Blanka (29): Můj přítel se skvěle stará o psa. Jsem přesvědčená, že jednou bude spolehlivý manžel a otec

Už jsem začínala ztrácet naději, že potkám kvalitního muže, se kterým bych toužila založit rodinu. Od střední školy jsem totiž potkávala jednoho blbce za druhým.

Ladislav (54): Koupil jsem manželce psa, protože se sama doma bála. Je to ale neskutečný strašpytel

Muži k založení rodiny jsou přebraní

Věnovala jsem se studiu a když jsem dokončila vysokou školu, zjistila jsem, že jsem nejen bez stálého partnera, ale skupina kvalitních mužů je téměř rovna nule. Od střední školy jsem měla pár vztahů, ale nestály za moc. Když mi bylo lehce po dvacítce, bylo mi to jedno. Své známosti jsem brala s nadhledem a říkala jsem si, že každá zkušenost se mi bude v životě hodit.

Jenže zkušeností přibývalo, třicítka se kvapem blíží a já jsem byla stále bez partnera. Přišlo mi to jako hledání jehly v kupce sena. Zkusila jsem i seznamku, ale to byla úplná tragédie. Horší než doporučení muži od kamarádů. Ale štěstí při mně stálo a na výletě v Českém ráji jsem poznala Jakuba.

Karin (32): Kolegyně mě pozvala k sobě domů na návštěvu. Tohle už nikdy nechci zažít

Nový přítel je snad dokonalý

S Jakubem jsme půl roku a zatím to vypadá bezvadně. Jakub je taky vysokoškolák. Chytrý, přemýšlivý a umí naslouchat. Tři měsíce jsme se scházeli v kavárnách, restauracích nebo cukrárnách. Hodně jsme si povídali a objevili stejný smysl pro humor, životní směr i vize. Od té doby spolu trávíme víkendy a já objevila další Jakubova pozitiva.

Moc se mi líbí, jak se Jakub stará o svého čtyřnohého kamaráda. Jakub bydlí v pronajaté garsonce se svou šestiletou fenkou. Je to pouliční směska, ale ze všech ras má to nejlepší. Bystrá, chytrá a hlavně poslušná. Jakub ji má vycvičenou a navíc ji krásně začlenil do svého života. A to se miíbí nejvíc.

Jana (48): Po tátově smrti jsem se ujala jeho psa. Nejspíš mě to bude stát manželství

Pes jako součást života se vším všudy

Když jsme jeli na celodenní výlet na kole, byla jsem zvědavá, jak to Jakub udělá se psem. Překvapil. Fenka po dobu jízdy na kole měla své místo v batohu na Jakubových zádech. Pohodlně si seděla a dívala se po krajině. Na očích měla speciální brýle a malou helmu na hlavě. Byla roztomilá. A Jakub taky. „Hop do batohu,“ přikázal. Upevnil fenku k batohu, dal jí pusu, nasadil brýle, helmu a jelo se.

Když tak sleduji svého přítele, jak má vše vymakané ve vztahu ke svému psovi, jsem přesvědčená, že jednou bude spolehlivý manžel a otec. A já pevně věřím, že tam směřuje náš vztah. Zatím jsme neobjevili nic, co by nás rozdělovalo. Spíš naopak. Lehce toto téma naťukáváme. Jsem šťastná jako blecha.

Další příběhy ze života →

Lucie (31): To, co jsem viděla u kolegyně, mě utvrdilo v mém přesvědčení. Dětem psa nikdy nekoupím