Facebook
Instagram
Nebýt jediného bodu, mohla Jiřina Šejbalová porazit i takovou hereckou hvězdu, jakou je bezesporu Sophia Loren. Z filmových pláten i televizních obrazovek ji známe především jako vzrušující svůdkyni a později představitelku stárnoucích, různě pokřivených žen. Ostatně role s nepříliš dokonalým charakterem jí šly snad ze všeho nejlépe.
Jiřina Šejbalová (17. září 1905 – 23. srpna 1981) byla jednou z největších osobností nejen meziválečné herecké školy. Byla femme fatale Národního divadla, držitelka Bienalle z Benátek za Vlčí jámu i protivnou tetičkou z Takové normální rodinky. Její úplně první honorář však byl zcela jiný. V osmi letech prý získala kytičku fialek a sněženek od jedné staré paní, když nádherně zazpívala v kostele...
Ve filmu zrála jako víno
Ještě než začala hrát před kamerou, vystupovala v divadlech. Marie Pujmanová napsala o jejím působení v divadle Dada: "Slečna Šejbalová, jedno z nejpřitažlivějších děvčat v Praze, krásně rostlá a výtečně inervovaná zpěvačka s mordičkou rozené subrety, má, co u nás nemá mnoho jevištních zjevů – umění zacházet s publikem a vedle sladkosti i osobní sůl."
Prvním filmem Jiřiny Šejbalové byl podprůměrný film Hanka a Jindra. Pak přišly další a další role. Režiséři a producenti viděli potenciál v jejím vzrušujícím hlase a chtěli z ní udělat herečku typu vamp – krásnou potvoru.
V rolích s pochybným charakterem se tak objevila v Záhadě modrého pokoje, Rozvodu paní Evy, Kvočně či Maskované milence. Královnu českých filmových záletnic si pak zahrála v roli Žofky Tříškové v Cechu panen kutnohorských – v jednom z nejlepších snímků českého protektorátního filmu Otakara Vávry.
Jiřině Šejbalové se poté pro její půvab, originalitu a erotizující hlas přezdívalo Marlene podle německé herečky Marlene Dietrich.
Vrchol kariéry v Benátkách
Svého vrcholu před kamerou dosáhla Jiřina Šejbalová po válce, kdy začala hrát stárnoucí ženy (Stříbrný vítr, Romeo, Julie a tma, Srpnová neděle). Vykreslovala je do detailů, upřímně a někdy až příliš ostře, aby jejich vrtochy a pokřivené duše dostatečně vynikly. Jiřina tyto protivné a malicherné ženské dokázala ztvárnit tak autenticky, že ji s těmito charakterovými vlastnostmi spojovalo publikum i mimo plátno.
Obrovského celosvětového uznání se jí dostalo za ztvárnění Kláry Rýdlové ve filmu Jiřího Weisse Vlčí jáma, který patří mezi nejlepší filmy české kinematografie vůbec. Role zlé a citově prázdné postarší manželky mladého starosty, který se zamiluje do své schovanky Jany (Jana Brejchová), vynesla Šejbalové zvláštní medaili Biennale za herecký výkon od ředitele festivalu v Benátkách.
Mimochodem, když se Janě Brejchové nedařila jedna scéna, Jiřina se zeptala, zda jí to může ukázat. Štáb oněměl, když se během okamžiku dvaapadesátiletá Šejbalová proměnila v sedmnáctiletou naivní dívenku. Podle tohoto dokonalého vzoru to pak už Brejchová zahrála bravurně.
Cenu jí vyfoukla Sophia Loren
Očekávalo se, že na festivalu získá Jiřina díky Kláře nejvyšší herecké ocenění. Ale o jediný hlas ji tehdy porazila Sophia Loren s filmem Červená orchidej. Ředitel festivalu byl zarmoucen, že Šejbalová hlavní cenu nevyhrála, a předal jí alespoň zvláštní osobní cenu.
Od konce padesátých let si též zahrála ve stále oblíbených televizních seriálech – Sňatky z rozumu, Jana Eyrová či Taková normální rodinka, kde nezapomenutelně předvedla rýpavou a věčně nespokojenou tetičku Otýlii Krásnou. Poslední filmovou rolí Jiřiny Šejbalové byla Marie Hahnová ve filmu Sólo pro starou dámu, v němž se symbolicky loučí se svou generací.
Soudružko, přenechej místo mladým
Jiřina Šejbalová si již z divadla Dada přinesla svůj osobitý přístup k divadelnímu projevu – toužila po radostném, neiluzivním a svobodném herectví. To se čím dál více rozcházelo s nastupující normalizační politikou. V roce 1970 ji vedení Národního divadla poslalo do důchodu s tím, aby už přenechala své místo mladým.
Byla z toho nešťastná a téměř rok se bránila podepsání. Nakonec odejít musela. Když nemohla hrát v Národním divadle, nebála se stále točit před kamerou a nový prostor si našla v rozhlase. Tady jako průkopnice "one man show" měla svůj vlastní pořad, v němž vzpomínala na své mládí a kolegy. Svůj půvab a noblesu si jistě udržela do posledních okamžiků i díky učení. Od roku 1967 učila na AMU jevištní řeč a hereckou výchovu.
Těžký konec života
V posledních měsících jejího života se o ni hodně starala kamarádka a její televizní neteř z Takové normální rodinky Dana Medřická. Ke konci života ji trápilo revma, prodělala řadu operací a nakonec v pětasedmdesáti letech podlehla rakovině.
NA ZAJÍMAVOSTI O JIŘINĚ ŠEJBALOVÉ SE PODÍVEJTE DO GALERIE:
Zdroje:
Kniha Jiřina Šejbalová (J. Träger)
Kniha Divadla mladých ve dvacátých letech (J. Trojan)
Dokument Příběhy slavných – Portrét krásné Dámy (Jiřina Šejbalová), Česká televize
Jiřina Šejbalová, CSFD.cz
Jiřina Šejbalová, Wikipedia.cz
