Facebook
Instagram
Paní Barbora přemýšlela nad tím, co osud nachystal její neteři. Je moc hezká a nikdy neměla o nápadníky nouzi. Jenže žádný z nich ji nezaujal natolik, aby se vdala. Barbora měla obavy, jestli z ní nebude stará panna.
Moje neteř Karolína (34) má jemnou pleť, zelené oči a dlouhé nohy. V naší rodině plné osamělých tetiček a shrbených vdov vynikala svým půvabem a štíhlou postavou. Sledovala jsem, jak roste, a přemýšlela, co z ní bude. Vždy měla kolem sebe chlapce, ale všechny je odmítala. Žádný ji nedokázal dostatečně zaujmout.
Žádný muž jí nevyhovoval
Na každé svatbě, křtinách nebo pohřbech se Karolína objevovala s přítelem, ale pokaždé to byl někdo jiný. Před pěti lety jsem ji odtáhla stranou, protože mi to nedalo. Byla jsem už trochu podroušená
„Karolíno, miluješ nějakého chlapa?“ zeptala jsem se.
„Ne, teto, zatím jsem takového nepotkala...“ odpověděla s lehkým pokrčením ramen.
Její matka, tedy moje sestra, se mi později přiznala, že si o dceru dělá starosti.
„Nemůžu se na to dívat. Jednou z ní bude stará panna,“ říkala. „Je tak krásná, inteligentní, má dobré srdce, a přesto nemůže najít toho pravého muže. Už překročila třicítku a biologické hodiny jí tikají stále hlasitěji. Kdy se konečně stane matkou?“ povzdechla si.
Mrzelo by mě, kdyby se z ní opravdu stala stará panna, ale je to její život...
Byla jsem v šoku
O něco později jsem potkala Karolínu na procházce v parku. Překvapilo mě, že je s malým chlapcem, možná tříletým. Měla na sobě bundu a džíny a vítr jí cuchal vlasy. Vypadala jinak než na rodinných setkáních.
„To je Stáňa,“ řekla, když si všimla mého překvapení. „Vyrazili jsme na procházku a jdeme krmit kačeny.“
„Pomáháš kamarádce?“ zeptala jsem se.
„Ne... kamarádovi,“ zasmála se. „Martin nemohl vzít Stáňu na procházku, tak jsem se s radostí nabídla já...“
„Ale vždycky jsi říkala, že nesnášíš procházky,“ upozornila jsem ji. „Co si pamatuju, byla to pro tebe nejnudnější činnost na světě. Nějak tě nepoznávám!“
„Taky se moc nepoznávám,“ odpověděla s úsměvem.
To se odehrálo loni v červnu. Karolínu jsem pak dlouho neviděla. Před pár měsíci mi ale zavolala její máma.
„Neuvěříš, co se stalo,“ pomalu až křičela do telefonu.
„Co se stalo? Je někdo nemocný?“ zeptala jsem se znepokojeně.
„Ne, vůbec ne! Jde o Karolínu. Je těhotná!“
„Co to říkáš?“ zeptala jsem se překvapeně. „To je přece dobrá zpráva, ne?“
„Trochu si o ni dělám starosti,“ přiznala. „Zamilovala se do lékaře, jehož žena zemřela na rakovinu před dvěma lety. Zanechala po sobě syna, o kterého se Karolína stará. Říká, že všechno dobře dopadne, ale já v noci stejně nemůžu spát...“
Utěšovala jsem ji a slíbila, že si s Karolínou promluvím.
Už měla dost prázdnoty ve svém životě
Pár dní jsem přemýšlela nad tím, jak to s Karolínou proberu. Měla jsem radost, ale její máma mě stejně trochu nakazila svou nervozitou. No a tak jsem jí o tom všem řekla.
„Vím, že se máma trápí, ale jsem přesvědčená, že všechno dobře dopadne,“ klidně odpověděla Karolína. „Posledních pár let jsem cítila prázdno. Měla jsem dobrou práci, vydělávala jsem dobře, ale můj společenský život neexistoval. Kamarádky se vdaly, rodily děti a já zůstala sama. Muži, se kterými jsem se scházela, byli problematičtí. Buď pili, nebo brali drogy. Raději jsem byla sama...“ svěřila se mi.
Jednoho dne do její agentury přišel Martin (38). Mluvili spolu dvakrát a krátce, ale oba cítili, že se mezi nimi něco stalo. Později se jí ozval, protože si potřeboval s někým promluvit. Cítil, že ona ho vyslechne. A pak poznala Stáňu...
„Vždycky jsi byla tak opatrná, a teď najednou těhotenství?“ upozornila jsem ji.
„Nestalo se to přece hned...“ odpověděla Karolína vesele. „Jistě, měla jsem obavy, co řeknou Martinovi rodiče, kteří mu pomáhají s péčí o Stáňu. Ale překvapili mě. Podle nich si zaslouží štěstí. Také si přejí, abychom my dva byli spolu šťastní. Brzy se budeme brát...“
I já si přála, aby byla Karolína šťastná. A pokud to bude s mužem, který má dítě, tak ať.
Nedávno jsem ji potkala v parku. Tlačila kočárek s rozkošnou holčičkou a vedle ní kráčel pyšný Stáňa.
„Ahoj, teto!“ přivítala mě Karolína s úsměvem. „Pamatuješ si, jak jsem říkala, že procházky jsou nudné? Teď si je užívám… se svými milovanými dětmi...“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
