
Bára si s Jirkou užívala rok skvělého vztahu. Jenže přišla krize. Jirka přišel o práci a místo snahy znovu se postavit na nohy, začal lenošit. A také se nudit. Bára nečekaně zjistila, že začal dokonce flirtovat s cizí ženou. A i když tvrdí, že to nic neznamená, ona si není jistá, jestli mu ještě může věřit.
Když jsme se s Jirkou poznali, hned mě uhranul a od začátku to byla jízda. Ambiciózní, vtipný, zodpovědný muž, který mi imponoval. Líbilo se mi, že ví, co chce, a maká na tom. Po půl roce jsme spolu začali bydlet a všechno fungovalo. Tedy až do chvíle, kdy přišel o práci.
Z workoholika se stal flákač
Prý reorganizace, šetření, klasika. Úplně se z toho zhroutil. Nechápal, jak je možné, že o vše ze dne na den přišel. Jeho sebevědomí i ego dostaly pořádnou ránu.
„Hned si začnu něco hledat, neboj,“ sliboval mi po několika dnech, když se z nejhoršího šoku vzpamatoval. Jenže dny a týdny plynuly. A zatímco já chodila do práce a tahala celý chod domácnosti, Jirka se z workoholika proměnil v povaleče v teplákách, co si stěžuje, že není správná doba. A tvrdí, že se svými zkušenostmi nebude dělat něco podřadného. To raději prý bude na podpoře.
Když jsem zjistila, že flirtuje jinde, udělalo se mi zle
Začalo mě to pořádně štvát. Nejdřív jsem se snažila mít pochopení, ale brzy mi došlo, že se nijak nepřetrhne. Tvrdil, že každý den někam něco posílá, ale že se mu nikdo neozývá. Takže nechodil ani pořádně na pohovory. Naivně jsem doufala, že využije ten čas aspoň k něčemu smysluplnému. Třeba, že konečně vyklidí svou skříň nebo spraví nějaké věci v bytě, které mi už dlouho slibuje. Jenže nic takového se nedělo. Navíc jsem se vracela z práce do neuklizeného bytu. A v duchu pěnila vzteky.
Jednoho dne jsem to nevydržela a zeptala se ho, zda můžu vidět jeho životopis. Že se na něj podívám. Třeba tam má nějaké zásadní chyby, které můžou personalisty odradit. Moc nadšeně se na to netvářil, ale nakonec mi otevřel notebook s životopisem a vzorem průvodního dopisu, který posílá na vybrané inzeráty. Chvíli jsem se tím zabývala, když na mě vyskočila zpráva z jednoho chatu. Byla jsem zvědavá a rozklikla to.
A tam zprávy typu: „Krásná fotka, kočko, taky bych tě jednou rád poznal.“ Zírala jsem na to a bušilo mi srdce. Nemohla jsem tomu uvěřit. Můj Jirka, co se doma válí a fňuká, si ve volném čase rozjíždí internetový flirt? A já blbka ještě kolem něj skáču? Měla jsem sto chutí praštit počítačem o zem...
Prý je to jen sranda, ale mě to bolí
Když přišel z koupelny, konfrontovala jsem ho. „Tohle má být co?“ ukázala jsem mu otevřenou stránku na jeho počítači. Nejprve se lekl, ale pak se rozčiloval, co mu lezu do soukromí. Nakonec mě svými slovy ještě dorazil: „To není nic vážného! Jen si píšu, abych se nenudil. Vždyť víš, jak mě to žere. Potřebuji aspoň nějakou zábavu.“
„Tak zábavu si hledej někde jinde. A práci taky,“ odsekla jsem a odešla do ložnice.
Od té chvíle je mezi námi pořádné dusno. Podle něj tohle nevinné psaní není žádná nevěra. Jen únik z reality. Ale já to vidím jinak. Dost mě zklamal. A nevím, jestli ho ještě vůbec miluji. Ztrácím v něj důvěru. A kvůli tomu, jak se chová a má k celému problému přístup, si ho najednou nedokážu vážit. A nechce se mi čekat, až mi jednou oznámí, že to nakonec nebylo jen nevinné psaní, ale vzniklo z toho něco víc...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].