Facebook
Instagram
Bára potkala na vysoké škole muže, který sice vnímal svět úplně jinak než ona, ale rozhodla se to s ním zkusit. Časem však zjistila, že vztah s protikladem není na celý život.
Nemohla jsem odtrhnout oči od prstenu. Byl nádherný. Ale ještě krásnější byla vzpomínka, která s ním byla spojená. Tvář mého vyvoleného rozzářená úsměvem a ta jednoduchá otázka, která přináší tolik štěstí: „Vezmeš si mě?“
Mluvili jsme o všem
Ondřeje (24) jsem potkala před třemi lety, když jsem začala studovat na univerzitě. Byl v mém ročníku a od začátku mi připadal velmi zajímavý. Spolu s několika dalšími studenty jsme šli na pivo do místního baru, abychom se seznámili. Hodiny ubíhaly, lidé postupně odcházeli, až jsme nakonec zůstali jen já a Ondřej.
Nejvíc jsme diskutovali o politice a našem pohledu na svět. Pokud jde o názory, stáli jsme na opačných stranách. On hrdě mluvil o svém zapojení v levicové mládežnické organizaci a nazýval se socialistou. Já se naopak identifikovala jako katolička, věřila jsem v sílu tradice a rodiny a otevřeně podporovala pravici. Byli jsme odlišní ve všech směrech, ale zdálo se, že nás naše rozdíly přitahují. Možná jsme byli zvědaví na ty rozdíly, chtěli je zkoumat, pochopit a snad i trochu... zmírnit.
První rok studia mezi námi nic nebylo. Setkávali jsme se jako přátelé, obvykle ve společnosti dalších studentů. Teprve v druhém roce se něco změnilo... Začala mezi námi zvláštní hra, pošťuchování, jako bychom se styděli sami před sebou, že jde o flirt.
"Jak se má tvůj otec, pan ředitel?" škádlil mě často.
Já se smála a říkala mu, že je "rudý bolševický nok".
Chtěl se se mnou vyspat
Postupně jsme se sbližovali. Ondřej otvíral témata, která byla pro mě tabu. Zdálo se, že nepřemýšlí o ničem jiném než o... no, víte. Jednou to dokonce řekl: "Chtěl bych s tebou jít do postele. Mohlo by to být zajímavé..."
Pravda, líbil se mi hodně, takže mě to i těšilo, ale... Nebylo to úplně tak, jak jsem si to představovala. Pro mě muselo všechno probíhat v určitém pořadí. Nejdřív flirtování, pak líbání, něžná slova, později hlubší poznávání, mazlení a teprve nakonec sex. Samozřejmě, nejlépe až po svatbě. A postel jen pro samotný akt, bez jakékoliv předehry? To rozhodně ne!
"Tvůj život musí být strašně nudný..." uzavřel to Ondřej.
Nakonec se mu podařilo mě políbit. Představovala jsem si v tu chvíli něco? Očekávala jsem něco? Nejsem si jistá. Prostě se to stalo. Každopádně navrhl, že bychom mohli mít... „nezávazný vztah“. Přesně tak to řekl. Nechápala jsem, co přesně tím myslí, protože pro mě vztah byl prostě vztah. Jak může být nezávazný nebo závazný? To není oblečení...
Zjistila jsem, co je nezávazný vztah
Pro mě bylo jasné, že když jsme se dohodli na vztahu, každý z nás získal určitá práva a povinnosti. Například jsme si volali častěji než dřív, domlouvali jsme se, kdykoliv jsme měli možnost, a pokud jsme setkávali s jinými lidmi, vždy jsme se ptali, jestli se náš partner chce připojit. Kromě toho jsme si navzájem říkali, kde jsme a co děláme. Ale rychle se ukázalo, že Ondřej to tak úplně nechápe.
Uvědomila jsem si, že pro něj jsem jen hračka. Když mi znovu nezvedl telefon a pak nechápal, proč jsem naštvaná, zjistila jsem, co odlišuje nezávazný vztah od normálního. Člověk myslí jen na sebe, má práva, ale žádné povinnosti.
Jak to řekl Ondřej, "můj mozek byl uvězněn v těsném světě konvencí" a "nedovolila jsem si ani pomyslet, že by život mohl být jiný." To je pravda. Neplánovala jsem to změnit. A Ondřejův svobodný duch mě začal iritovat.
Všechno se změnilo na Valentýna
Hranice byla překročena před dvěma lety, zrovna na Valentýna. Doufala jsem, že ten den strávíme spolu.
"Nechystám se účastnit tohohle cirkusu," smál se Ondřej. "Valentýn je produkt amerického imperialismu!"
Nezáleželo mi na žádném imperialismu. Chtěla jsem jen strávit příjemný den s někým, na kom mi záleželo. Nežádala jsem mnoho. Nakonec jsme se dohodli, že půjdeme na večírek, který ten den pořádala naše spolužačka.
Myslela jsem, že to možná není tak špatné. V den večírku mi Ondřej poslal zprávu: "Včera jsem to přehnal, teď to dospávám. Uvidíme se u Míši."
Trpělivě jsem na něj čekala, až ke mně přišla Míša a řekla: "Ondřej nepřijde. Volal mi a řekl, že to s alkoholem přehnal a celý večer bude trávit nad záchodovou mísou."
Škoda, že nezavolal mně. Musím přiznat, bylo to dost překvapivé srovnání mých romantických snů s realitou. Rozhodla jsem se bavit. Tehdy jsem potkala Kryštofa (24). Povídali jsme si celé hodiny a měla jsem pocit, jako bychom se znali dlouho. Začala jsem něco říkat a on... dokončil moje věty, jako by věděl, co mám na mysli.
Ukázalo se, že máme stejné oblíbené filmy, posloucháme podobnou hudbu a máme podobné názory na spoustu témat. Bylo až zvláštní konečně mluvit s chlapem, který nejen rozumí, ale dokonce podporuje můj postoj, místo aby ho neustále kritizoval.
O rok později na Valentýna mě Kryštof požádal o ruku. Zjevně ignoroval hrozbu amerického imperialismu. Nezáleželo mu ani na tom, že je neoriginální a "nudný," když se rozhodl mě požádat v restauraci, za zvuku houslí a na kolenou. Děkuji Bohu, že se Ondřej tehdy na večírku neukázal. Jinak bych se nesetkala se svým budoucím manželem...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
