruku k dílu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




