Vítejte ve dvoupatrovém bytě Jana Ondera: Ukázal nám dvě šatny plné pokladů i drahou betonovou stěrku

Tanečník Jan Onder pozval magazín Lifee.cz a pořad Vítejte na prohlídku atypického bytu, o kterém prohlásil: „Je pravda, že o mezonetovém bytě jsem vždycky snil, ale o koupi tohoto zasáhla náhoda – chtěl jsem především, abych byl blízko televize na Kavčích Horách,“ prozrazuje, ale hned dodává, že trošku naletěl, protože si ho prohlížel večer a netušil, jaký je za okny během dne hlučný provoz. Ale každopádně ho má rád.

Mohlo by Vás zajímat:

Vítejte na návštěvě u Jakuba Smolíka: Dům přestavěl vlastníma rukama a z pergoly vybudoval luxusní obývák

Architektka do bytu Jana Ondera teprve přijde

Je to tady moc hezké, ale přemýšlím nad tím běháním po schodech do prvního patra. Nevadí ti to?
Zatím mi to nevadí. Když tady dole skládám věci z pračky a ze sušičky a běhám s nimi nahoru na třikrát, na čtyřikrát, tak si říkám, že je to trochu nepraktický. Ale zatím je to dobrý. Mám kus šatny nahoře a kus dole, to je taky nepraktický, ale aspoň je člověk pořád v pohybu.

Fascinuje mě tady šedivá zeď, řekni mi, co je to za materiál?
Když jsem tenhle byt kupoval, tak první, co jsem si tady nechal udělat, byla betonová stěrka. Prostě přijde člověk, který to tak jako nahodí a nějak to udělá, že to vypadá jako beton. Věř nebo ne, bylo to tenkrát docela hodně drahý. A pak jsem sem vzal rodiče, můj taťka přišel a říká: „Je to dobrý, jako... super. Akorát bych si to nechal předělat. Člověče, to je nějaký divný. To je nějaká chyba. To vypadá hrůzostrašně.“ On si myslel, že to je nedodělané!

To, jak to tady vypadá, je tvoje práce, nebo sis vzal nějakého architekta?
Je to všechno moje práce. Je to teda celý takový trochu nedodělaný, řekl bych. Ale je pravda, že mám výbornou kamarádku – architektku – která dělá fakt takový hogo fogo byty v Londýně. A tu jsem sem asi před měsícem, dvěma vzal a poprosil jsem ji, aby mi s tím pomohla. Tak jsme se domluvili, že to dáme nějak dohromady.

Mohlo by Vás zajímat:

Vítejte u Kláry Vytiskové: Navštívili jsme kouzelný mlýn, ve kterém se skrývají staré rodinné poklady

V šatně Jana Ondera: Honza miluje smokingy

Pánská šatna, to tady ještě nebylo!
No, ona to dlouhý léta byla i dámská šatna, ale to… to necháme být. Nicméně se mi tady uvolnilo hodně místa a jedna moje kamarádka prohlásila: „Hej, kámo, tohle je hrozný, já ti s tím pomůžu a udělám ti v tom pořádek.“ A opravdu, někdy v říjnu přišla, spoustu věcí mi vyházela a spoustu věcí mi tak hezky uložila. Řekla: „Tady budeš mít tohle, tady budeš mít tamto.“ A já se to poctivě snažím dodržovat.

Co nejraději nosíš?
Košile, na tanečních kurzech je používám pořád. Některé jsou strečové – to je úplná bomba, krásně se přizpůsobí, a to mě hrozně baví. Některé košile jsou na mě moc strakatý, ale fakt je, že takových mám hodně, dřív jsem strakaté věci nosil. Teď vyndáváš košili, která samozřejmě není vyžehlená, ale tu mám rád. Je příjemná, hezká – ale není vyžehlená. Jednou za 14 dní ke mně chodí taková bezvadná paní, která mi občas nějakou tu košili vyžehlí.

A co smokingy?
Samozřejmě nosím. Trpím na ně, cítím se v nich blaženě, i když bys mohla namítnout, že jsou všechny stejné. Jen tak mimochodem v nich moderuju plesy. Nejprve to bylo takhle: „Přijď zatancovat na ples, předvedeš nám nějaké taneční ukázky.“ No a pak se postupem času prostě stalo, že mi řekli: „A nechceš to rovnou i moderovat, když umíš mluvit?“ Jinak řečeno: Když jsi takovej ukecanej?

Mohlo by Vás zajímat:

Vítejte na návštěvě u zpěvačky Elis Mraz: V malém obýváku často stěhuje nábytek, velikost šatny vás šokuje

Utajený sběratel Jan Onder

Všimla jsem se, že máš pěknou sbírku manžetových knoflíčků! To už se dneska moc nevidí!
Třeba tyhle jsem si koupil na Madeiře, na blešáku. Zajímavý, viď? A tyhle mi někdo dal, protože ví, že je mám rád. Jsou hodně retro, hodně starodávný. Pak tady mám třeba včelky – ty jsem si koupil zase v Itálii na blešáku. A od Swarovského takovýhle krásný… akorát mám jen jednu. Nevím, kam se poděla ta druhá. Tak se mi občas stane, že si do každý manžety dám jinou.

A také sbíráš hodinky?
No sbírkou bych tu krabičku nenazval. Nejsou všechny, ještě mám někde v bytě nějaký, ale nevím kde. Úplně nejvíc jsem jeden čas ujížděl na starých Primkách. Taky jsem dostal takový ty klasický digitálky. Ale úplně nejvíc, a fakt nejvíc, miluju tyhle, co mám na ruce. protože jsem trochu tanečník a trochu kolotočář a cirkusák, tak úplně nejradši mám asi tyhle zlatý.

A které jsou nejdražší?
To nevím, opravdu nejsem žádnej šílenec na hodinky. Tyhlety jsou asi nejdražší, ale bavíme se o… já nevím… O třiceti tisících? To nic není, jsou lidi, kteří mají hodinky za milion.

Mohlo by Vás zajímat:

Vítejte na návštěvě u Chantal Poullain: Byt provoněný Francií nemá žádné zavřené skříně, zato skrývá spoustu pokladů

Překvapení pro Danu Batulkovou: Proboha, vždyť je to dítě!

Honzo, támhle vidím plakát Kostky jsou vrženy. Co to znamená?
To je divadelní představení ve Studiu Ypsilon, kde působím jako stálý host. Původně to začalo tak, že mě pan Šmíd, ředitel a zakladatel Ypsilonky, který už bohužel není mezi námi, oslovil na choreografii do představení Varieté Freda Astaira. To mě samozřejmě hrozně potěšilo. A pak najednou povídá: „Nechtěl byste v tom rovnou i toho Freda hrát?“ A já jsem si říkal – ty jo, asi jo. To je přece výzva! A pak ještě pořád hraju v představení Silvestr s Jaroslavem Ježkem a ve hře Kostky jsou vrženy – o písničkách Jaroslava Ježka, Voskovce a Wericha.

Koukám, že sis tady v bytě udělal takové malé taneční studio!
Jak jsem tak během covidu seděl doma a říkal si, co budu dělat, tak mě napadlo, že tady v tom prostoru se dá docela dobře učit. Takže sem chodili moji studenti na takové ilegální, soukromé taneční lekce. Zjistil jsem, že gauč se dá krásně zasunout a že je tady docela dost místa.

Ty jsi původně dělal sportovní tanec, ne? A pak ses vrhnul na StarDance.
Jasně, měl jsem nejvyšší mezinárodní třídu M v latinskoamerických tancích a normálně jsme jezdili po Evropě a tančili mistrovství republiky a podobně. To bylo docela náročné, ale fajn. Mám na to krásné vzpomínky. Pak přišel Stardance. Vzpomínám si na první setkání s Danou Batulkovou. Natáčela to televize, já jsem stál, a oni mi řekli: „Za chvilku ti zaklepe na rameno někdo, s kým strávíš... půl roku života.“ Otočil jsem se, za mnou stála Dana Batulková, a ještě než jsem stačil říct „Dobrý den“, tak na celý sál zařvala: „Proboha, vždyť je to dítě!“ Takže takhle odstartovala ta naše slavná éra.

Co dalšího ještě ve videoreportáži s tanečníkem Honzou Onderem uvidíte a uslyšíte:

• Od které malířky má v bytě obrazy
• Kdo mu ušil jeden z jeho smokingů
• Jaký má vztah k botám
• S kým ještě tančil ve Stardance
• Kolik mu bylo let, když ve Stardance tančil poprvé

Na fotografie z návštěvy v mezonetovém bytě Honzy Ondera se podívejte v naší galerii.

Galerie Vítejte ve dvoupatrovém bytě Jana Ondera: Ukázal nám dvě šatny plné pokladů i drahou betonovou stěrku

+ 50 fotek + 51 fotek